Poistka smrti

Ten plán byl „příliš dokonalej“, než aby mohl skutečně vyjít. Příběh nejen o tom, že s pojišťováky, zvlášť když jedním z nich je protřelý Edward G.Robinson, je neradno si zahrávat (čti ojebávat je) a to ani v případě, že jste jedním z nich. Stejně jako faktu, za vším hledej (osudovou) ženu. V neposlední řadě je Double indemnity příběhem o tom, jak jsme my chlapi, vámi ženami, (pomocí „primitivních donucovacích prostředků“) lehce (z)manipulovatelní :-) Pokud máte rádi žánr krimi-noir, nemůžete (přestože vrchol žánru je (pro mě) jinde) šlápnout touto volbou rozhodně vedle. A Byť je vám vám od samotného počátku zcela jasné, jak to vše (nevyhnutě) dopadne, nic to neubírá na (vašem) zážitku, protože zde nejde o to, JAK to dopadne, ale JAKÝM způsobem se k tomu snímek (B. Wilder) dobere. P.s. co se týče samotného konce, myslím, netřeba jakéhokoliv komentáře. B. Wilder, nám chlapům, jednoduše moc dobře rozumí a vidí (téměř) až do duše. 90% Zajímavý (trefný) komentář (pro mě): uživ. Gilmour93 (25.06.2012)

Vždycky mě hrozně zajímal starej noir z období války. Užíval jsem si ho hlavně z amerických detektivek a kriminálek z devadesátých let, které na tuto dobu absolutně odkazovaly. Když už jsem se ale do něčeho takového opravdu pustil, nějak jsem v tom nenašel to, co jsem si pod tím celou dobu představoval. A nejvíc mi chybělo cokoliv, co by připomínalo mystično a s tím spojenou atmosféru. (15.04.2016)

Kamera sleduje záda kráčející postavy, postava vchází na balkón a uhýbá, kamera jede dál k zábradlí, ale nepokračuje dolů, jen se naklání, žádný průlet kancelářemi nás nečeká, jsme přece jen ve 40. letech. Klasika žánru se všemi potřebnými součástkami a proprietami - předně pak naturalismem, ale ne ve smyslu drastičnosti, ale v prvotním významu determinismu, prostředí a pudů na úkor racionality (což v noirech, kde se uhlazený postavy zdánlivě instinkty neřídí, vyniká). Stísněný prostory a snímání hrdinů přes horizontální žaluzie je signum mříží žaláře, kde bachaře dělá osud. Pojišťovák Fred MacMurray valí hlášky a při prvním setkání s Phyllis neklesnou jeho odpovědi pod deset slov. Termín trapné ticho jde evidentně mimo něj. (22.01.2008)

Geniálny scenár nabitý priehrštím slovných prestreliek, prítomnosť rozprávača a nikdy nemiznúce napätie, aspekty, ktoré divákovi nedávajú priestor na vydýchnutie, sa stretávajú v tejto klasickej snímke majstra Wildera. Prístupom k látke snímka upomína na neskorší slávny počin Sunset Blvd., za ktorým rozhodne v ničom nezaostáva. Noir ako vyšitý, ktorého atmosféru už len umocňuje výborná čiernobiela kamera a herci, odvádzajúci bravúrne party - najviac si ma získal "ten malý mužíček" - Edward G. Robinson. 9/10 (25.02.2009)

Podľahnúť ilúzii dokonalého zločinu je síce pre niektorých lákavé, ale lož máva krátke nohy, nieto zločin. Precízne postavený poistný podvod sa odrazu rúca pod ťarchou nových okolností. V klasickom noir môžete takisto podľahnúť ilúzii dokonalého filmu. V tomto prípade sa ilúzia mení na fakt a vydrží až do konca. Ale to som si už u Billyho Wildera zvykol, že jeho filmy nemajú chybu. (12.06.2009)