Ivan Gübel

Ivan Gübel se narodil 19. srpna 1952 v Praze do opravdu umělecké rodiny. Jeho otcem byl herec Ivo Gübel (1921 – 1988) a matkou herečka Marie Marešová (1922 – 2003). Po vzoru rodičů se rozhodl cele věnovat herectví. Roku 1974 vystudoval herectví na pražské DAMU a zahájil úspěšné angažmá na oblastním Divadle J. K. Tyla v Plzni (1974 – 1989), kde i po režijním dozorem Oty Ševčíka sehrál velké a výrazné dramatické postavy.

Načeš odešel do Prahy, hrál v Divadle E. F. Buriana (1989 – 1991), poté v Městských divadlech pražských (1991 – 1995) – v Divadle Ká a v Divadle Komedie. Do své předčasné smrti působil ve svobodném povolání a již jen pohostinsky.

Ivan Gübel byl hercem charakterních postav domácího i světového klasického a moderního repertoáru. K herectví mu vypomáhala jeho silná a statná postava, pevný charakter, výrazný drsný obličej a zvláštní hlasový projev.

Z různých divadelních kreací si uveďme Ivanova („Ivanov"), Otce Renesance („Štěnice"), Johna Williamse („Vítr a déšť"), Rosencrantze („Hamlet"), Cikána („Aristokrati"), Akimova („Nepřátelé"), Strážníka („Obrácení Ferdyše Pištory"), Frantu („Loupežník"), Petra a Pavla („Les"), Vězeňského dozorce Entericha („Žebravý student"), Vrchního Dona Raimona z Taxisu („Don Carlos"), Kapouna („Lesní panna aneb Cesta do Ameriky"), Manuela („Dívka se džbánem") a nebo Maňase („Scény na žitném poli").

Dále se objevil v inscenacích „O myších a lidech" (Lennie), „Coriolanus" (Občan), „Dva na koni, jeden na oslu" (Hřbet), „Kutnohorští havíři" (Pruša), „Vojnarka" (Antonín Havel), „Tři sestry" (Baron Tuzenbach), „Příběh koně" (Mílek), „Ostře sledované vlaky" (Pobočník), „Amadeus" (Větříčkové), „Veselé paničky windsorské" (Pan Vodička), „Kat a blázen" (Radůzo), „Jegor Bulyčov a jiní" (Tatin), „Sen svatojánské noci" (Demetrius), „Vladař Oidipus" (Oidipus), „Idiotka" (Camille Sévigné), „Král Krysa" (King), „Lucerna" (Mlynář a Zajíček), „Báj" (Muž), „Troilus a Kressida" (Achiles), „Vládnoucí třída aneb XIV. hrabě Gurney" (Ralph, XIV. hrabě Gurney), „Půlnoční večeře" (Jacques Massoulier), „Hráč a jeho štěstí" (Generál) atd.

Kvůli svým mimopražským angažmá se během 70. a 80. let uplatnil před filmovou kamerou jen párkrát: Malčák v povídkovém BOTY PLNÉ VODY (1976), tesař ve VRAŽEDNÝCH POCHYBNOSTECH (1978) Ivo Tomana, vyzývavý mladík v Soukupově DRSNÉ PLANINĚ (1979) a i Melichar ve filmu FIGURKY ZE ŠMANTŮ (1987).

Až po příchodu do Prahy se začal objevovat častěji jako opilý obrovitý básník ve filmu Véry Caïs PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA (1994), horník ve snímku MĚSÍČNÍ ÚDOLÍ (1994), důstojnický bachař v Bočanově BUMERANGU (1996), řidič v komedii CO CHYTNEŠ V ŽITĚ (1998) Romana Vávry či vlakový průvodčí v dramatu DER LEBENSBORN – PRAMEN ŽIVOTA (1999) Milana Cieslara.

Největší a u diváků nejznámější je jeho těžkopádný policejní poručík (později nadporučík) Kuře s „jedenácti" prsty na rukou a milující psycholožku Mgr. Kudlákovou (Jana Synková) ve volné policejní komediální trilogii Jaroslava Soukupa BYL JEDNOU JEDEN POLDA (1994), BYL JEDNOU JEDEN POLDA II. – MAJOR MAISNER OPĚT ZASAHUJE! (1996) a BYL JEDNOU JEDEN POLDA III. – MAJOR MAISNER A TANČÍCÍ DRAK (1998).

Film DER LEBENSBORN – PRAMEN ŽIVOTA (1999) měl premiéru až více jak půl roku po Gübelově smrti. Ojediněle Gübel spolupracoval i se zahraničními produkcemi (UNE TROP BRUYANTE SOLITUDE, JOHANKA Z ARKU / JOAN OF ARC).

Výrazně spolupracoval s televizními inscenacemi i seriály (např. DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, ŽIVOT NA ZÁMKU, ČETNICKÉ HUMORESKY), s rozhlasem („Princ z pohádky", „Černý šíp", „Záhada pirátských ostrovů", „Cantervillské strašidlo", „Zrzavý Orm", „Ondřej a drak", „Živá voda", „1984", „Očitý svědek", „Bílé apartmá", „Čínský drak" a nebo „Vij") a s dabingem (seriály DOKTORKA QUINNOVÁ, PŘÁTELÉ a filmy LOLITA, STŘELENÝ, HŘÍŠNÉ NOCI, ZTRACENÝ SVĚT, ZAPADÁKOV či JO).

Jeho první manželkou byla publicistka Michaela Gübelová (*1955), se kterou měl dvě dcery. Neblahý vliv na pozdější umělecké působení měla jeho velká závislost na alkoholu, která značně zkrátila jeho život. Ivan Gübel zemřel na selhání srdce 4. července 1999 v Praze ve věku nedožitých pouhých čtyřiceti sedmi let. Jeho matka Marie Marešová ho přežila o plné čtyři roky.

Jaroslav "krib" Lopour