Choď a pozeraj sa

Jdi a dívej se, člověče. Pohleď na všechny ty hrůzy a zvěrstva, co do tak již docela neklidného Běloruska přítáhly spolu s německou armádou. Jdi, dívej se a nedýchej.... Idi i smotri rozhodně v mých očích nesplňuje kritéria 'sovětské Apokalypsy' , což je podtitul, který bývá snímku často přiřazován. Pro našince je putování čtrnáctiletého Fljory fašisty sužovanou zemí zajímavé už svým netypickým režijním pojetím - ony už ty časté vycentrované záběry herců hledících zpříma do kamery vypadají velmi neobvykle. Stejně jako nevšedností, se však film vyznačuje překvapivou obsahovou prostotou. Celý syžet je založený na sledu drastických scén, kterých je Fjlora buď přímým aktérem nebo plní plní pouze funkcí fakticky i emočně nezúčastněného přihlížejícího a středem zájmu se tak stává konkrétní nemilá událost. S tímto je úzce spojen i synkretický přístup k divákovi, kdy určité události vímáme jakoby přímo Fljorovými smysly a jindy na vykreslené dění pohlížíme s chladným odstupem statické kamery. Elem Klimov ani náznakem nesáhl po patetičnosti a nenechal svůj film prorůst podhoubím komunistické ideologie, soustředil se jen a pouze na zachycení utrpení a tragédie lidských životů, což se mu podařilo s obdivuhodnou působivostí. V tomto jsou režisérovi největší oporou herci, schopní vyloudit ty nejstrhanější a nejexpresivnější grimasy, jaké si vůbec lze představit. Průser nastává ve chvíli kdy se chceme pídit po nějakých hlubších význámech, kdy chceme objevit nějakou myšlenkovou hodnotu, která se ve filmu (ne)skrývá. Inu zatímco Coppolova Apokalypsa představuje nepřebernou studnici závažných myšlenek a její ideová základna zůstává a zůstane stále stejně bytelná napříč časem, Jdi a dívej se "jen" působivým způsobem zachycuje odstrašující události a roztřesenou náladu konkrétní historické doby. (24.02.2008)

Choď a pozeraj sa bude pre každého diváka, ktorý si o ňom vopred na základe informácií alebo iných vojnových filmov niečo myslí, úplne iný. On je totiž tak zvláštny, že ho ťažko opisovať a nemá to zmysel, "choďte a pozrite si" ho. Tak ale aspoň sa o niečo pokúsim. Má súdržnú atmosféru, čiže v mojich očiach tým pádom nemôže byť nudný, celý sa odohráva v nejakom zvláštnom šere a vidíme okrem prírody sem tam nejakú budovu, explicitné násilie v zmysle pozerania sa na upaľovaných alebo strieľaných ľudí absentuje, stačí vidieť mŕtve telo, alebo vedieť, čo sa odohráva vnútri budovy. Kamera je častokrát subjektívna a veľa sa hýbe, postavy sa tvária ako nadrogované, čo je samozrejme asi jediný uveriteľný stav, v akom sa človek uprostred vojny môže nachádzať. Stále ale ani z týchto poznámok neviete, aký je to film. No a bacha na to, že ak máte v hlave zafixovaný internacionálny štýl tohoto žánru ako predpoklad toho, ako daný film musí vyzerať, tak Klimov vás poriadne zaskočí. Piata hviezda za Mozartovu Lacrymosu. Väčší kontrast medzi krásnym ľudským výtvorom a jeho najväčšieho zverstva si predstaviť neviem. (22.12.2014)

Pokud chcete vidět krutosti války na území Sovětského svazu, konkretně Běloruska, mohu Jdi a dívej se doporučit. Pokud nechcete mít noční můry, tak ne. Pokud chcete vidět kvalitní film, tak ano. Pokud trpíte rusofobii a sovětofobii, tak ne. Pokud fandíte Němcům v druhé světové válce aneb velké vlastenecké válce, tak ne. I když poslední dva názory pod pojmem tohoto filmu můžete změnit. (06.04.2022)

Na některé věci slova nestačí, někdy je mnohem výmluvnější to, co vidíme. V tomto filmu toho uvidíte dost, víc než byste vidět chtěli a nakonec ztratíte řeč, zcela oněmíte. Viděné hrůzy se vám vepíšou do tváře, sice ne tak výrazně jako šestnáctiletému Fljorovi, avšak vepíšou, budou tam a vy ztratíte chuť k jakékoliv činnosti. Vaše duše se neoctne ve stavu naprosté lhostejnosti k viděnému, naopak budete moc dobře vědět, co to znamená nenávist. Během sledování jsem měl i tendence zcela zavrhnout používání německého jazyka, ale člověk by měl hledět spíše do budoucnosti. Pro připomenutí minulosti jsou filmy jako Jdi a dívej se dostačující. 95% (13.01.2007)

Na svoji dobu místama neuvěřitelně psychiku deptající, zejména v 2.půli brutální (tuším že jediný sovětský film, který byl za bolševika nasazen do kin s ratingem "Mládeži do 18 let nepřístupno!"), nesmírně působivý film z doby nacistického vyhlazovacího tažení v Sovětském svazu. Malému chlapcovi vyvraždí rodinu a on se dává k partyzánům. Po úvodní, trochu rozvleklé půlhodince, to začne Klimov do diváka emocionálně hrnout s takovou razancí, že je to místama až na hranici snesitelnosti. Během natáčení byl po boku chlapeckého hlavního představitele neustále psychiatr, který dohlížel, aby se psychicky náročné natáčení nepodepsalo na jeho duševním stavu. Beztak neúspěšně. Režijně je to brilantní dílo. Nezapomenu na dvě scény. První, kdy hlavní hrdina prochází svojí rodnou vesnicí, která byla několik dní předtím vyvražděna nacisty. Nejsou tu naturalistické záběry, pouze nenápadné, děsivé náznaky a jediný letmý pohled kamerou, jen tak, jakoby mimochodem, osvětlí hrůznou skutečnost. A druhá scéna na konci, která vešla do dějin filmu - vyvraždění běloruské vesnice SS jednotkami, upálení jejích obyvatel v nedaleké stodole. Kam se hrabe scéna vyklízení ghetta ve Spielbergově Schindlerově seznamu. Nedá se popsat, musí se vidět. Nezapomenutelný zážitek. (08.05.2003)