Karel Kolár

Karel Kolár se narodil 19. dubna 1882 v Praze do významné české divadelnické rodiny. Jeho prastrýc Josef Jiří Kolár (1812 – 1896) byl herec, dramaturg a taky režisér, prateta Anna Manetínská – Kolárová (1817 – 1882) herečkou (její otec byl německý herec a zpěvák Jan Manetínský), otec František Karel Kolár (1829 – 1895) herec, režisér a kostýmní výtvarník a starší sestra Růžena Kolárová (1875 – 1936) herečkou – i její manžel Josef Havelský (1868 – 1905) byl herec.

Všichni tito členové rodiny byly (stejně jako Karel Kolár) významnými a slavnými členy Národního divadla a předcházejících scén této instituce. Karel Kolár nedostudoval pražské gymnázium a začal se raději učit na zinkografika. Už během studií byl s Bohušem Zakopalem ochotníkem spolku Pokrok na Žižkově.

Od června 1899 se stal profesionálem v Aréně na Smíchově a v letech 1900 – 1908 prošel několika venkovskými kočovnými společnostmi J. Rotta, Václava Choděry, V. V. Suka či J. Blažka a jako zpěvák ve sboru se na chvíli „ohřál" i u Vendelína Budila v Plzni. Po hostování v pražském Národním divadle (1907) byl trvale angažován do tamního souboru činohry (1. říjen 1908 – 21. červen 1947), kde kromě let 1942 – 1945, jež prodlel na nucené penzi, setrval až do své smrti.

V začátcích své herecké kariéry v Národním divadle byl využíván jako pečlivý a svědomitý herec malých a rozličných postaviček (přesto patřil k nejobsazovanějším jménům hereckého souboru). Skvěle představoval jadrné české charaktery, které, díky velmi dobré znalosti českého venkova, obdarovával laskavostí, bodrostí, citovostí, s přímou charakteristikou a bez psychologie. Své poslední představení odehrál pouhý den před svou smrtí.

Karel Kolár se představil například v inscenacích „Paličova dcera" (Valenta), „Kníže" (Hengo), „Jan Žižka" (Vilém z Pernštejna), „Jedenácté přikázání" (Florián Králíček), „Lucerna" (sekerník Braha, muzikant Klásek, muzikant Zima, vodník Ivan a Mušketýr), „Naši furianti" (Filip Dubský), „Otec" (sedlák Kopecký), „Radúz a Mahulena" (sluha Radovid), „Komedie plná omylů" (Angelo), „Benátský kupec" (Tubal), „Modrý pták" (Otec Tyl), „Lakomec" (Šimon), „Jánošík" (Soudce), „Jan Roháč" (Hrdinka), „Okénko" (Lojza), „Paní ministrová" (Rista Todorovič), „Maryša" (Hospodský), „Noc na Karlštejně" (Ješek z Vartenberka), „Josef Mánes" (Hrabě Augustus Sylva – Tarouca"), „Jan Hus" (arcibiskup Albík z Uničova) apod.

Pro český film byl Karel Kolár přiveden s ostatními divadelními kolegy režisérem Národního divadla Jaroslavem Hurtem, v jehož filmu AHASVER (1915) byl vousatým modelem. Po úloze v nedochované YORICKOVĚ LEBCE (1919) Miloše Nového se v němém období ještě uvedl jako kameník (STAVITEL CHRÁMU), řezník (PÍSEŇ ŽIVOTA) a Ján Kollár (JOSEF KAJETÁN TYL).

Do poloviny 30. let byl filmaři přizván jako vrátný v baru ve Fehérově snímku KDYŽ STRUNY LKAJÍ (1930), vrátný v hotelu Klomser v Antonově dramatu AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (1931), strážník v MAZLÍČKOVI (1934) Martina Friče a průvodčí na dráze v Krňanského BEZDĚTNÉ (1935).

Od roku 1938 se až do roku 1942 zjevil ve snímcích ZBOROV (dělník Vojtek), VZHŮRU NOHAMA (člen kuckovské městské rady), SLÁVKO, NEDEJ SE! (lékárník Bořivoj Pavlovský), CESTOU KŘÍŽOVOU (starosta), TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (farář), BABIČKA (otec Kristly), PRAŽSKÝ FLAMENDR (šafář Karel), GABRIELA (faktor v tiskárně Matoušek), RYBA NA SUCHU (člen obecní rady) a ZLATÉ DNO (pan rada Domanský).

Na samém konci protektorátu si měl zahrát ve filmu BLUDNÁ POUŤ (1945) režiséra Václava Binovce, jenž však nebyl nikdy dokončen. A filmovou dráhu ukončil svým jediným poválečným snímkem ve znárodněné produkci NIKOLA ŠUHAJ (1947), v němž byl Karel Kolár revolučním starostou.

U posluchačů se proslavil i svou režisérskou a hereckou činností v rozhlase (př. Štěpán v Hilarově režii Gogolovy „Ženitby" 1933, farizej v dramatu „Kristus" 1937 režiséra Jaroslava Hurta i „V šatně Národního divadla" 1947), ve kterém využil i své imitátorské schopnosti zvířat a různých zvuků.

Kolár se též uplatnil v Organizaci českého herectva a ochotně pomáhal ochotnickým souborům jako zručný školitel a hostující herec. Karel Kolár zemřel náhle 21. června 1947 v Praze ve věku šedesáti pěti let. Herec je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech. Z celé své rodiny se jediný dožil 2. světové války a jejího konce...

Jaroslav "krib" Lopour