Veľryba

The Whale aneb Darren Aronofsky se definitivně zbláznil. Celou dobu jsem přemýšlela, kolik lidí na place se muselo stresovat, aby ultra obézní Brendan Fraser neumřel na place tak, jak se pořád všichni strachují ve filmu. Ždímání emocí, plačtivost, patos. Mám tě rád, dcero moje. Nesnáším tě, tati. A tak pořád dokola. Něco pro Amíky. Když někteří po projekci tleskali ve stoje, musela jsem se cynicky smát. No way. 👎 (05.09.2022)

„MÁTE NĚKDY POCIT, ŽE LIDÉ NEJSOU SCHOPNI IGNOROVAT NEŠTĚSTÍ DRUHÉHO? LIDÉ JSOU ÚŽASNÍ…“ Nepříjemnej film, kterej je místy větší horor, než celá (Aronofskýho) matka! Ta postava, ta snaha o pohyb, to jak žere… no co vám budu vyprávět! Pak je tady síla těch dialogů (nebo monologů). Prostě divadlo! Já tyhle věci můžu. A když si Roman může natočit „Boha masakru“, tak proč by si Darren neudělal radost Velrybou (kterou potažmo zná málokdo)… Přál bych všem (třem) nominovanejm, aby zvedli nad hlavu Plešouna! Drsný rodinný drama plný fajnovejch hereckejch výkonů a upřímný režie. Přiznávám, že jsem na konci upustil artově fotrovskou kroupu!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou napsal Samuel D. Hunter (v konferenci PlayPenn) v roce 2012, neznám. 2.) Zajímá mě, jak si žije obézní soused.  ///  Thx za titule „lordek“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  *** (09.03.2023)

Nejsem rasista, homofob, xenofob. Obézní lidi mi ale vadí a ve spoustě případů mě rovnou serou. Tím spíše, že obezita jedince není ve většině případů dána životní tragédií nebo zdravotním/psychickým stavem, ale prostou nenasytností, obžerstvím. Pro takový lidi je obyčejný jídlo stejná droga, jako je perník pro smažky. The Whale je ale ve svojí minimalističnosti a drobných nuancích natolik dechberoucí podívaná, plná osobních tragédií a neblahých osudů, že mě to třikrát upřímně rozbrečelo. Režijní, scenáristický a herecký mistrovství, kde se na prostoru jedný místnosti střetává kontrast víry a ateismu, dobra a zla, života a smrti, reality a (ne)splněných přání. Vždyť Aronofsky nám vrátil Brendana Frasera! (03.03.2023)

Co se týče sentimentu a plačtivosti, tak to tu Darren Aronofsky žene až do absurdních otáček, a ačkoliv nemám pocit, že by to někdy sklouzávalo až do sfér citového vydírání, umím si představit, že celá řada diváků s tímhle bude mít velký problém. Já se přes to dokázal přenést, a to hlavně díky takřka hypnotickému výkonu hlavního představitele. Jo, pokud na tomto filmu něco je nutné opravdu vyzdvihnout a pamatovat si ho pro to, je to hlavně Brendan Fraser. Ten to zkrátka táhne na svých faldech, seč mu srdce a cévy stačí, a celý film stojí na jeho hereckém výkonu. Potěšilo mě taky, že Aronofsky zde sáhl po trochu civilnější, komornější a přímočařejší látce a nebyl tentokrát tak přehnaně pretenciózní, jak má ve zvyku. S tou slzodojností mohl přeci jen trochu ubrat, přesto za mě to rozhodně je na morbidně tlustý palec nahoru. [Vancouver International Film Festival 2022] (05.10.2022)

Divadelná hra prevedená na filmové plátno len aby dokázala to, že môže fungovať aj vo filmovej forme. Nič proti tomu, len aj tie metafory mi pripadali divadelné a samozrejme aj literárne. Ono aj ten tanier s jedlom za oknom pôsobil tak, že ho Hunter použil už v predlohe. Veľryba pôsobí akademicky, ale nemyslím tým "Miramax" spôsobom, ale že nad jeho významami sa budú zamýšľať najmä ľudia z akademickej obce a buď si povedia, že Arronofsky nakrútil už tisíckrát predvedené na doskách, alebo že šikovne pracuje s predlohou a presne toto dnešný CGI Hollywood potrebuje, využívať masky a triky pre potreby silného ľudského príbehu. (17.03.2024)