Sunset Boulevard

Norma Desmondová je převlečená smrt, slepě sobecká, lačná, všežravá. Jakmile kdo podlehne zhoubnému soucitu s jejím lstivým, avšak naivním bojem o zadržení běhu života v určitém bodě, tekuté písky se dají do pohybu a oběť jí propadá životem. ** Na skvostně budovaných scénách s jedinečnou mrazivou atmosférou, kde na všech frontách laskavá ironie bez boje ustoupila nemilosrdné jízlivosti, jež krutě stíhá předžvýkané zápletky ("S vámi lektory je ta potíž, že už znáte všechny zápletky.") jak z filmařského zákulisí, tak z milostného či manželského života, sledujete nejen působivou proměnu vyprávěcí perspektivy, ale spíše její dokonalé prozření, sledujete osvícení. A osvěcuje se tu smrt. ** V prvním záběru máte mrtvolu krátkozrakého nýmanda, o níž se s opovržením mluví ve třetí osobě jako o špatném scénáristovi, vydržované oběti laciného, tuctového skandálu. A pak se díváte, jak se z něj krok za krokem stává hrdina, který má vlastní zvučný hlas, který je nakonec schopen sám převzít uštěpačný komentář nad vlastním osudem, a avizovaný závěr, jenž na počátku vypadal tak obnošeně, získává v první osobě nečekaně silný obsah, smysl a význam. ** Je to otázka života a smrti: filmovým reflektorem si tu svítíme na to, kdo je doopravdy živý, oddělujeme živé od mrtvol. Jestliže mrtvý může s jistotou vyprávět příběh o živých, protože jsou to všechno zápletky, které už zná, pak nejen Norma Desmondová, ale všichni v tom děsivém dramatu, herci, režiséři, novináři, kriminalisté, lektoři i milenci, všichni, kdo prožívají jen předem známé zápletky, jsou mrtví, život jen kašírují. ** A v závěrečné scéně pak tito mrtví s hrůzným mrazením sledují Normu scházející po schodišti, jak zaměňuje natáčení obehraných filmových scén se životem, jak je uctívá jako jediný pravý život, a dívají se na ni jako do neúprosného zrcadla, jež jim všem odhaluje jejich vlastní mrtvolnost. ** Jediný skutečně živý člověk mezi nimi je tak ve skutečnosti Max, překvapivý režisér tohoto finálního dance macabre, s neokopírovatelným životním příběhem. A Norma Desmondová není mrtvá, Norma je smrt, hlavní hvězda Maxova dramatu, zrcadla, jež je namířené i z plátna ven, k vám, divákům natočeného filmu, kteří s mrazením v zádech sledujete ty pózující mrtvé. Co tam vidíte? Jak je to s obehranými tanečky ve vašem životě? Co ukazuje Norma (norma) vám? Toužíte dát se obsazovat do kašírovaných, předem známých zápletek? Nebo jste živí. (11.11.2011)

Tak zdejší radost a nadšení z tohoto snímku s vámi sdílet opravdu nemohu. Film mě vskutku nijak neoslnil. Pravdou však zůstává, že před faktem, že tento film vznikl v roce 1950 se prostě musí smeknout. Moje konečné hodnocení to však jen těžko ovlivní. Hlas vypravěče byl příjemný a konec správně vyhrocený. Ovšem to všechno mezi tím, co si každý divák musel vytrpět prostě opomenout nejde. Herecky je film zvládnutý bravurně, ale tak už to u těch starých klenotů prostě bývá. Ty, které herecky zvládnuté nejsou, na ty se jednoduše zapomene. Myšlenku film nemá rozhodně silnou. Jedná se o takovou lehčí kritiku, která nám vlastně ukazuje, jaké že je Hollywood zlo. Tak se z toho všeho všichni posereme a napálíme rovnou třeba 6 hvězd.? Já tedy hodlám hodnotit tak, jak mi napovídá moje vědomí a svědomí. Více než 1* bych ze sebe nedostal ani se silným projímadlem. (29.04.2012)

Atmosfetický příběh o ženě, která se nedovedla vyrovnat s tím, že její kdysi zářivá kariéra skončila a její pomyslný chodník slávy dávno zarostl trávou. Billy Wilder natočil opravdu zajímavý a poutavý příběh, při jehož sledování se divák nenudí díky skvělým hereckým výkonům, příběhu, ale i hudbě. Váhám mezi 4* a 5*. (12.01.2013)

[8/10] (Paramount) (Čb. /// Produkce: Charles Brackett /// Scénář: Charles Brackett, Billy Wilder, D. M. Marshman Jr. podle povídky A Can of Beans Charlese Bracketta a Billyho Wildera /// Kamera: John F. Seitz /// Hudba: Jay Livingston, Franz Waxman /// Oscar: Charles Brackett, Billy Wilder, D. M. Marshman Jr. (scénář), Hans Dreier, John Meehan, Sam Comer, Ray Moyer (výprava), Franz Waxman (hudba) /// Nominace na Oscara: Charles Brackett (nejlepší film), Billy Wilder (režie), William Holden (herec), Gloria Swanson (herečka), Erich von Stroheim (herec ve vedlejší roli), Nancy Olson (herečka ve vedlejší roli), John F. Seitz (kamera), Doane Harrison, Arthur P. Schmidt (střih)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (14.04.2009)

"Prepáčte, musím sa pripraviť na scénu..." Zaznie iba pár viet z monológu W.Holdena v úvode, zalesknú sa blesky fotoaparátov, ktoré sa odrážajú na hladine bazénu, v ktorom pláve jeho mŕtvola a ja si hovorím, že tento film predbehol svoju dobu a nikdy nezostarne. Pre tento typ filmov, v ktorom hlavný hrdina v monológu rozpráva svoj príbeh, mám odjakživa slabosť a iba málokedy ma takýto film sklame. Jeho osudové stretnutie so slávnou hviezdou nemého filmu vás donúti tú staršiu dámu, ktorá sa stále vidí kdesi mladá a slávna, iba ľutovať. Scenár filmu i réžia je bezchybná, doslova nadčasová. Film je v niektorých momentoch napínavý i magický. Čiernobiele filmy mi nikdy nevadili a tomuto by farba iba uškodila. V mnohých smeroch a žánri "noir" určite veľmi ťažko prekonateľný film, ktorý i po toľkých rokoch nájde divákov, ktorí pred ním s rešpektom pokývu hlavou a snímu klobúk. Plný počet s čistým svedomím. 100%. (08.02.2014)