Allen vs. Farrow

Dal jsem to skoro v kuse, vypil u toho půl láhve vína a teď mi dochází, že tuhle čtyřdílnou sérii vlastně nejsem vůbec schopen rozebrat. I proto, že mě dokumenty, které sází pouze na mluvící hlavy a pár sestavených archivních záběrech fakt přestávají bavit. S tímhle tématem se ale nejspíš jinak pracovat ani nedalo. Lidé se nedále budou divit, že se i v Hollywoodu nachází sexuální predátoři s penisem a nadále si nebudou chtít přiznat, že se něco takového může stát a divit se tomu. Lidé pořád budou hloupý a divit se, že na první pohled sofistikovaný člověk, talentovaný scenárista a režisér může být ve skutečnosti též odporný sexuální predátor. A nadále budou vznikat výpovědné dokumenty z jednoho pohledu, které jsou natočené tak nezajímavě, že by po nich s absencí jmen Allen/Farrow neštěkl ani pes. Už ve svých filmech Allen trávil čas s mladšími herečkami a pokoušel se je svádět, nikdo ovšem pochopitelně nemohl čekat, že je Allen ve skrytu duše ještě větší parchant. Pochopitelně se tato minisérie nemohla vyhnout srovnávání s Leaving Neverland. Rozdíl je ovšem v tom, že na rozdíl od Jackona 85-letý Allen stále žije a jeho výpovědní absence spočívá v tom důvodu, že sám výpověď jako jeho blízcí odmítl. Což jen potvrzuje, že si Farrow, děti a spol. zřejmě nevymysleli pohádky. Háček je jasný - Allenovci si prostě odmítnout přiznat, že že je s jejich filmovým guru něco špatně a jeho hejteři zase budou rochnit blahem. Pro mě osobně nadále zůstanou Allenovy filmy jako Annie Hall nebo Manhattan peckami, přesto ovšem celý skandál okolo Allena prostě na jeho filmy vrhá pochybný stín. S tím jak slabá Allenova tvorba v posledních letech byla mě vlastně ani tolik nemrzí, že už nejspíš nikdy nic nenatočí. Přesto mě mrzí, že jeho filmovou kariéru radši neukončil důchod. Osobně ovšem chápu lidi, kteří Allena nadále brání. Nechtěl bych se dožít dne, kdyby se náhodou ukázalo, že si Leonardo DiCaprio tahal do karavanu nezletilé slečny nebo měl Tom Hanks až příliš dobrý vztah s kluky ze skautů. A odmítal bych si to přiznat i přes existenci více než očividných důkazů. Nicméně Allen vs. Farrow je v mých očích přeci jen lepší než Leaving Neverland. (07.04.2021)

Nemám silný názor na ne/vinu Woodyho Allena, nevím, jestli udělal něco nemravného, či nikoli, zda někomu ublížil nebo porušil zákon. Neměl jsem ho před týdnem a nemám ho ani teď po zhlédnutí Allen vs. Farrow. Jestliže totiž tato dokumentární série něčím není, pak upřímným hledáním pravdy. Není vlastně ani prezentací pozice jedné strany ve známém sporu, není ani zpovědí oběti a rekapitulací argumentů obžaloby v procesu, který (bohužel?) nikdy nebyl. I jednostrannost může být vůči divákovi poctivá... Tato série je v mých očích pouze nástrojem ve válce dvou osobností, Allen vs. Farrow je bitvou o sympatizanty v prostředí, kde na tlaku veřejnosti záleží. Od začátku může divák s otevřenou myslí leda zkoumat, jak je jím manipulováno, které techniky na něj už byly použity a jak silný účin mají. Právě to vědomí, že je mnou poměrně nepokrytě manipulováno (umocněno faktem, že prostor nedostal nikdo, kdo by Allena přímo hájil nebo jeho směrem rozšířil kontext - opakované zdůrazňování, že Allen nabídku k rozhovoru nevyužil lze také považovat za způsob manipulace), mi znemožňuje brát sérii jako relevantní zdroj informací pro utváření názoru o tomto konkrétním případu (o obecnějším fenoménu nemluvě). Nezpochybňuju Dylanino trauma (její výpověď patří k nejautentičtějším momentům - subjektivně cítěno, to se dost dobře měřit neda...), ale o jeho skutečném původu mě tento dokument nepřesvědčuje. Celek tohoto audiovizuálního díla připomíná velmi promyšlenou a vykalkulovanou frontální ofenzivu po letech mlčení, kdy Allen byl v před-#MeToo éře v mnohem silnější pozici (která mu dozajista umožnila manipulovat veřejným míněním podobně, jak činí tvůrci zde). Trochu se nabízí srovnání s Leaving Neverland o možných mravnostních lumpárnách Michaela Jacksona. Ač podobnost končí u jednostrannosti pohledu na obvinění ze sexuálního zneužívání dětí celebritou, troufám si tvrdit, že Leaving Neverland je přesvědčivější, autentičtější, s větším přesahem na obecný fenomén (paradoxně méně osobní/útočný) a s mnohem menší mírou manipulace divákem. (30.03.2021)

Hůř už to asi natočit nešlo. Kdyby byli všichni lidé racionální bytosti, které nepodléhají snadno emocím a dokáží posuzovat relativní argumenty v logickém kontextu, takovéto dokumenty by neměly šanci. Pokud někdo smrtelně vážně tvrdí, že mocné celebrity manipulují svými fans, protože ukazují pouze své světlé stránky a je pak obtížné si představit, že by byly schopny něčeho nekalého, a zároveň postaví celou věc v tendenci předvést svoji hrdinku jako empatickou mučednici bez hříchu, která rozdává lásku až do roztrhání těla a při tom stojí proti zlým egoistickým manipulátorům, tak k tomu je asi potřeba opravdu koňské dávky sebezapření a/nebo zaslepenosti. A nemůže jít o dobrou věc jen proto, že se tvůrci snaží zastávat obětí a obžalovat predátory, protože to by předpokládalo, že status obětí a predátorů je ve všech ohledech dopředu známý – což apriorně nemůže být, protože se to dokument snaží teprve dokázat. Pure evil. Kdybych chtěl být opravdu zlý, tak prohlásím, že se teď nebudu moci dívat na některé starší filmy Woodyho Allena, protože by se mi při pohledu na Miu Farrow otvírala kudla v kapse, ale naštěstí zlý nejsem – věřím v dobro a pravdu – takže se budu dál dívat bez vnitřní cenzury. (Přesto, nebo právě proto, že nejsem obdivovatelem ani jednoho z nich.) Co se týče formy, jedná se z 90% o morální kýč. Co se týče přesahů a zobecnění, jedná se až příliš často o spojování nesouvisejících kontextů (pedofilie a preferování mladých žen) a o nesprávné logické vyvozování (v minulosti soudy často nespravedlivě rozhodovaly ve prospěch mužů; zde je spor mezi mužem a ženou; pravda musí být na straně ženy). A tak dál, a tak podobně. Kdyby titíž tvůrci chtěli, mohou analogickými prostředky a postupy udělat zrůdu z Miy Farrow (tyranská matka a mstivá manipulátorka), z Ronana Farrow (egoistický kariérista skrývající se za masku altruisty) a pravděpodobně ze spousty dalších aktérů. (16.03.2021)

Já vždycky když narazím na vyžadování pojetí dokumentaristiky "mluvící hlava 1 řekne A, mluvící hlava 2 řekne B, pravdu zprůměrujem na půli cesty, hezký večer", a především na divácké skřeky, že zjevná jednostrannost nemůže z principu nikdy reprezentovat pravdu, tak si vždycky uvědomím, že holokaust bylo vlastně taky takový radikálně centristický řešení s kompromisem někde uprostřed a měli bychom ho slavit jako krok civilizované umírněné společnosti. Kdo ostatně může s jistotou říct, jak to s těma židobolševikama bylo. (20.03.2021)

Allen v Farrow je sice lepší než příšerné Leaving Neverland,ale pokud jde o přínos a výpovědní hodnotu,jsou na tom zhruba stejně.Oba dokumenty útočí na ty nejzákladnější emoce (tady nejvíc ve třetím díle) a samozřejmě že prznění dětí není v pořádku,ale tahle Farrow two woman show nepřekládá nic proč bych se měl přikolnit na jejich stranu a nezůstat někde uprostřed.Samozřejmě,že to můžu repsektovat jako jednostrannou výpověd a věřím,že Farrow family (většina) a tvůrci opravdu věří že to celé je pravda a Woody je největší hajzl pod sluncem,ale osobně bych od čtyřdílného dokumentu,který se navíc jmenuje tak jak se jmenuje,očekával komplexnější podívanou.Úplný závěr sem měl celkem problém dokoukat protože v rámci všech těch afér posledních let mám problém s herci - pokrytci a závěr jich byl plný.Jakkoliv bylo jasné,že je tam jen proto aby ukázal jak velká jména se postavila na stranu Dylan a najednou jim je všem líto,že kdy točili s Allenem...40% (16.03.2021)