Agónia - koniec Rasputina

Předsmrtná agónie zdegenerované monarchie sestavená do doslovného argumentu o potřebě Velké říjnové revoluce. Alespoň dle současné podoby filmu, která dostála od původní verze nejspíše mnoha změn, ale vzhledem k tomu, že onen originál je ztracený někde pod parketou, tak můžeme jenom odhadovat, co bylo přidáno a co odebráno než byl film po nějakých šesti letech připuštěn k distribuci. Hloupý vyčerpaný pohled uvláčeného cara, jemuž se na pomateném dvoře shromažďuje pochybná suita manipulativních šarlatánů, zde kontrastuje z bezuzdnou mánií pohledu pološíleného pitomy Rasputina, který ponižuje celou říši jenom tím, že v ní existuje. Zajímavé zachycení závěrečné onkologické fáze velmoci, které markantně dochází prostředky k přežití a proto se chytá už úplných hovadin v bláhové naději o sebezachování. Bohužel mě tam dost iritovaly ty scénické interiéry nasvícené jak ze studia kamarád, tvůrčí studio Ostrava, ačkoli vim, že je to tak asi schválně. Ke shlédnutí na YT ve dvou dílech 141 minutová verze skrze Mosfilm. Kvalita je z prdele, ale anglické titulky jsou profesionální. (07.05.2024)

Expresivní snímek lze chápat současně jako životopisné drama i podobenství o rozpadu ruské monarchie. Klimov pracuje s různými rovinami vnímání reality a času Střídá "běžné vnímání" se silně stylizovanými scénami vizí a černobílými dokumentárními záběry. Podobně jako hrdina Klimovova snímku Jdi a dívej se projde hrdina filmu vlivem okolností a vlastní sebedestruktivity několika výraznými změnami, až nakonec zůstane jen sám se sebou a není mu dáno ani jednoduše umřít. (12.06.2006)

Filmovost Agónie zpomaluje v první polovině neběžné zacházení s psaným textem - se spoustou textu - ...a zpomaluje ho také řada dokumentárních záběrů. A to i přesto, že jsou dynamičtější, než samotné vyprávění. Zvykal jsem si dlouho na přechody mezi nimi a mezi viscontiovsky luxusním barevným snímáním příběhu (- který se ostatně rozvíjí jen velmi zvolna a navíc leckde zašustí papírem). ...tajné komnaty paláců, přiznaně studiové (cikánská scéna, chodba za "poradní" místností válečného důstojnictva - figuríny důstojníků jak z Tajemného hradu v Karpatech) a do toho prostřih na místnost dětského pokoje carského synka - s realistickou výpravou tak jak "má být" ve velkém filmu; a do toho všeho občas černobílé "artové" záběry nahoty - Klimov byl expresionista naturelem. Neorganičnost těchhle kontrastů i to, že to vlastně nevadilo - 15 let po Nové vlně ovšem zůstává jako hlavní akcent: obecnější zachycení údělu nadaného jedince žraného vlastní choutkou a mocí anebo výpověď o dějinných pohybech, o tom, jak prohnilý pozdní carismus byl, to mi všechen ten expresionismus a vizualitu nevyvážilo - je to totéž, co mi vadilo v Jdi a dívej se: tlačit na pilu uměl Klimov výtečně. Étos je v tom ale podle mě jen jako vedlejší produkt. Mj. Schnittke úžasný! Mít tak symfoňák s Eri Klasem a film k hudbě! (25.03.2018)

Expresívne vyjadrenie posledných okamžikov cárskeho Ruska. Veľmi obsažné, poučné a všetky poznatky ohľadom tejto témy a predovšetkým Rasputina dokumentárne zhromaždené a predostreté divákovi. Skrátka ide o kvantum užitočných informácií, v ktorých som si hovel ako prasa v žite. Na druhú stranu mi nie celkom sadol poetizmus, miestami až surrealizmus tohto diela, chápem, že Rasputin bol úchylný blázon, ale na mňa toho bolo v jeho podaní až moc, aj keď herec bol parádny, typovo aj po hereckej stránke. Tiež sa tu ponúka otázka, že kto bol väčší blázon? Či Rasputin alebo cárska rodina - niečo na zamyslenie. Ten kto nepoužíva zdravý sedliacky rozum, tak aj potom dopadne. Tiež je škoda, že práve v týchto ťažkých chvíľach bol na čele cárskeho Ruska jeden z najslabších a najneschopnejších panovníkov v dejinách tejto krajiny. Nech je ako chce, po páde ruskej monarchie, tak ako bolo v snímku niekoľko krát povedané, sa svet zmenil. Perlička: Nie je žiadnou záhadou, prečo na Rasputina neúčinkoval kyanid. Jednoducho si rád vypil vína a mal rád sladké. Do určitej miery to neutralizovalo účinky jedu. Skôr sa čudujem, že prežil tú streľbu (atentátnici museli mať riadne naložené v gatiach), aby konečne nakoniec našiel smrť utopením. Skrátka tuhý korienok - zlá burina sa kántri ťažko. Slušný nadpriemer. 80/100 (20.11.2017)

Jinak zpracovaný příběh, než jsem viděla nedávno (ruský Rasputin z r. 2013). Z jedné strany mě Klimovovo dílo nadchlo, chvílemi se mi svíralo hrdlo nad prostřihy mezi světem bohatství a světem bídy a zoufalství. Slabošský panovník a úpadek skoro tisícileté říše během pár desetiletí. Škoda že Klimov vynechal úlohu "profesionálních revolucionářů", kteří byli na ruské dějiny přisáti od začátku 20. století. Lenin, Trockij, Kerenskij, Kaplanová a další. Ti hráli destruktivní úlohu už v revoluci r. 1905 a stejnou i v r. 1917. Organizovali tisíce lidí, šířili mezi nimi nenávist a hnali je na smrt. Úpadek tisícileté carské říše měl konkrétní jména. V Klimovově poměrně rozsáhlém díle pro ně místo bylo. Za to, že se o nich nezmínil, ubírám jednu hvězdu. (05.09.2014)