Kabinet doktora Caligariho

Temná metafora ve zdeformovaných kulisách města, kde se snoubí kubismus s expresionismem v jemném oparu dada. Film jsem viděl s hudbou Rainera Viertelboecka (1993). V řadě scén mi připomněla německou industriální skupinu Einstürzende Neubauten - klasické nástroje připomínají hudbu počátku minulého století, do toho prolínají nástroje elektronické a následně rozličné bicí a ruchy. Snímek s řadou významů, a tedy vykládaný různě, je dnes již klasickým dílem německého expresionismu. Doba po skončení války, rozvrácená německá ekonomika, neradostné vyhlídky, manipulace s jedincem....já si ale kromě toho vzpomněl na E.A.Poa (Metoda doktora Téra a profesora Péra). Kulisy, výprava, líčení herců, hudba a skvělý konec. Příběh sám dnes jistě objevný není a jeho zpracování bude asi současného diváka nudit. Za pozornost ale stojí některé detaily, které se staly zřejmě vzorem pro další filmy - stínohra (vraždění) a toporná chůze Cesara připomenou další klasiku - Upír Nosferatu... (09.04.2014)

Jeden z mála oficiálně respektovaných filmů, který si svou pozici zasloužil. Pokud bych měla jmenovat jediný film, který je synonymem pro to všechno dokonalé, co v člověku může film vzbudit, všechny ty odpovědi na otázky, proč se filmem nadále zabývat a inspirovat se jím, pak je to Caligari. A vnímavý divák se pak samozřejmě Caligarim musí stát na vlastní kůži. _ V našich kinech uváděno s podtitulem Sen chorého mozku. (16.03.2012)

Je to tím, že poslední dva nezvukové snímky, co jsem viděl, jsou opravdu tak skvělé, nebo jsem jim obecně snad přišel na chuť? Dost možná obojí. Kabinet doktora Caligariho je čiré umělecké atmosférické dílo s příchutí mystéria, které nestihne začít nudit, obzvláště ne ve zkrácené 51-ti minutové verzi z archive.org, kde se nápis konec objeví v momentě, kdy tipujete, že právě probíhá zhruba tak desátá minuta. Jsem opravdu spokojen. (13.05.2006)

Kabinet jsem odkládal opravdu dlouho, jelikož jsem si říkal, že jde o němý film a já mám prostě radši zvukové snímky - a i když jsem viděl upravenou verzi, jež byla obohacena o hudbu, tak mě film ve výsledku nakonec nad moje očekávání velmi mile překvapil. Kabinet v sobě umným způsobem mísí horor, akci a detektivku, čímž je - alespoň podle mě - atraktivní i pro současného diváka. Celé je to navíc obaleno v děsivě nádherných kulisách s výrazně nalíčenými postavami. Učebnicový příklad německého expresionismu ve filmu! (25.05.2011)

Mno, od takřka kultovní hororové klasiky, o níž jsem doposud jen četl a to převážně samou chválu, jsem čekal trošičku víc. Příběh je takový nic moc, místy až trošku chaotický, atmosféra místy je, místy není (jak jsem byl např. u Nosferatu místy posraný strachy, tady ani trochu) herci místy až dramaticky přehrávají... Na druhou stranu, Dr. Caligari, je docela ďábelskej psychouš, škoda, že to je němý film, rád bych slyšel jeho ulítlej smích. Proč teda 4*? Za to provedení. Parádní dekorace s opravdu zběsilými úhly, Cézar vypadá taky dobře. Mám slabost pro černobílé snímky. A zase tak špatné, jak by se z mého příspěvku mohlo zdát, to zase úplně není, možná jsem jen zbytečně očekával další Nosferatu..... (04.07.2009)