Frank Rose-Růžička

František Růžička, který se proslavil pod jménem Frank Rose – Růžička, se narodil 12. ledna 1896 v Praze. Po skončení první světové války se svojí pílí a vytrvalostí vypracoval na jednoho z nejlepších českých šampiónských boxerů a rohovníků těžké váhy pod jménem Frank Rose. Účastnil se desítek boxerských klání, zápasů a exhibicí. Několikrát byl mistrem republiky v boxu.

Mezinárodní uznání si vydobyl 2. srpna 1924 na Letné, když se střetl s americkým černochem a reprezentantem Rocky Knightem. Tím vstoupil v povědomost lidí (často se o něm mluvilo, což například dokládá román „Klub fotbalových panen“), ale zejména do historie evropského rozhlasu. Protože český Radiojournal vysílal přenos tohoto záznamu – první sportovní rozhlasový přenos v Evropě!

Jeho legendární jméno mu záhy otevřelo cestu do vinohradských filmových ateliérů, později také do košířských, barrandovských, hostivařských a radlických. Po menší, dnes již neurčené úloze v detektivce ČARODĚJ (1918), se objevil v menších rolích člena Greemanovy (Joe Jenčík) bandy v dramatu SETŘELÉ PÍSMO (1920), Lexova (Lexa Jarošín) přítele v melodramatech IRČIN ROMÁNEK I. a II. (1921) a detektiva v situační crazy komedii CHYŤTE HO! (1924).

Z jeho chvilkové popularity těžil režisér Václav Binovec, když jej obsadil to titulní úlohy boxera Franka Rose v dnes již nedochovaném melodramatu ROMÁN BOXERA (1921), který popisuje cestu osiřelého Františka ke slavné boxerské dráze. Jistě stojí za zmínku, že scénář napsala představitelka hlavní dívčí úlohy Suzanne Marwille.

Po jedenáctileté přestávce, kdy jeho boxerská kariéra skončila, se upsal plně službám českého filmu v různých malých epizodkách (v roce 1937 hrál dokonce ve dvanácti snímcích). Představil se jako muž stojící na pokraji zákona (JÁNOŠÍK, ZE VŠECH JEDINÁ), voják (...A ŽIVOT JDE DÁL..., JÍZDNÍ HLÍDKA, PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN, ZBOROV), strážce zákona (TRHANI, PÁTER VOJTĚCH, SRDCE NA KOLEJÍCH, ROZVOD PANÍ EVY, ADVOKÁTKA VĚRA, PANENKA, PAKLÍČ, Z ČESKÝCH MLÝNŮ).

Byl také automechanik (ŠVADLENKA, SLEČNA MATINKA), dělník (NAŠE XI., ŽENA POD KŘÍŽEM, HARMONIKA, JARKA A VĚRA, VELKÁ PŘEHRADA), katův tělesný strážce (TŘI VEJCE DO SKLA, ŠVANDA DUDÁK), dráb (JÁN VÝRAVA), zdravotní ošetřovatel (BÍLÁ NEMOC), návštěvník rozličných hospodských zařízení (BATALION), rychlý zápasník (U SVATÉHO MATĚJE, VY NEZNÁTE ALBERTA?, TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA) a Indián ve snu (DOBŘE SITUOVANÝ PÁN).

Při květnovém povstání roku 1945 celé veřejnosti demonstroval své upřímné češství, tím že se odhodlaně a neohroženě účastnil boje o pražský rozhlas. Tato statečnost byla oceněna 20. dubna 1946, kdy Frank Rose – Růžička byl před celým národem slavnostně vyznamenán čestnou Zlatou medailí „Za chrabrost před nepřítelem“.

Po těchto událostech se v české kinematografii uplatil ještě čtyřikrát jako havíř v SIRÉNĚ (1947), muž v hospodě v dramatu PORTÁŠI (1947), Pražan v secesní komedii PAROHY (1947) a husitský bojovník v prvním českém barevném snímku JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947).

V padesátých letech se stal zaměstnancem Československé televize Praha, která kdysi ještě sídlila v legendární Měšťanské Besedě. Nebyl však jako herec, ale jako pomocný rekvizitář. Podle vzpomínek pamětníků byl již starý Rose – Růžička (který se po válce vrátil k původnímu jménu František Růžička) „trochu sehnutý, trpělivý a ochotný, s obrovskýma upracovanýma rukama“. I když pracoval až do velmi pozdního věku, jeho datum úmrtí je neznámé. Jediné co víme je, že zemřel v Praze.

Jaroslav "krib" Lopour