Ben-Hur

Přiznávám se, že jsem přemýšlel delší dobu co vlastně o filmu napsat, když vše už bylo tady v komentářích řečeno, tak mi nezbývá než dodat fakta, příběh o Judah Ben-Hurovi je smyšlený. Odehrávající se během panování Římského císaře Augusta v době vzniku prvních křesťanů, ale určitě geniální autor Lewis Wallace našel předobraz svého hrdiny ve starověkých análech antiky. Ben Hur je nádherným příběhem. (08.09.2007)

Nemám rád staré historické filmy. Vlastně nechápu proč se jim říká hidtorické. Víc by se hodilo používat kostýmované. Nelíbí s emi jejich přílišná stopáž, roztahanost, výpravnost, zbytečná pompeznost, moralizování a příliš jasné dělení na kladné a záporné postavy. Tohle všechno je i v Ben Hurovi. Ale přesto nemohu jinak než dát za pět. (25.05.2006)

Přiznám se, moc jsem tomu nevěřil, hlavně kvůli té stopáži. Jak já se šeredně mýlil!!!!! Tento snímek jako jediný mohu s klidným svědomím nazvat "historickým velkofilmem"! Žádný jiný od této chvíle. Opravdu nezapomenutelný zážitek, (hlavně ty koňské závody prostě neměli chybu a žasl jsem, v jakém že roce to natočili). Poté se mi líbil nápad s Ježíšem a tím, že mu vlastně nikdy pořádně nevidíme do obličeje. Pak ta pasáž ukřižování na mě zapůsobila více, než celý film Umučení Krista. Prostě hodně dlouho mě takhle film nedostal! A teď mě omluvte, musím ubrat hvězdičku Gladiátorovi! (26.06.2008)

Obavy, co se snímkem udělá pověstný zub času, byly (k mému velkému potěšení) naprosto liché. ANO, můžeme (možná) polemizovat nad tím, že se nejedná o žádné „velké umění“, co však nelze pominout (zastiňuje to a mnohonásobně převyšuje veškeré případné nedostatky) je skutečnost, že se jedná o velkolepou podívanou (zábavu). Přesněji řečeno zábavu trvající 212minut. Pokud si nějaký snímek zaslouží přízvisko VELKOFILM , potom je to bezesporu tento Wyler(ův) kolosální epos. Jestliže M. Bay kdysi prohlásil: „nepřišel jsem léčit rakovinu, ale bavit lidi“, měl by si tento snímek pouštěť ve smyčce stále dokola, aby pochopil, jak se to skutečně dělá. Pravda, na vině není pouze samotný Michael (to by nebylo zcela fér), ale zejména pokročilá (technická) doba a s tím spojený současný trend , nesoucí si (překvapivě?) neřešitelný problém (čti nedostatek), kdy se režiséři stávají (dobrovolně) otroky moderních technologií. Co je platné, že díky CGI si „lusknutím prstu“ vytvoříte během okamžiku několikatisícovou armádu, když to ve výsledku působí sterilně?! Jednoduše kompars tvořený skutečnými lidmi z masa a kostí nenahradíte, byť sebelepší pokročilejší technologií.. P.s. na úplný závěr s jednou (osobní) poznámkou. Všechny ty „drobnosti“, které by mě v 99% všech ostatních případů silně znervózňovaly a byly nepřekonatelnou překážkou si snímek dosyta užít, v tomto případě jednoznačně beru. Dokonce v nich spatřuju veskrze klady. K tomuto typu (velko)filmu jednoznačně (neodmyslitelně) patří. A nejsilnější zážitek? Vyrovnanost celého snímku, kdy si člověka W. Wyler získá již od samotného úvodu , jeho pozornost si (zcela po právu) udrží po celou stopáž a kdy se (při závěrečných titulcích) necítí ani v náznaku unaven, naopak příjemně osvěžen a to tak, že má chuť na repete. Pokud bych měl však přeci jenom jednu scénu vypíchnout, měl bych stejně jako O. Stone (resp. Al Pacino) http://www.csfd.cz/film/8750-vitezove-a-porazeni/ jasno. Ano, závody čtyřspřeží v cirku. I po těch (více než 50-ti letech) nepůsobí ani v náznaku směšně a diváka zvedají i dnes z křesla. Nadčasové (stejně jako celý tento Wylerův snímek) a musím (si) přiznat jedno: neshodneme se tak často (pánové akademici), ale tohle byla trefa (resp. trefy) do černého! To ve všech 11-ti případech. Ch. Hestonem počínaje, přes geniální hudební doprovod M. Rozsy a W. Wylerem konče. Navíc (ve světle nové remasterované výroční (2BLU-RAY) verze) není skutečně co vytýkat. 100%(zážitek). Nakonec i ty pokročilé technologie mají něco do sebe :-) (12.03.2012)

Jen tak pro pořádek, slavná vozatajská scéna je i co do délky takřka doslovnou kopií stejně fantastické scény v "Ben Hurovi" z r. 1925. Jinak mezi historickými, potažmo biblickými velkofilmy 50. a 60. let. Ben Hur těžko hledá konkurenci. Netrpí statičností a prázdnou rozmáchlostí, i přes veškeré svody monumentality staví Wyler především na postavách a příběhu. Biblická linie je potom zpracována tak, že i pár nepřímých odkazů a kamerových pohledů dokáže vyvolat účinek, jaký se nepovedl desítkám jiných filmů a na rozdíl od nich dokáže předat určité poselství, které není jen prázdným převyprávěním biblického scénáře. Nadčasovost a životnost příběhu jsou jedním z důvodů, proč jsem schopen se povznést nad historičnost celého filmu a vychutnat si ho tak v celé jeho kráse a velkoleposti. (01.05.2006)