Sunset Boulevard

V sobotu dopoledne jsem dorazil nějakou práci a chtěl si dát oddych předtím, než se budu učit na zkoušku z japonštiny. Chyba. K žádnému odreagování nedošlo. Formálně hodně propracovaný film, většinu času dovede mluvit upřímně, a přesto nepotřebuje vše vyslovit, pracuje hlavně s nápovědou... Skvěle postavená situace lidí, kteří vlastně ani nemohou jednat jinak, než úplně všichni se navzájem využívat... protože jsou v Hollywoodu. Viděl jsem filmů na toto téma více (např. Křídla slávy jsou pozoruhodná), nicméně zde je zpracováno hned několik iluzí, které si lidé raději nepřipouštějí, najednou. P. S. styl vyprávění -- kdy víme, jak vše dopadne, tedy se soustředíme na vyprávění samotné -- je zde perfektní. Zdá se mi, že všichni tu velebí hlavně herce (a nic proti), ale za mě patří absolutní maximum Billy Wilderovi -- je vidět jeho pevnou ruku a jasnou vizi. (24.11.2012)

Legendární a nemilosrdný film, ve kterém se Hollywood vlastně vysmívá sám sobě, kde se skutečnost prolíná s fikcí. Opravdová nádhera po všech stránkách. Mrtvý muž na hladině bazénu vzpomíná ( „Ubožák! Bazén si vždycky přál. Nakonec ho dostal“) jak přišel o život. Všechno začalo okamžikem, kdy vstoupil do rezidence hvězdy němého filmu .„Velká Norma Desmond. Jak v tom domě přeplněném Normami Desmond může žít? Další Normy Desmond a ještě další Normy Desmond.“ Překročil hranici, vstoupil do jiného světa, do světa minulosti, do světa fantazie, do světa udržované zašlé slávy „Perfektní scéna pro královnu němého filmu. Chudák. Pořád ještě pyšně mává průvodu, který už kolem ní dávno prošel.“ Život iluzí a snů završený tragikou závěrečné schodišťové scény „Vidíte, to je můj život.Vždycky bude. Nic jiného neexistuje. Jen my a ty kamery a ti báječní lidé tam ve tmě“ (22.05.2006)

Haúúúúúúúúúúú! To bylo opravdu silné!! To bylo tak silné, že to vydýchávám ještě teď! Jeden z nejlepších filmů historie, řekl bych! Ústřední trojice Holden, Swansonová a von Stroheim by si zasloužili věčnou a nehynoucí slávu, takže je paradoxem, že dnes jejich jména znají jen skuteční filmoví veteráni, eventuelně odborníci a fajnšmekři. Ale každopádně to MUSÍTE vidět! Tohle je fakt pecka, ale pořádná. Tak trochu jiný Billy Wilder! Zapomeňte na Někdo to rád horké, Byt, Sabrinu, nebo Na titulní straně. Tohle nemá s komedií ani romantikou nic společného! Ale je to geniální!!!!!!!! A že tenhle příspěvek nevystihuje podstatu filmu?! To mi je momentálně úplně jedno, neboť se v těchto chvílích (po shlédnutí této filmové perly) zaobírám smyslem své vlastní existence! O 4 ROKY POZDĚJI: Chrochtám blahem, když tady čtu, kolik lidí bylo ze sledování tohoto skvostu nadšeno skoro stejně, jako já. Chci jen dodat, že tento film pro mě jednou provždy změnil nazírání na film jakožto na prvoplánovitý zdroj zábavy. Viděl jsem spoustu skvělých komedií, dramat, hororů i pár romancí, ale Sunset Blvd. je jen jeden... Díky za něj!!! (25.02.2003)

Po prvních minutách jsem to viděl na průměrný, nic moc zajímavý film. Pak se to však začalo rozjíždět...když jsem poprvé viděl Glorii Swansonovou a hlavně pak Ericha von Stroheima, hned mi bylo jasné, proč náš hlavní hrdina za půl roku zemře (spíš mě překvapilo, že až za půl roku). Ale to byla odbočka. Je to prostě příběh o člověku, který byl sám zaslepen svojí slávou, obklopil se věci, které mu to nalhávaly a odmítal podněty o tom, že už to tak není. Smutný konec, a to v každém směru. (20.02.2008)

Zkušenost s Pojistkou smrti mi napověděla, že v případě Wilderovy tvorby není důležité co, nýbrž jak. Dějová linie je jednoduchá, v tomhle případě není třeba mít obavu ze spoileru. Už v prvním záběru spatříte mrtvolu muže, který vzápětí začne z pozice vypravěče líčit, jak ke svým kulkám v těle přišel. Po čtvrthodině je bystrému pozorovateli jasný i motiv. Nemá smysl snímek řadit do žánru krimi, jde spíš o psychologické drama v noir provedení, o studii postupné psychické sebedestrukce člověka, který se dobrovolně izoloval od společnosti a žije v sebeklamu. Vytvořil si iluzi, jejíž udržování ho stojí stále víc psychických sil a křiví jeho charakter. Wilder se zaměřuje na atmosféru, nezadržitelné okorávání postav je podobné chátrání luxusního sídla, kdysi kypícího životem a nyní stejně zbytečného jako život jeho majitelky. Pompéznost rekvizit, na které bez užitku padá prach, jen podkresluje bezvýchodnost postavení filmové hvězdy, která se marně snaží zastavit čas. Prakticky všechny postavy jsou tak či onak spjaté se světem kinematografie a Wilder s dokonalou znalostí prostředí popisuje nemilosrdnou mašinérii filmového průmyslu, kde v dravé konkurenci uspějí jen málokteří, a doba na výsluní bývá bolestně krátká. Srdcem filmu není hrdina - vypravěč, ale Norma, polozapomenutá diva éry němého filmu nadaná odpudivou sebestředností, afektovaná a čím dál víc svou posedlostí získat ztracenou slávu i nebezpečná. V tom mikrosvětě luxusní vily ještě může hrát roli hvězdy, byť jí zbyl jediný oddaný fanoušek. Reálný svět mimo tuto enklávu je jí lhostejný a každý, kdo by se pokusil jí sejmout klapky z očí, je nepřítel. Ledová královna se nevědomky, ale neúprosně chystá na svou poslední roli. Wilder svůj film natočil vynalézavě, s precizností, citem a rozmyslem, takže se po právu stal jednou z legend žánru a vlastně i světového filmu oné éry. Celkový dojem: 90 %. (27.02.2013)