One, Two, Three
One, Two, Three
Réžia:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrajú:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (viac)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videá (2)
Recenzie (210)
Přes počáteční pomalejší tempo se film postupně rozjel a ke konci to už byla opravdová jízda. Narážky na komunismus, kapitalismus a fašismus se na mě hrnuly jak na běžícím pásu a chvílemi jsem měl co dělat, abych je všechny stačil pobrat, což se mi stejně nepodařilo (btw, je docela záhodno, aby byl potencionální divák alespoň trochu znalý tehdejší doby, jinak se tolik nepobaví ;-) ). Tvůrci si se snímkem opravdu vyhráli do detailů (třeba scéna s obrazem Chruščova byl opravdový bonbónek :-D ) a já se bavil (velký dík patří také výbornému Cagneymu). Škoda jen pár hluchých (ve smyslu nudnějších) míst, hlavně ze začátku filmu. "Bydlí v hotelu Potěmkin. Víte, kde to je? -Ano pane. Býval to hotel Göring. A předtím hotel Bismarck." ()
Veľa skvelých hlášok ako, že hovorí ruštinou a v zápätí sa opravil, cárskou ruštinou a mnoho podobného poukazujce na rivalitu vtedajších čias. No to, že to je hrané je badať. S tou naštvanosťou to preháňali, navyše reklám je tam dosť a aj stereotypov, ktoré mierne vyzdvihujú ten takzvaný Západ. Je to však príjemná americká oddychovka s výrazným Horstom Buchholzom, hlavne dosť bláznivá. ()
Komedie rychlá jak střelba z kulometu, který se trefuje do Němců, Rusů i Američanů skoro stejnou měrou. Se spoustou odkazů na tehdejší politickou situaci (Chruščovovo mlácení botou do stolu v OSN). Dodnes je ten snímek hodně svěží záležitostí. Moje favoritka je hrdinova manželka - Phyllis je vtipná a důstojná zároveň. Na takovou ženu by se mohl vykašlat jen absolutní vůl. Škoda, že se v druhé půlce vytrácí a objevuje se pak až v závěru. Cagney si střihl malé pomrknutí na diváka se vzpomínkou na svou snad nejcitovanější filmovou scénu - vyhrožování za pomoci grepfruitu /8. 12. 12./ ()
Dovolte mi vás pozvat na zápas (super) těžké váhy, nesoucí název, (ne)korektní inteligentní (a)politická satira. Na jedné straně ringu stojí nepřemožitelný (verbální) šampión J. Cagney („možná budete první zemí, co dostanou člověka na měsíc, ale pokud bude chtít Coca Colu, bude si jí muset (od nás) koupit“), na straně druhé- veřejný nepřítel č.1, fašismus, resp. kapitalismus, resp. komunismus resp. (charakterově vypodobnění) typičtí zástupci jednotlivých mocenských národů ( Rus, Američan, Němec) v mistrné karikující drobnokresbě. Místo a čas konání: poválečný Berlín, těsně před rozdělením, tj.obehnáním (ne)slavnou berlínskou zdí. Soudcovat bude nelítostný (avšak nestranný) B. Wilder. Průběh zápasu resp. verdikt: po úvodním (zahřívacím) kole, ve všech následujících (sarkasmem, důvtipem, ostrovtipem, přesahem, nadhledem) jednoznačně na body vítězí resp. k.o. tvrdě zasazuje, nezastavitelný J. Cagney resp. B. Wilder. Pětadevadesát nestárnoucích, s dobou (věkem) zrajících procent. ()
Kapitalista na vlajkové lodí jménem Coca-Cola soupeří v kurva odlehčeném tónu s komunistou ve vodách postfašistického rozděleného Berlína kritického roku 1961. Tato bezskrupulí geniální komedie kope do prdele všecky zmíněné ideologické proudy, a to tak promyšleným a vtipným způsobem, že se nestačím divit pohopouhým ani ne dvanátci stovkám zhlédnutím. Je na místě upozornit, že k té pravé zábavě je v tomto případě nutná znalost historických a ideologických souvislostí, čím hloubějí, tím lépe, ale kdo tohle naplňuje, bude neskutěčně překvapen a pobaven. Protagonisté jsou špičkoví. Doporučuju a jdu si Ajn, cvaj, draj dát znovu, protože tahle je fakt nakažlivá. 100% ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (7)
- S ohľadom na fínsko-sovietske vzťahy bola snímka v rokoch 1962 až 1986 zakázaná Fínskou radou pre klasifikáciu filmov. (Ampi)
- James Cagney (C.R. MacNamara) tento film údajně nikdy neviděl. (Locksley)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
Reklama