Libuše Pospíšilová

Libuše Pospíšilová se narodila 2. srpna 1923 v Habrovanech u Vyškova. Roku 1946 vystudovala herectví na brněnské Státní konzervatoři a už za studií hrála v brněnském Městském divadle mladých. Následně krátce prošla Beskydským divadlem v Hranicích na Moravě (1946 – 1947), dále Hanáckým divadlem v Přerově (1947 – 1949) i olomouckým Krajským oblastním divadlem (1949 – 1951).

Po těchto angažmá zakotvila v pražském Divadle na Vinohradech (1951 – 1963). Po odchodu z Vinohrad se stala do odchodu na penzi dramaturgyní, scenáristkou (např. MANŽELSTVÍ MAMERTA KALIVODY) a v 70. letech zástupkyní šéfredaktora Hlavní redakce zábavných pořadů v Československé televizi Praha. V prosinci 1948 hostovala v Národním divadle v Praze (jako „Princezna Pampeliška").

Ve Vinohradském divadle se představila ve hrách „Strakonický dudák" (Dorotka), „Přelom" (Xenie), „Jan Hus" (Děvče), „Jan Žižka" (Měšťanka), „Jan Roháč" (Krásná paní), „Signály" (Zdravka), „Puškin" (Voroncovová), „Kdo se směje naposled" (Zina), „Nora" (Služebná), „Don Carlos" (Markýza), „Elektra" (Chrysothemis), „Deník Anny Frankové" (Margot), „Cyrano z Bergeracu" (Herečka), „Král Václav IV." (Královna Žofie), „Tartuffe" (Marie), „Damoklův meč" (Soudcova žena), „Svět, kde se žebrá" (Mařenka), „Vláda žen" (Klinarété), „C. k. státní ženich" (Pekařka), „Letní hosté" (Dáma ve žlutých šatech) a nebo „Válka s mloky" (Žena).

Ještě v dobách svého olomouckého angažmá debutovala v českém filmu jako zdravotní sestra Helena ve filmu PŘÍPAD DR. KOVÁŘE (1950) Miloše Makovce.

V 50. letech jako členka Vinohradského divadla sehrála větší (a hlavně záporné) role rozmazlené dcery Dadly Rubešové ve Steklého dramatu ANNA PROLETÁŘKA (1952), záškodnické a „imperialismu zaprodané" inženýrky Lili Burdové v dramatu podle Marie Majerové VÝSTRAHA (1953) Miroslava Cikána, Vlasty Linhartové ve snímku ZTRACENÁ STOPA (1955) Karla Kachyni a zdravotní sestry v Gajerových SNECH NA NEDĚLI (1959). Po přechodu do Československé televize se na dlouhých čtyřiadvacet let vzdálila od práce v kinematografii.

Režisérka Věra Chytilová nabídla Pospíšilové nejlepší a nejvýraznější úlohu afektované a po úředníkovi (někdejšímu spolužákovi) Karlovi – Faunovi (Leoš Suchařípa) toužící podnikové šéfky, která se v závěru filmu Faunovi zjeví jako zosobněná „Smrt", v komedii FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE (1983).

Na rozhraní 80. a 90. let ještě ve filmu stvořila roličky předsedkyně komise Luňáková v komedii Julia Matuly VOLNÁ NOHA (1989), členky rekvalifikační komise v tragikomedii TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ II (1990) Víta Olmera, dramaturgyně v Křístkově komedii VYŽILÝ BOUDNÍK (1990) a starší ženy v další Olmerově komedii JEŠTĚ VĚTŠÍ BLBEC, NEŽ JSME DOUFALI (1994).

Jako dramaturgyně se podílela v Československé televizi na známých televizních filmech (NÁMLUVY KOMTESY GLADIOLY, ALFONS KARÁSEK V LÁZNÍCH, ZLOČIN NA POŠTĚ, HLAVNÍ VÝHRA, STRAŠIDLA apod.), seriálech (NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, ŽENA ZA PULTEM, PLECHOVÁ KAVALERIE, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ aj.) a pořadech (BYLO JICH ŠEST, DOSTAVENÍČKO, SILVESTR NA PŘÁNÍ).

Především jako dramaturgyně stála u zrodu oblíbeného televizního cyklu BAKALÁŘI (1971 – 1980), který po Miroslavu Horníčkovi uváděla spolu s Vladimírem Menšíkem. Získala Výroční cenu ČST (1974) za dramaturgii pořadu BAKALÁŘI a Výroční cenu SČDU (1977). V letech 1978 – 1980 byla členkou redakční rady čtrnáctideníku „Scéna".

Několikrát se před televizní kamery postavila i herecky (mj. filmy, seriály a pořady CO BUDEME DĚLAT V SOBOTU, SILVESTR NA PŘÁNÍ, BAKALÁŘI 1997, ZE ŽIVOTA PUBESCENTKY či NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE).

Ještě v dobách své aktivní herecké dráhy pracovala také v rozhlase („Nositelé řádu" atd.) a v dabingu (DVA LAKOMÍ MEDVÍDCI, VELKÁ RODINA, VRABEC ABSTINENT, BÍLÝ KRÁLÍČEK, STATEČNÝ ZAJÍC, SLAMĚNÝ BÝČEK, ZÁZRAČNÝ PRSTEN, VELKÁ RODINA, KRÁL DŽUNGLE, PŘED POTOPOU nebo OTEC, MATKA, SLUŽKA A JÁ).

Léta 1980 – 1990 vyučovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Poslední léta svého života strávila v soukromí. Herečka a televizní dramaturgyně Libuše Pospíšilová zemřela 18. června 2013 v Praze ve věku nedožitých devadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour