Mark Andrews

Malování se věnuje od tří let a jeho dobrý kamarád Andrew Stanton ho za jeho talent nenávidí. Během střední školy se však málem na umění vykašlal a chystal se odejít do armády, než ho jeho kamarádi přemluvili do několika kurzů, z nichž mu právě ten v Santa Marii poskytl první informace o Kalifornském institutu umění CalArts, kam ho k jeho překvapení přijali. Tím skončila jeho nezapočatá kariéra mariňáka.

Už během studií si začínal všímat, jak Pixar vybírá některé studenty do svého týmu, přesto ho nejdříve zavedly jeho tvůrčí schopnosti k psaní, kdy se podílel na několika televizních seriálech Warner Bros. Postupně se začal k animaci vracet, a to skrze tvorbu storyboardů kupříkladu pro Kouzelný meč – Cesta na Kamelot, Raimiho Spider-Mana nebo Železného obra, kterého režíroval jeho dobrý kamarád Brad Bird. Ten ho roku 2004 oficiálně přizval do týmu Pixar, aby se zde podílel na ÚŽASŇÁKOVÝCH. Sám Andrews tvrdí, že přijal nabídku pouze kvůli Birdovi, postupem času však zjistil, že je studio plné umělců, kteří se nebojí tvořit vlastní věci, což mu Disneyovská opatrnost nedovolovala.

„Walt Disney má skvělé příběhy, ale v podstatě je to jedno a to samé, plné klišé, pro děti a bojící se experimentů. Proto jsem vždy miloval japonská anime, protože tam si lidé dělají, co chtějí, jde tam hlavně o příběh a různé stupně napětí, což dohromady tvoří produkt pro všechny. Napadlo mě tedy, proč něco takového nejde udělat i v Americe.“

Po Úžasňákových se Andrews pustil do vlastních projektů, ale Bird ho znovu přizval k RATTATOUILLE, čímž započalo jeho pendlování mezi vlastní tvorbou a Pixarovskými projekty, které narušila práce na srdcové záležitosti Andrewse a Stantona, JOHNU CARTEROVI, ke kterému oba napsali scénář a oba režírovali (Andrews jako second unit director). Pixar však pro něj stále zůstává domovem, pro který vytvořil dva úspěšné autorské filmy. Prvním byla krátkometrážní hudební hříčka KONCERT PRO JEDNOHO, která se dočkala nominace na Oskara. Druhým filmem byla celovečerní REBELKA, pro kterou byl od jejích prvopočátků v roce 2006 konzultantem v oblasti Skotska a středověku, a kterou převzal po Brandě Chapman v bodě, kdy projekt začínal lehce stagnovat. Film se však nerozhodl od píky překopat, ale naložil s ním jako s adaptací. Přesto, že ve filmu zůstaly Andrewsem nenáviděné disneyovské prvky, setkal se snímek s veskrze pozitivní kritikou, chválící originalitu a animaci, a samozřejmě i slušnými výdělky. To už je však to poslední, co Andrewse v jeho kariéře trápí.

„Dělal jsem na tolika filmech, které byly skvělé a nic nevydělaly, že už je mi to upřímně fuk. Svoji práci jsem odvedl a jsem připraven na další, tak sem s ní.“

Brousitch