Boty plné vody

Tři příběhy, každý jinak podaný, o životě na státní hranici, při její ostraze, v letech 45-51 . Dost ošidná doba.. dost ošidné téma, šlo zcela jistě lepé zpracovat, nicméně při výčtu režisérů se není ani co divit. Tedy první je komedie dvou zelenářů, druhá drama velitele a třetí tuhé krimi. Hudební pozadí velmi příjemné, pan Šust nikdy nezklamal. (04.07.2012)

Atmosféra zimní Šumavy je silná. 1) Zelenáči 1945. Zima je ve znamení materiálního nedostatku, improvizace a jisté neformální hravosti. Pohraničníci se teprve zaučují a k tomu má sloužit i zkouška, kterou pro ně připravil velitel - štábní strážmistr. 3*_____ 2) Silvestr 1948. Z pana velitele je už soudruh velitel (jde samozřejmě o jinou postavu), útěkářům se říká zakopečkáři a na kontrolní blbosti se už nehraje. Hlavní zápletkou je hrozící kontrola. 2*_____ 3) Zimní vítr 1951. Třídní boj řádí na plné pecky a pohraničníci konečně zasahují. Jde samozřejmě o agenty - narušitele z Bavorska. Scénář a režie - začínající 30letý Jaroslav Soukup. 3*_____ 4) Pokud se divák ztotožní s komunisty podsouvanou fikcí, že hrdinní obránci vlasti strážili mír a socialismus proti záškodníkům, pak je to docela pěkný film. Určitě i zobrazené případy nastaly, jen nebyly ani časté a vůbec ne typické. (16.02.2020)

Atmosféra! Jsem sice na léto, a letní filmy u mě vždy hrají prim, bez ohledu na roční dobu sledování, ale tahle zasněžená Šumava se mi moc líbila, a díky životní zkušenosti s VZS jsem hodně motivů i ocenil. První povídka je výborná, není a ani nemůže v ní být nic tuzemsky politického, odehrává se v zimě 1945 (/1946, aby někdo nemyslel, že ještě za okupace) a chudáci záklaďáci tu kromě praktických trablů s dopravou a počasím řeší Werwolfy. Mladý Lábus, Krampol s knírkem jako švihák (rádoby dragoun). Druhá nejvíc ze všeho připomene stereotyp vojny, přepadovky ohlášené na poslední chvíli, následně zbytečnou činnost prováděnou na rozkaz někoho, kdo by to schytal od dévéťáka, a zrušení poplachu provázené skřípěním zubů těch, kteří si tenhle falešný poplach odmakali. Třetí povídka by při troše snahy vydala na celý film, Ornest se Zahajským jsou skvělý, sníh olepuje naprosto všechno a severák foukající ze všech stran. (04.11.2016)

Tři povídky z prostředí Pohraniční stráže na Šumavě jsou rozdílné. Možná to filmu trochu uškodilo. Zelenáči je taková vojenská komedie, Silvestr je smutná balada s prvky romantiky a Zimní vítr je něco mezi akčním dramatem a thrillerem. Když si odmyslíme ideologické zabarvení, které u prvních dvou povídek je slabé a u třetí není tak silné, tak jde o slušně herecký obsazený film v exteriérech Šumavy, která jako by se nacházela za polárním kruhem. I když je pravda, že teploty tomu někdy odpovídají. Za mne silné tři hvězdy. (04.06.2019)

Povídkový vojenský film, je rozdělen nejen do tří povídek, ale do třech žánrů. První asi nejlepší povídka Zelenáči, kdy hranici jdou strážit mladý Jirka Lábus je podaná v komediálním žánru. Dva zelenáči jdu na hlídku, ale mazáci jim schválně vyndají náboje, jenže oni na to přijdou a vloupají se do skladu a vezmou si jiné a k tomu i granáty. Mazáci mají jistotu, že jsou neozbrojení, je jdou přepadnou a vystrašit, jenže zelenáči se nezdají a zaůtočí na ně což mazáky pěkně zaskočí, ale než aby se vdali zdrhají klidně i přes čáru, jen , aby nebyli pro smích ostatním. Druhá povídka je spíš melancholická Silvestr, kdy si chtějí vojáci orazit a užít si, ale dostanou avízo, že se chystá kontrola atak se na ní musí chtě nechtě připravit, jenže pak přijde hláška, že se nic konat nebude. Typické vojneské myšlení a jednání, aneb jak vojákům pokazit Silvestr. Třetí povídka je Zimní vítr je opradvu drsná, atěžký akční drama , kdy v neskutečné sibérii , kdy je zima každému kdo na to kouká, dvojice pohraničníků honí pašeráky. Opravdu drsný, jak příběh tak hlavně to počasí. (15.01.2010)