Kabinet doktora Caligariho

Praotec všech filmových zvratů, vizuálně jeden z nejoriginálnějších snímků vůbec, základní kámen filmového horroru a nejlepší německý počin všech dob. Nemyslíte, že by to na pět hvězd mohlo s přehledem stačit i navzdory poněkud pozvolnějšímu rozjezdu, aniž by se muselo jakkoli přihlížet k tomu, že jde o jednu z nejzásadnějších světových klasik? PS: Viděl jsem zde avizovanou delší verzi, ale určitě si minimálně pro porovnání seženu i tu ani ne hodinovou. (16.03.2008)

Pamatujete si na epizodu ze Zemana, kdy byl v místnosti přichycen ten zlotřilej dědek Brůna se sekerou v ruce a kymácel se ze strany na stranu? Určitě jo, vždyť ta atmosféra překvapila i samotné scénáristy. Nějak jsem si na ní vzpomněl při Kabinetu doktora Caligariho, který sice nedosahuje kvalit třeba takového Fausta od Murnaua, ale co se týče kulis á la Hrátky s čertem, je to unikátní. A právě ta atmosféra mi tady strašně chyběla. Horor si vyžaduje perfektní načasování ke sledování, ale ke Caligarimu to, myslím, nepotřebujete, protože jako celek to nějak protejká mezi prsty. A to nemám rád. Wiene se snažil, ale když divák otírá raději prach z monitoru než pozoruje děj, je asi něco v nepořádku. A výmluva typu: "No dobrá...ale podívej se z jakýho je to roku. Ten film nemůže být dokonalej..." neberu. Viz. Faust! (02.07.2009)

Kabinet doktora Caligariho, který vznikal jako nízkorozpočtová alternativa k populárnějším žánrům německé kinematografie, dosáhl mimořádného domácího i mezinárodního úspěchu a stal se jedním z nejvlivnějších děl v dějinách kinematografie. ___ Úspěch i vliv Caligariho byl jistě překvapivý, leč nikoli nahodilý. Jakkoli se totiž výpovědi o zrodu expresionistické povahy snímku liší, producenti Rudolf Meinert a Erich Pommer komerční příslib propojení mordýřského námětu a výtvarné stylizace zjevně velmi rychle identifikovali a plně jej podpořili. ___ Původní scénář Hanse Janowitze a Carla Mayera nabízel především společenskou metaforu, v níž si lze namísto vraždícího náměsíčníka v moci šíleného lékaře dosadit obyčejného člověka v moci vládnoucí garnitury. Zneklidňující kriminální příběh o dvou studentech, jedné dívce, děsivém náměsíčníkovi a šíleném doktorovi nicméně sám o sobě nepředstavoval výraznější odchylku od tradic evropského krimifilmu desátých let. ___ Svého významu Kabinet doktora Caligariho vskutku dosáhl až svým produkčním uchopením, které z výborného scénáře udělalo ještě pozoruhodnější dílo. Jeho společenská rovina byla přitom v tomto procesu oslabena dějovým zarámováním do dalšího příběhu, ale zároveň ji paradoxně posílil právě důraz na expresionistickou estetiku, jenž v samotném příběhu přítomen není. ___ Zjevením byla zaprvé scénografie Hermanna Warma, Waltera Reimanna a Waltera Röhriga, kteří vytvořili labyrintové dekorace plné pokřivených prostředí s namalovanými stíny, deformovanými objekty a množstvím ornamentů. Zadruhé šlo o režijní řešení Roberta Wieneho, který tento prostor propojil s inscenováním herců a jejich interpretací postav skrze vytřeštěné pohledy, trhavá gesta, taneční pohyb a rozmanitý přístup k expresivitě. ___ Rozvinutím expresionistických postupů Kabinet doktora Caligariho možná nepředstavuje nejradikálnější filmový projekt tohoto hnutí (jímž byl snímek Od jitra do půlnoci), nicméně v propojení všech zmíněných složek do jednoho tvaru nabídl vizi kinematografie na průsečíku uměleckých forem, která neztratila nic ze své nespoutanosti a nesmlouvavosti. [Připraveno pro LFŠ 2021] (22.04.2002)

Patrí film medzi umenie? Dnes je odpoveď jasná, ale v prvých rokoch 20. storočia sa na túto tému viedli v Nemecku búrlivé intelektuálne diskusie. Kabinet doktora Caligariho, natočený dva roky po konci prvej svetovej vojny, problém vyriešil tým, že vniesol do filmu rôznorodé techniky expresionizmu. Wiene napísal dielo v spolupráci s Carlom Mayerom, dôležitou postavou nemeckej kinematografie 20. rokov. Film postavili na estetike fragmentárnosti, ktorá sa na plátne demonštruje okrem iného tým, že hlavný príbeh má svoj vonkajší rámec. S postupom filmu je stále výraznejšia originalita každého záberu: jedny z najsilnejších obrazov v dejinách kinematografie ľahko prevážia mierne nedostatky scénickej výpravy. Sledujeme hru lomených línií, šerosvitu a mohutných tieňov, ktoré sa tiahnu po stenách, chodníkoch a zveličených objektoch, a to všetko z natoľko pokrútených perspektív, že sa razom ocitáme vo svete nočných môr. Film, ovplyvnený divadelnými postupmi a realizovaný s veľmi obmedzeným rozpočtom, vďačí za svoju jedinečnú vizáž trojici umelcov zo známeho berlínskeho magazínu Der Sturm, ktorí namaľovali kulisy. Herecké výkony (a nielen Conrada Veidta, ktorý sa týmto dielom presadil vo svete) drží nad priemerom jednak ľahko hysterický nádych, jednak prízračné nalíčené tváre a starodávne oblečenie. Hoci sa nemecký expresionizmus snaží týmto dielom utiecť zo zúfalej skutočnosti do fantastických vízií, ktoré produkuje duševná nemoc, neprestáva reflektovať svoju dobu. Siegfried Kracauer považoval Kabinet doktora Caligariho a ďalšie nemecké filmy z rokov 1920-1933 za predzvesť nacizmu; opakovane sa v nich totiž objavujú hrozivé figúry, ktoré úspešne ovládajú masy. Ale Wieneho snímok zpracuváva i večné hororové témy: príbeh netvora, ktorý svojím konaním realizuje naše potlačované predstavy. 80% (10.10.2009)

V bizarně pokřivených kulisách městečka se na jarmarku objeví nejnovější atrakce představená doktorem Caligarim, náměsíčník Cesare, který zná všechna tajemství a probudit ho umí jen Caligari, jenže tajemství, co Cesare odhaluje obvykle nepotěší ty co se po těch tajemstvích ptali. Podivně strašidelnou atmosféru má hned první scéna a to přitom ani nejde o nic závažného a žena v bílém ani není žádný duch, takže hned následovně se děj přesune do podivně pokřivených ulic a interiérů městečka, které jsou výrazně stylizované od samotného tvaru prostor až po nábytek a vytváří tak velmi zvláštně neklidné obrazy. V těchto podivných ulicích se prohánějí normálně vypadající lidé, takže první výstup náměsíčníka Cesareho vypadá značně odlišně a hlavně strašidelně, protože Cesare vypadá jak stín z jiného světa s propadlými tvářemi a vychrtlými končetinami a vypadá nepříjemně a strašidelně jen co otevře oči. Scény podbarvuje muzika, která asi nebude původní v té verzi co jsem viděla, ale pěkně sedí a hlavně v pár důležitých scénách působí i pěkně lekavě :). Navíc je tu v té vší bizarnosti ještě to co dnešní filmaři tak rádi využívají i tam kde to nemá žádný opravdový smysl a naproti tomu tady to smysl má, protože to té přehnané stylizaci dává mnohem jasnější rozměr. Takže tu máme zvláštní stylizaci, hudbu dotvářející atmosféru, překvapení a Cesareho s několika nezapomenutelnými děsivými scénami, tak to asi bude muset být pětka i po několikátém kouknutí :) (22.09.2010)