Rudolf Myzet

Rudolf Myzet se narodil 11. června 1888 v Horoměřicích u Prahy pod jménem Rudolf Procházka do rodiny mistra tesaře jako nejstarší ze třinácti dětí. Vyučil se krejčím ve Vídni a krátce pracoval jako krejčovský dělník. Roku 1906 se vrátil do Prahy, ale zvítězila touha po umění, než touha po vyučeném řemeslu. K divadelnímu herectví se vyškolil v herecké škole herce a režiséra Karla Želenského. Poté hrál u ochotníků a v Uranii v Holešovicích (1908 – 1909).

Poté odjel zdokonalit se k berlínskému herci Maxi Reinhardtovi. Po převratu 1918 účinkoval v Deklaraci na Žižkově, Intimní scéně, Lucerně, Švandově divadle a Revoluční scéně. Jako levicově orientovaný stál u zrodu a pomáhal zakládat Socialistickou scénu (1920 – 1924). Na divadelních prknech sehrál Vodníka („Lucerna“), tvrdého Francka („Maryša“) či šumaře Valentu („Paličova dcera“). Mezi současníky byl znám i jako výborný organizátor a politický aktivista.

Na začátku 20. let začal spolupracovat hlavně s českou kinematografií. Byl prvním tajemníkem nové Organizace českého filmového herectva a redaktorem filmového časopisu „Český film“. Jako člověk se sociálním cítěním bojoval o zaopatření českých herců a byl často napadán za své komunistické ideály. Roku 1923 získal od Ministerstva školství a národní osvěty studijní pobyt v americkém Hollywoodu.

Místo zamýšlených dvou až tří let, působil v Hollywoodu v rozmezí let 1923 – 1947. Zde byl hlavně propagátorem českého filmového umění, poradcem u filmů ze středoevropského prostředí, hercem epizodních filmových rolí (např. THE GAY DECEPTION, THE SHEIK STEPS OUT, DANGEROUS TO KNOW, GATEWAY, BERLIN CORRESPONDENT, THIS LAND IS MINE, ACTION IN THE NORTH ATLANTIC aj.), dopisovatelem amerických a českých novin a autorem brožury „Masarykovo poselství“.

Jako filmový herec hrál už před první světovou válkou v německých filmech. V českém filmu se zjevil nejdříve v letech 1920 – 1923 jako herec: žurnalista (PLAMENY ŽIVOTA), sochař (ODPLATA), básník (MAGDALENA), havíř Macháček (ŠACHTA POHŘBENÝCH IDEÍ), Marian Klos (ROZTRŽENÉ FOTO), rytíř (PŘÍCHOZÍ Z TEMNOT), bratr Franík (KŘÍŽ U POTOKA), záhadný cizinec (CESTY K VÝŠINÁM), profesor (IRČIN ROMÁNEK I. a II.), Míla (BABIČKA), elegán (VENOUŠEK A STÁZIČKA), malíř Dušek (TY PETŘÍNSKÉ STRÁNĚ), král Ludvík Veliký (KORYATOVIČ), přítel (ZÁHADNÝ PŘÍPAD GALGINŮV) a neidentifikované role (ZA ČEST VÍTĚZŮ, MRTVÍ ŽIJÍ a PROČ SE NESMĚJEŠ).V této době se jednou posadil na režisérskou židli při natáčení prvního českého sociálního dramatu ŠACHTA POHŘBENÝCH IDEÍ (1921), jenž byl dlouho pokládán za ztracený, dnes už je opět nalezený.

Po svém návratu z Ameriky byl komunistickým ministrem informací Václavem Kopeckým povolán, aby pomáhal budovat poválečnou znárodněnou kinematografii. Poprvé si zahrál výpravčího vlaku v Sádkově komedii ČERVENÁ JEŠTĚRKA (1948), na které se podílel i jako režijní spolupracovník. Po více jak třiceti letech se Myzet vrátil na režisérskou židli, když režíroval a napsal technický scénář ke komediální agitce PÍSNIČKA ZA GROŠ (1952). Tento snímek propadl jak u diváků, tak i u kritiků. Po tomto neúspěchu už nemohl Myzet realizovat své velkolepé plány.

A ještě třikrát se na stříbrném plátně objevil v menších filmových úlohách novináře v Kadárově a Klosově dramatu ÚNOS (1952), amerického hosta v dalším tendenčním snímku režiséra K. M. Walló BOTOSTROJ (1954) a staršího seladona v krátkém filmu posluchače FAMU Vladimíra Brebery SCHŮZKA O PŮL ČTVRTÉ… (1957). Poté se už v české kinematografii nikdy neuplatnil.

Přispíval do „Lidových novin“, „Pásma“, „Pestrého týdne“, „Rozprav z Aventina“ atd. Své bohatě nabyté zkušenosti využil též jako pedagog na pražské FAMU. U příležitosti pětasedmdesátých narozenin získal od oficiálních míst Vyznamenání Za vynikající práci (1963). Zanedlouho Rudolf Myzet zemřel, bylo to 28. listopadu 1964 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let. Některé prameny uvádějí – ovšem chybně – že po svém režijním neúspěchu filmu PÍSNIČKA ZA GROŠ (1952) Rudolf Myzet opět odjel do USA, kde si v poklidu dožil a zemřel v kalifornském městě Los Angeles.

Jaroslav "krib" Lopour