Najlepšie roky nášho života

Tak za prvé bych trochu upravil oficiální text distributora. To přepravní letadlo je Létající pevnost B17 a Fred Derry nebyl pilot, ale bombometčík... To jen na úvod. Válka v Evropě a o něco později i v Pacifiku skončila a hoši se vrací domů. Všichni se těší, že po letech strádání, nervového vypětí, ztrát a strachu zase začnou žít normální život. Doma je čekají rodiče, manželky děti... Říkají si, že všechno bude takové jak si to za nocí daleko od domova vysnili. Na palubě B17 se cestou do Států setká bombometčík, seržant od pěchoty a námořník, kterému uhořely obě ruce. Nyní je invalidou, místo rukou má háky a strašně by si přál aby se doma k němu chovali jako v době kdy měl obě ruce. Bez soucitu, bez odporu, bez kradmého ohlížení... Fred Derry bombometčík létající pevnosti se zase těší na svoji ženu a na klid domova, který snad zažene jeho noční můry kdy letoun s jeho osádkou se ve vzpomínkách stále dostává do palby flaku a pilot je smtelně raněn... Al Stephenson se těší na ženu, své dvě dospělé děti a doufá, že místo v bance je mu stále drženo.... Všichni se zkrátka těší domů a slíbí si, že se po zabydlení zase sejdou na skleničku... Každého proto udiví, když stojí před svým domem, proč se mu po tolika letech těžko zvoní na zvonek... Netuší, že válku s nepřítelem sice vyhráli, ale každý si bude muset vybojovat tu svou na domácí frontě. Amerika spěchala a žila totiž dál. Ráda si četla o svých hrdinech v novinách, ale dál si žila svým bohatým životem... Uvolněná místa zaplnili jiní a vracející se hrdiny náhle není kam umístit. ,,Máte nějakou kvalifikaci?'' - Umím házet bomby na nepřítele... ,,Obávám se, že to pro náš obchod není dostatečná kvalifikace..'' ---- Film skvěle kopíruje svoji dobu, kdy skutečně řada mladých mužů, expertů ve svém vojenském řemesle náhle přišla domů a byla bez práce... Tak jako na základnách a letištích stály v řadách zaparkované stovky bombardérů, stíhaček, tanků... které již nebylo třeba, protože válka skončila. Stejně to bylo s mladými muži, z nichž někteří odešli do armády hned po škole a nic jiného než bojovat neuměli... Tohle se Wilerovi povedlo ! U mne je to za plný počet hvězd! * * * * * PS. Nádhernou Teresu Wright bych si za války nakreslil pod kabinu svého Flying Fortressu. (06.04.2014)

Silné, naivní i úsměvné. Ale možná ve Státech takhle mnohé návraty vypadaly. Je docela zajímavé, že film vznikl vlastně rok po válce, protože k podobně citlivým tématům se většinou přistupuje až po uplynutí nějaké doby. Takhle, dosud v doznívající euforii z vítězství, vznikl film, který ukazuje i stinnou stránku věci. Přidám se k chvále Harolda Russella. Vynikající výkon i z hlediska zkušeného herce. Jako neprofesionál zahrál takřka nadpozemsky. 85% (18.03.2014)

Zaradenie sa do života, prerušeného vojenskou službou je vďačným námetom, všeobecne vystihujúcim situácie, kedy sa po dlhšom odlúčení niekto vracia späť do rodinného hniezda. Wyler vytvoril nadčasové dielo, ktoré bolo zároveň v čase vzniku (1946) aktuálne. Na príklade troch frontových vojakov, z ktorých sa jeden vracia ako invalid, ukazuje variácie ich vzťahov s tými, ktorí čakali doma. Zahrnie do toho sociálne problémy, spoločenskú kritiku, humor i emócie. Nevyhol sa rozvláčnosti, ignorancii najchudobnejších a tomu, že v prípade zobrazenia neduhov, sa neodvažuje ísť proti systému, vymedzuje sa skôr voči typom správania. Vyzdvihuje americké hodnoty (rodina, práca, vlasť) a zároveň upozorňuje, že tí, čo bojovali za vlasť sú síce vítaní, no čelia aj nenávistným názorom starousadlíkov, mamonárskym pravidlám bánk a niekedy aj s partnerkám, pre ktoré je kvalita muža odvodená od výšky jeho príjmu. Vyrovnanie sa s traumami ponúka existencia milujúcej rodiny a vernej lásky. Pokiaľ nie je k dispozícii, stále ide o krajinu neobmedzených možností. Pri troche snahy dá nájsť práca, nadväzujúca na vojnovú prax. Zdieľané hodnoty sú všeobecne platné a kritika pomerne citlivo naťukla boľačky americkej spoločnosti, akými sú xenofóbia, rasizmus a mamonárstvo. (12.05.2014)

Film nasáklý dobou, dokonale ladící naději i traumatické chmury. Při sledování osudů tří veteránů, kteří prošli válečným peklem se značí nemožnost jejich absolutního návratu do reálného života. Že "něco" bude chybět nechává protřelý Wyler kolovat jen v náznacích, předevevším logicky skrz nejtragičtější postavu bývalého fotbalisty Parrishe. Naštěstí nekouká mentorsky jen na ty chladné tváře nechápajících, co válkou neprošli. Málokdy jsem měl tak intenzivní nutkání vracet si scény a znovu je vidět a vyslechnout. Nejlepší léta našeho života opravdu přišly ve správný čas, což potvrdilo i velké pochopení filmové akademie. Z celé série poválečných filmů hledajících nový začátek (viz humanismus Capry, především jeho Život je krásný) mě nejvíce ovlivnil právě tento film. Možná překonaný a sentimentální, ale ke mě dokonale promlouvající - a to už mnoho let. (21.08.2009)

Nadčasová (po)válečná dramatická mozaika, která vzhledem k době vzniku a téměř tříhodinové stopáži nejvíce překvapí tím, jak snadno je divácky stravitelná, aniž by byla hloupá či jakkoliv laciná. Veskrze lidský a v dobrém smyslu slova "obyčejný" příběh tří válečných navrátilců netlačí přehnaně na pilu a je velmi nadprůměrně napsán, zahrán i natočen. Nejzajímavější postavou je bezpochyby bezruký sympaťák Homer (oscarový Harold Russell). 85 % (09.05.2020)