František Vlček st.

František Vlček se narodil 14. července 1910 v Plzni. Roku 1928 odmaturoval na reálce, absolvoval několik semestrů na strojařině pražského Vysokého učení technického a krátce studoval na Vysoké škole politických nauk. Studia však nikdy nedokončil. Po vyjití základní vojenské prezenční služby začal od roku 1932 uveřejňovat a psát drobné povídky do novin, časopisů a jiných periodik.

Do českého filmu se dostal poprvé již roku 1935 zásluhou scenáristy a režiséra Václava Wassermana. Díky Wassermanovi pracoval postupně jako asistent režie (LIDÉ POD HORAMI, BOŽÍ MLÝNY) a herec malých a epizodních rolí jedlíka v hospodě (LIDÉ POD HORAMI), hotelového sluhy (PANENKA), svatebčana (BOŽÍ MLÝNY) a o třicet let později ještě generála (ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA).

Na samém konci 30. let debutoval jako filmový scenárista. Často pracoval jako spoluscenárista (Eman Fiala, Jaroslav Mottl, Saša Rašilov, Martin Frič či Frank Wenig) a autor námětů. V letech 1939 – 1941 například u řady projektů režisérů Jana Svitáka (U SVATÉHO MATĚJE), Václava Binovce (DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ), Vladimíra Slavínského (NEBE A DUDY) a Otakara Vávry (PŘÍJDU HNED).

Po okupaci se už v zestátněném filmu v roce 1947 uplatnil velmi krátce samostatně a spolupracovník na námětech a scénářích pro filmy Martina Friče (POLIBEK ZE STADIONU a ČAPKOVY POVÍDKY) a Jiřího Slavíčka (PODOBIZNA). Po roce 1945 se na patnáct let spojil do tandemu se scenáristou Josefem Neubergem (1901 – 1970) a takto ve dvojici tvořili nové komedie, dramata a válečném snímky. Snažili se o žánrovou pestrost svých scénářů.

Napsali tedy náměty a scenária pro Vladimíra Slavínského (PRÁVĚ ZAČÍNÁME), Václava Wassermana (PLAVECKÝ MARIÁŠ, NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), Martina Friče (PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ, PĚTISTOVKA, BYLO TO V MÁJI, DNES NAPOSLED), Jiřího Lehovce (PŘIZNÁNÍ), Václava Gajera (USMĚVAVÁ ZEM), Bořivoje Zemana (DOVOLENÁ S ANDĚLEM, ANDĚL NA HORÁCH), Jaroslava Macha (RYCHLÍK DO OSTRAVY) a Ladislava Rychmana (VĚŠTEC).

Po ukončení dvojice Vlčka a Neuberga se František Vlček sám pustil do námětů a scénářů na dvou projektech režiséra Bořivoje Zemana 60. let, parodie FANTOM MORRISVILLU (1966), dodnes oblíbené hudební pohádky ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968). Dále ještě pracoval na scénáři Kachlíkova dramatu JEZDEC FORMULE RISK (1973).

V 70. letech se spojil se scénáristou V. P. Borovičkou (1920 až 2004) a tato dvojice napsala rodinné komedie režiséra Stanislava Strnada MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU (1975) a BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (1978) a hudební komedii Ladislava Rychmana JEN HO NECHTE, AŤ SE BOJÍ (1977). S Neubergem napsal Vlček texty k písním pro snímky PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949) a DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952).

Písně z komedie PYTLÁKOVA SCHOVANKA zazněly ve filmech ZPÍVAJÍCÍ FILM (1972), HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (1979) a CITLIVÁ MÍSTA (1987). Sám nebo s Borovičkou psal i pro televizní filmy (tř. BOHOUŠ, RODIČ, ZEĎ, ŠPRÝMAŘ, BOHOUŠŮV SYN, BLIŽNÍ NA TAPETĚ apod.) a seriály (př. CHALUPÁŘI, DYNASTIE NOVÁKŮ a slovenský SPADLA Z OBLAKOV).

Autorsky pracoval i pro rozhlas, kde též účinkoval („Velcí Sedmilháři“ i „Sedmilháři“). Občas bývá zaměňován za kameramana Františka Vlčka (1927 – 1985). Některé jeho scénáře se dočkaly i dramatizace, třeba „U nás v Darmochlebech“, „Dovolená s Andělem“, „Pytlákova schovanka“, „Fantom Morrisvillu“, „Šíleně smutná princezna“.

Vlček obdržel za scénář k filmu BYLO TO V MÁJI (1950) Státní cenu II. stupně (1951) za rok 1951, za film MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU První cenu za scénář (1975) v Literární soutěži k 30. výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou, Výroční cenu ČST (1973) za rok 1972 za BLIŽNÍ NA TAPETĚ, titul Zasloužilého umělce (1970) a Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1975) za tvořivý příspěvek k rozvoji české filmové tvorby. Herec a scenárista František Vlček zemřel 14. září 1981 v Praze, přesně dva měsíce po sedmdesátých prvých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour