Zdeněk Sedláček

Zdeněk Sedláček se narodil 3. července 1950 ve Frenštátě pod Radhoštěm do rodiny inženýra chemie. Už odmalička se chtěl stát hercem, i když se jeho rodiče nikdy o divadlo nezajímali. V roce 1965 dokončil základní školu, roku 1969 odmaturoval na taneční Státní konzervatoři v Praze a načež 1973 absolvoval herectví na pražské DAMU.

Herectví ve filmu a v televizi se věnoval už jako středoškolský student. Působil poté v profesích herce a tanečníka. Prošel štace Divadla Vítězného února v Hradci Králové (1973 – 1976), brněnského Státního divadla (1976 – 1992) a pak naposledy Moravského divadla v Olomouci (1992 – 1999). Své herecké a pohybové schopnosti uplatnil v rozličných činoherních velkých i malých úlohách českého a světového repertoáru.

Na divadelních prknech se objevoval jako Gajan („Cesta k životu“), Arnoštek („Rozmarné léto“), Al („Paní Savageová v rozpacích“), Serjoža („Mladá garda“), Bratr („Pták Ohnivák a liška Ryška“), Pískle („Sen noci svatojánské“), Kamil („Brouk v hlavě“), Pěnkava („Tvrdohlavá žena“), André („Večer tříkrálový aneb Co kdo chce“), Miloš Hrma („Ostře sledované vlaky“), Vítek („Zlý jelen“), Antonín („Paličova dcera“), Větříček („Amadeus“), Dimanche („Don Juan“), Chlapec („Krvavá svatba“), Kalafuna („Strakonický dudák“), Bulda Hamma („Sestup Orfeův“), Soběbor („Hadrián z Římsů“), Standa Botička („Zvonokosy“), Mnich („Život Galileův“), Pietro („Husaři“), Saša („Moped“) a další.

Později se například uvedl v inscenacích „Starší syn“ (Busygin), „Manon Lescaut“ (Rytíř des Grieux), „Mam’zelle Nitouche“ (Robert), „Hamlet“ (Laertes), „Peer Gynt“ (Lodník), „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ (Jeník), „Revizor“ (Poštmistr Špekin), „Loupežník“ (Učitel), „Ženichové“ (Herold), „Jak se vám líbí“ (Oliver), „Slaměný klobouk“ (Tardiveau), „Marketa Lazarová“ (Reiner), „Tři v tom“ (Cola), „Návštěva staré dámy“ (Loby), „Naši furianti“ (František Fiala), „Zimní pohádka“ (Křupan), „Don Carlos“ (Vévoda z Alby), „Valdštýn“ (Kněz), „Škola pomluv“ (Mojžíš), „Děvče z předměstí“ (Vrtílek), „Kráska a zvíře“ (Kupec), „Most“ (Arčil) či „Katynka z Heilbronnu“ (Zbrojnoš a hospodský Jakub Smola).

Kvůli svým malým pražským činnostem se Zdeněk Sedláček po celkem úspěšných počátcích objevoval na filmových plátnech již jen ojediněle a v epizodkách. Svojí celkem pohlednou tvář poprvé před českou filmovou kamerou uplatnil v roli dvanáctiletého Ondřeje z Vlkova (v dospělém věku hraje Petr Čepek) ve výpravné historické fresce Františka Vláčila ÚDOLÍ VČEL (1967).

O dva roky později se objevil v další výrazné postavě v lásce neúspěšného mladšího syna Předsedy (Bohumil Šmída) v trezorovém snímku DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC (1969) Evalda Schorma, který měl premiéru až o dvacet let později. Ještě několikrát byl osloven v normalizačních 70. letech, ale už se jednalo o nevýrazné malé epizodky.

Hrál tanečníka v povídce ARABSKÝ KŮŇ z povídkové komedie HRY LÁSKY ŠÁLIVÉ (1971) režiséra Jiřího Krejčíka, taktéž trojroli: Lojzu, svazáka a pozůstalého v Tomanově dramatu CESTY MUŽŮ (1972), kamaráda z motokrosu studenta Imricha Křepinského zvaný Křépa (Vítězslav Jandák) v dalším dramatu RODEO (1972) Antonína Máši, zjizveného vojáka Jendu v Kachyňově „životopisném“ filmu PAVLÍNKA (1974) a Romana v psychologickém dramatu POŽÁRY A SPÁLENIŠTĚ (1980) Antonína Kachlíka.

Už od roku 1967 hrál v televizích filmech (ZRZEK, ANDĚL SMRTI, KŘESADLO, JAK SE ŠEVCEM ŠILI ČERTI, ČERTOVA NEVĚSTA, DOMÁCÍ STRAVA JE DOMÁCÍ STRAVA, KAROLINA ANEB PŘÍBĚH ZE STARÝCH ČASŮ atd.), později i v seriálech (KONEC DĚTSKÝCH LÁSEK, NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ, ČETNICKÉ HUMORESKY apod.), v dabingu (PUTOVNÍ KINO, NÁŠ MUŽ FLINT 2, MALACHIŮV ZÁLIV, OPIČÍ KRÁL, MACGYVER aj.) a v rozhlase („Úsměvy Jaroslava Haška“, „Moje panoptikum“, „Vernisáž vzpomínek“, „Dlouhý deštivý den“, „O písničce z proudu zrozené“, „Paní Šarlotka“, „Někdo musí odejít“, „Z pekla štěstí“, „Kdo pozvedne zbraň“, „Růženec a pistole“ a nebo „První revolta“).

Více se už před filmovou kamerou výrazněji neuplatnil. Hrál i v zahraničních projektech. Ale ovšem film nikdy jeho herectví plně nevyužil. Herec a tanečník Zdeněk Sedláček zemřel 6. března 2000 na rakovinu v Brně ve věku pouhých nedožitých padesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour