Jiří Valenta

Jiří Valenta se narodil 13. října 1928 v Praze. Vystudoval reálné gymnázium a už za studií vystupoval jako člen Dismanova rozhlasového dětského souboru (1946 – 1948). Nakonec svojí další uměleckou kariéru a dráhu spojil až do odchodu na penzi s Československým rozhlasem Praha jako externí (1948 až 1954) a řádný (1954 – 1983) hlasatel a moderátor.

Kromě funkce hlasatele moderoval a uváděl pořady populární hudby, v letech 1957 – 1983 měl na starosti přímé přenosy nedělních promenádních koncertů. Uváděl mj. i hudební soutěž „7 mikrofonů“ (1969 – 1971). Patřil mezi osvědčené a oblíbené hlasatele.

Moderoval i pořady „Kolotoč“, „Zelená vlna“ či „Na vlně Prahy“ a další. Vybaven dovedností německého jazyka mohl mj. moderovat pro zahraniční vysílání „Schlager – Lotterie“. O jeho kvalitách třeba dodat i fakt, že během invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se jako hlasatel účastnil protiokupačního vysílání (podobně jako např. herečka a hlasatelka Ludmila Stambolieva, která v kasárnách v Karlíně vysílala v bulharštině a v srbochorvatštině).

Od roku 1973 taktéž působil jako člen komise pro obor mluveného slova. Jiří Valenta konferoval i další pořady (také středeční podvečerní přenosy „Při muzice“ a obdobné projekty). Samozřejmě se herecky účastnil různých rozhlasových dramatizací, rozhlasových her a recitací, kde často představoval postavy hlasatelů („Robinson číslo 24073“, „Z apokryfů Karla Čapka“, „Jen my dva“, „Josef a Marie“, „Posel hydrometeorologického ústavu“, „Lov na pláč“, „Maigretův zloděj“, „Hodiny“ aj.).

Jeho léty vycvičený hlas využívali i dokumentaristé v pozici spíkra u filmových a televizních krátkých a dokumentárních filmů, pořadů a projektů (tř. CESTOU K DIVÁKŮM). Ve filmu se poprvé objevil na konci 40. let, kdy sehrál dvě role, které byly Valentovy jediné výrazné a dodnes známé postavy: domácí učitel Kebrle v Grussově komedii HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“ (1948) na námět Karla Poláčka a JUC. Novotný, jenž musí opustit studia a nastoupit do továrny, aby podpořil budování republiky v Zemanově komedii PAN NOVÁK (1949).

V 50. a 60. letech s různými přestávkami přenesl na plátno malé roličky učedníka Pepíka (PÁRA NAD HRNCEM), muže (BYL JEDNOU JEDEN KRÁL…), člena závodní rady (ANDĚL NA HORÁCH), učitele Matouška (ŠKOLA OTCŮ), muže na poradě (TŘI PŘÁNÍ), muže v obchodním domě (HLAVNÍ VÝHRA), dále medika Valenty (JARNÍ POVĚTŘÍ), tajemníka ředitelky ve snu (PROSÍM, NEBUDIT!), vedoucího olympijské výpravy (NEKLIDNOU HLADINOU), zřízence Čedoku (MÁTE DOMA LVA?), účastníka školení (PRECLÍK), SA – manna (ZLATÁ RENETA), úředníka na ministerstvu (BÍLÁ PANÍ), zástupce firmy v nemocnici (HRA BEZ PRAVIDEL) a ceremoniáře (HVĚZDA).

Pro roličky Jiřího Valenty byla charakteristická intelektuálská tvář, blonďaté vlasy a kulaté brýle. Během 70. a 80. let se předvedl už jenom v pěti titulech. Nejprve byl jen slyšet jako hlasatel v lipském rozhlase ve Vávrově „rekonstrukci“ mnichovských událostí DNY ZRADY (1973).

Před filmové kamery stanul jako televizní hlasatel v komedii Václava Vorlíčka BOUŘLIVÉ VÍNO (1976), soudce v dramatu TVÁŘ ZA SKLEM (1979) Hynka Bočana, Klíma v životopisném snímku Štěpána Skalského o spisovateli Karlu Čapkovi (Josef Abrhám) ČLOVĚK PROTI ZKÁZE (1989) a zcela naposledy deset let před smrtí jako farář v dětském filmu ÚTĚK S CÉZAREM (1989) Jiřího Hanibala.

Ovšem roli hodnou jeho talentu zůstal film Jiřímu Valentovi dlužen. Ojediněle vystoupil také v televizních filmech a seriálech Československé televize (třeba Filipův seriál na námět Aloise Jiráska a podle scénáře Otty Zelenky F. L. VĚK z roku 1970) a v dabingu.

Po roce 1989 Jiřího Valentu využily i zahraniční produkce, když v americké televizní dobrodružné sérii MALÝ INDIANA JONES / THE YOUNG INDIANA JONES CHRONICLES (1992) vytvořil v epizodě PAŘÍŽ, KVĚTEN 1919 / PARIS, MAY 1919 režiséra Davida Hare úložku Dr. Bella. Herec a rozhlasový hlasatel Jiří Valenta zemřel 10. srpna 1996 v Praze ve věku nedožitých osmašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour