West Side Story

"Play it cool boy, real cool." Muzikál, který má Styl. Pestrobarevné kostýmy a dekorace; v místy až pódiově strohé výpravě. Výtečné taneční choreografie s legendární hudbou, kterou tvoří jedny z nejkrásnějších melodií vůbec. "West Side Story", variace na příběh "Romea a Julie", se sympatickým hereckým ansámblem v čele s Natalií Wood, elektrizuje svou dynamikou a emocionální intenzitou. Nesmrtelná klasika. (05.06.2011)

West Side Story jsem toužil už delší dobu zhlédnout a rozšířit si tak obzory ve starších filmových muzikálech. Ano, teď už jsem West Side Story viděl, teď už mám obzory ve starších filmových muzikálech (snad) rozšířenější. Ale to je asi tak všechno. Viděl jsem – líbilo se mi to – odcházím. Kde je nějaký hlubší zážitek, kde jsou nějaké songy, které by se mi zatraceně hluboko vryly do paměti a já měl nutkání si aspoň nějaký z nich v duchu notovat? Možná je to trochu hloupé přání, ale ať už jsem viděl jak The Sound of Music, tak Mary Poppins, ba dokonce i Grease, vždycky jsem měl po jejich zhlédnutí chuť pustit si nějaký výstup, nějakou skladbu z dotyčného muzikálu, případně si aspoň nějakou melodii zanotovat. U West Side Story jsem však tu potřebu neměl. Ne že by skladby nebyly povedené, ale na to, jaké je okolo tohoto tříslovného názvu děláno haló, jsem přece jen čekal větší pecku, která mě nabije pozitivní náladou na maximum. Nestalo se tomu tak úplně. Hlavní hrdinové hrají velmi dobře, choreografie hudebních čísel je prvotřídní, příběh coby moderní variace na Romea a Julie celkem povedený, romantika mi pohladila duši, hudba se mi možná do paměti úplně nevryla, ale když jsem se na to díval, pasovala mi k filmu, líbila se mi. Ale do pěti hvězd tomu u mě prostě pořád ještě něco chybí. Možná je to způsobeno tím psycho úvodem s bezmála pětiminutovým čuměním na statické čárky, jejichž pozadí měnilo barvu? Možná je to tím, že jsem na tom byl v kině, kde bylo nesnesitelně debilní publikum, které neustále luskalo prsty spolu s hrdiny na plátně a téměř každou scénu nahlas a dosti nevybíravými poznámkami komentovalo? Možná kvůli první půlhodině, která byla i mně mnohdy nechtěně směšná? Možná kvůli odfláknutému závěru? A možná taky kvůli všemu výše uvedenému nemůžu tu pátou hvězdu dát. Co naplat, že muzikály mám hodně rád, když jsem už tak trochu zmlsaný jinými kousky a u každého dalšího muzikálu mám podobná očekávání. Škoda, že je West Side Story nemohl úplně naplnit. (01.05.2012)

Původní West Side Story je pořád výborný snímek, ale stále si trvám na tom, že Spielbergova verze je mnohem lepší. Wiseův a Robbinsův film nezapře divadelní původ. Sice je to tvůrčí záměr, který respektuji, ale čas v tomto směru je dost nemilosrdný. Naprostá většina scén se odehrává v tmavých interiérech, do exteriérů zavítáme jen výjimečně. Přitom začátek s leteckými záběry na New York a na hřišti je geniální a patří k nejlepším filmovým úvodům vůbec. Herecké výkony samozřejmě odpovídají době vzniku - jsou v mnoha pasážích divadlem před kamerou a ne vždy působí tak, jak bylo zamýšleno. Platí to i o scéně prvního setkání Tonyho a Maríe, které vyznívá dosti naivně. Pak už se to naštěstí zlepší. U kamery je nejlepší zmíněný začátek - ty letecké záběry jsou dodnes famózní, ale pak už je kamera víceméně statická, přitom látka si přímo žádá více rozpohybovaných a dynamických záběrů. Pokud jde o písně, ty samozřejmě vůbec nezestárly, Bernsteinova hudba a texty Stevena Sondheima jsou nepřekonatelné, stejně jako choreografie a luskání prsty, které k West Side Story patří. Navzdory výše řečeným výtkám patří původní West Side Story stále k muzikálové klasice, kterou by měl rozhodně vidět každý. Pak už záleží na vaší shovívavosti, ale v každém případě platí, že bez tohoto West Side Story by nikdy nevznikla geniální Spielbergova verze. (16.07.2023)

Jako muzikál je to výborné, jsou zde skvělá taneční čísla a Russ Tamblyn navíc předvádí i výborné akrobatické kousky, které mě opravdu dostaly. Jako variace na Romea a Julii je to celkem unylé a zbytečně zdlouhavé, kdy jsem měl pocit, že by se klidně hodina mohla odstranit. Stejně vám ale nějaké písně budou v hlavě znít i dlouho po skončení. (08.04.2015)

Je pravda, že na muzikály zrovna nejsem (s výjimkou Formanových Vlasů, nebo bizarního Rocky Horror Picture Show). Ale tenhle muzikál patří mezi ty skutečně kvalitní a to ani ne tak tematizací Romea a Julie (kterýžto archetyp lásky nabývá spolu s rostoucím věkem, zkušenostmi a cynismem nevyhnutelný punc pohádky). Spíše bych vyzdvihl (na svou dobu) poměrně troufalou výzvu k toleranci mezi lidmi, nehledě na barvu kůže a na jejich sociální zázemí. Vůbec celá ta demýtizace Ameriky musela stát autory beztak hodně odvahy a už za to by jim mělo patřit velké uznání. (18.03.2016)