Ochranca

Seriál se povedl nejen z hlediska tématu (problematická situace v českém školství), ale nebála bych se ho nazvat ani takzvaným hereckým seriálem. Vaculík v ústřední roli podává svůj životní výkon a zase jednou dokazuje, že se nezasekl u Kamarádů do deště. I vedlejší role jsou obsazeny brilantně - Jarda Plesl, Pavel Řezníček nebo výborná Iveta Dušková jako ombudsmanova žena. Výtku bych přesto jednu měla - v druhé polovině se seriál až příliš zabývá osobním dramatem hlavního hrdiny a řešené případy tak trochu ustupují do pozadí. Přesto se ale jedná o další povedený počin České televize. Na začátku roku Kukačky, teď tohle. (10.12.2021)

Překvapivě zajímavá témata skutečně ze života. Žádné lakování na růžovo. 1)  Chápu, že aby byl seriál koukatelný, potřebuje konflikt a nejlépe takový, který je blízký chápání většiny veřejnosti. To se tvůrcům podařilo a převážně kladné ohlasy ze všech stran jsou dostatečně výmluvné._____ 2)  I když můžeme namítnout, že jde jen o špičku ledovce a že problémy školství jsou hlubší, než je v seriálu naznačené, stále trvá základní fakt: seriál neřeší (asi ani nemůže) hlavní problém našeho školství - jeho zahleděnost do sebe, neskutečnou zkostnatělost a nedostatek zájmu o smysluplné studium (na všech stranách). Tvůrci se vyjadřují k barevným výstřelkům, ale neřeší fakt, že většina škol je zasmušile šedivá a svou obyčejnou fádností ubíjející. Ale to bych zřejmě chtěl po televizním seriálu více, než kolik je schopen nabídnout._____ 3)  59letý Lukáš Vaculík (ombudsman) mě příliš nepřesvědčil, nicméně v roli mi nevadil. Výborný je 47letý Jaroslav Plesl (šéfporadce Havlík) v roli české odrůdy Sira Humphreyho Applebyho (seriál Yes, Minister). Přesvědčivě působí i 55letý Pavel Řezníček (ombudsmanův řidič)._____ 4)  Z pěkných kluků mě zaujal například Adam Solar (blonďák s ADHD ze třetího dílu)._____   5)  Vtipný koment: verbal*****. (13.11.2021)

Ochránce se povedl. Je to seriál, za který se Česká televize rozhodně nemusí stydět, a který se podle mě vyrovná zahraniční tvorbě. Lukáš Vaculík super - i když na můj vkus velmi často valil oči. :D Hodně lidí píše, že si to pro sebe vlastně ukradl Řezníček. Uznávám, i jeho postava byla skvělá a rozhodně dokázal, že se umí vymanit z postav, které ho dlouho škatulkovaly. Líbila se mi neokoukaná Iveta Dušková. Skvělá volba. (09.11.2021)

„Venované všetkým, ktorí sa stali obeťami.“ Pútavý výkon kamaráta do dažďa Lukáša Vaculíka. Aleš Pelán nepredstavuje dokonalého muža. Je to chlap, ktorý síce JE profesionál a snaží sa k problémom pristupovať čo najobjektívnejšie a s chladnou hlavou. Ale i on čiastočne trpí predsudkami a skostnatenými názormi. Okrem toho je občas falošný: ak chce dosiahnuť svoje (dostať sa k zásadnej informácií od človeka, ktorý je mu nesympatický, alebo ktorého považuje za vyložene vinného), bez problémov sa pretvaruje. Ani jeho správanie v manželstve nepatrí k najukážkovejším, to fakt nie. Avšak i práve rozporuplnosť z Pelána robí uveriteľnú postavu. Zvyšok kastingu je takisto výborný. Vrátane šoféra, ktorý bol do seriálu dopísaný z dôvodu, aby nahlas hovoril veci, ktoré si myslí významná časť českej populácie a robí to perfektne, ale bez toho, aby skĺzol do stereotypu trápnej komickej postavičky. Akonáhle sa zohrajú, tvoria brutálnu buddy dvojku. Preto ma zamrzel predposledný diel, ktorý mnohé z toho poprel, čo je škoda. Na druhej strane je to realistické; aj v živote nejeden raz príde útok z najmenej pravdepodobného miesta. Poteší absencia cenzúry, takže deti nadávajú tak šťavnato a majú k nevinnej sladkosti tak ďaleko, až sa budú niektorí dospelí diváci červenať. Okolo tém, ako je sexuálne zneužívanie alebo rasizmus, tvorcovia určite nechodia po špičkách, ale ich otvorene pomenúvajú a pracujú s nimi. V každej časti strhnú koncovky, ktorým dominuje dlhý monológ resp. dialóg viacerých osobností, z nich každá má na daný problém iný názor. Tieto okamihy sú plné trefných myšlienok, slovných prestreliek a skvelých vystihnutí pointy. Problém je, že sa venujú tak náročným a komplikovaným témam, že sú neriešiteľné. Takže postavy de facto iba nahlas pomenujú najpálčivejšie problémy. Ak aj má niektorá časť happyend, je to Pyrrhovo víťazstvo. To samozrejme nevypovedá nič o tom, že by boli scenáre zlé. Naopak: práve vďaka tomu sú vynikajúce. Samozrejme, ako to už chodí, veci zvyknú bývať zamotané a pravda je nejeden raz (hoci nie vždy) úplne inde, než by sa mohlo zdať na začiatku. Nudila ma azda len časť Džungľa pred tabuľou (a trochu Hidžáb), kde sa namiesto zásadného problému onej „džungle“ nepochopiteľne vyšetrovalo to, kto video poslal, kedy a prečo. Našli by sa nezrovnalosti (vo Vrabčiakovi zbytočná vedľajšia dejová linka s prepúšťaním zamestnancov počas letných prázdnin), nelogickostí (skutočne tragédiu so žiakom v ČR neoznamuje polícia, ale „nejaká“ učiteľka vo svojom voľnom čase?) a divných kompetencií (v Ahoj oci zamestnanec ministerstva supluje vyšetrovateľskú prácu polície). Ale nie je to nič strašné, dá sa to akceptovať. Niekomu bude vadiť nepotrestanie osôb, ktoré si to teoreticky zaslúžili (štamgasti vo Verejnom nepriateľovi, riaditeľka vo Vrabčiakovi), ale zas možno je to lepšie, než ako keby mal vo finále nabehnúť Vaculík so samopalom. (03.09.2022)

Dojem po prvních dílech už jsem si až do konce neopravila. Jde o polopatické ilustrování autory zbádaného hořkého stavu věcí ve školství, o epizodické demonstrace žalostného statu quo, znázorňované na přehledných exemplech, podložené statistikami a zakončované melodramatickými věnováními. Propojené chabou a stejně schematickou linkou osobního života hlavního hrdiny antihrdiny. *** Záměr asi záslužný, provedení nicméně chabé. I jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... účelově strojené. Raději než tohle bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? Krimi ani drama rozhodně ne. To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní bezduché formáty na půli cesty mezi nejapnou edukací a bezkrevnou zábavou, na hony daleko od nervního umění, kterým to klidně mohlo být? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (17.03.2022)