Dotyk zla

Mňamozní noir s obrovským Orsonem Wellesem v nezapomenutelné roli policajta s geniálním čichem na pachatele, ale sklonem k čokoládě nebo případně silnějšímu pití. Dokonalý protiklad k uhlazenému hejskovi Hestonovi s mexikanským knírkem, mladou paničkou a nezlomným morálním kompasem. Zlato se skrývá v detailech a drobných poznámkách pod čarou. Mockrát se z DOTEKU ZLA opisovalo, ale originál bude jen jeden. (31.05.2023)

Ústup obsahu v prospech formy? Možno áno, možno nie. Jedno je isté - filmová reč sa dotýka dokonalosti, Welles dosahuje vrchol modernizmu 40. a 50. rokov a rovnako vrchol noirového filmu. Keď chcete vidieť film, ktorý sa aj po dlhých rokoch drží na rovnakej, až nehanebne vysokej úrovni (Welles bol na pľaci známy svojim tyranským prístupom; možno by sa dokonca dal v tomto smere prirovnať ku Kubrickovi) a drží krok s dobou, pretože v tej svojej bol natoľko nadčasový, až je to pre niekoho nepochopiteľné. Režijná genialita je jedno z mnohých podobne extrémnych označení, ktoré ma v tejto chvíli v súvislosti s filmom napadá. Temný príbeh sa rozvíja prakticky po celý čas v dvoch rovinách, strieda postavy, pohráva sa s očakávaním a ženie napätie až na neúnosnú mieru, rovnako ako závratné tempo, pri ktorom si divák nemá čas vydýchnuť. Tento efekt umocňuje Welles dlhými nestatickými zábermi bez strihu, častými širokouhlými zábermi, geniálnou prácou so svetlom a tieňom. Grotesknosť spoločenských relácií a absurdnosť situácie, zneužívanie všetkých dostupných prostriedkov vo vlastný prospech, toto Welles dokonale ovláda. Bombový atentát, gangy, mexicko-americké pohraničie, korupcia, "pomáhanie spravodlivosti", vraždy, zastrašovanie, dynamické jazzové melódie, Charlton Heston s fúzikmi, Janet Leigh, odpudivý Orson Welles a cigánka Marlen Dietrich. Každý pohyb kamery, každé gesto, každý čin, každé slovo vychádzajúce z úst postáv som sledoval so zatajeným dychom ako prikovaný. Ešte zaujímavejšie je však sledovať tunajšie hodnotenia, ktoré odrážajú mnohé a delia užívateľov do niekoľkých kategórií - filmových znalcov, ktorí plne pochopili genialitu tohoto filmu, filmových znalcov, ktorí nepokladajú jeho status za oprávnený, filmových fanúšikov, ktorí ho dokážu doceniť a filmových fanúšikov, ktorí len dokazujú (a stvrdzujú primitívnymi komentármi) svoj nevkus. Sám sa radím do tretej skupiny a som len rád, že som sa tentoraz trafil so svojim názorom na toto skvostné dielo do nóty mnou najuznávanejších miestnych odborníkov. A teraz mám na mysli tých skutočných. 100% (02.05.2014)

Perfektny a presvedcivy Orson Welles, Charlton Heston ako sice nie moc presvedcivy Mexican ale za to dobry herec, krasna Janet Leigh ako americka manzelka Ch. Hestona, alebo i vecne chladna a vazna Marlene Dietrich v ulohe mexickej ciganky. O perfektny kriminalny scenar sa postaral samotny reziser a herec Orson Welles. Druha polovica filmu nabrala lepsi svih a zacalo to byt poriadne napinave, hlavne ked islo o zivot Janet Leigh a taktiez scena odpocuvania a nahravania nemala chybu. Pre fanusikov Noir filmov povinnost... 03.12.2008 ____ Chahrlton Heston - (Ramon Miguel Vargas) +++ Janet Leigh - (Susan Vargas) +++ Orson Welles - (kapitán Hank Quinlan) +++ Marlene Dietrich - (Tanya) +++ Akim Tamiroff - (Joe Grandi) +++ Joseph Calleia - (serzant Pete Menzies) +++ Hudba: Henry Mancini +++ (03.12.2008)

Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. Nejen jeho vinou jsem tuto oldschoolovou podívanou sledoval dosti nezúčastněně, prostě mě to nějak nebralo a neubránil jsem se nudě. Určitě bych zde ale našel i řadu kladů - obrazová stránka je výjimečně zdařilá, totéž platí o hudebním doprovodu a hereckých výkonech (především mě potěšila Marlene Dietrich - byť její role je zde jen maličká, při jejích závěrečných slovech na mě šly mdloby z toho, jak působivě jimi tento film korunovala). Vršit chválu by bylo samozřejmě dlouho možno i na herectví Orsona Wellese, který je ve své roli skutečně dokonalý. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že mě tento film příliš neoslovil, a nemohu tedy hodnotit výše - hlavně ze začátku mě skutečně iritovalo, jak jsem vůbec netušil, o co tam krucinál jde - a bylo mi to hlavně nekonečně jedno. Závěr je ovšem dokonalý - čili když se to zprůměruje, vydá to na akorát na ty tři hvězdy. Vidět to v původním znění a v kině, asi bych hvězdu přidal, ale co na tom sejde. Mimochodem strašně se mi líbil následující filmový dialog mezi Quinlanem a Menziesem: Quinlan: "Vy jste se nějak skamarádili, ty a ten Mexičan. Tím se vysvětluje ta věc, co máš teď na sobě. Jak se tomu říká? Tomu, s čím teď chodíš." Menzies: "S čím chodím?" Quinlan: "Ano. Svatozář." Menzies: "Svatozář?" Quinlan: "Docela ti to sluší, Pete. Za chvíli budeš mávat křídlama jako anděl." (23.10.2012)

Bohužiaľ nie. Uznávam Wellesa ako výborného režiséra, ale Dotyk zla ma jednoducho nenadchol. Celá ta hra zo svetlom, s atmosférou a s druhým plánom bola omnoho lepšie využitá v Občanovi Kanovi a aj napriek výbornému obsadeniu mi film nedokázal ponúknuť nič pamätné. To kto je zlý, nejaká vyhrotená situácia, alebo aspoň náznak stotožnenia, ktorý by mi pomohol zaujať nejaké pevné stanovisko v tomto neuveriteľne(až zbytočne) komplikovanom kolotoči vzťahov a obvinení, mi jednoducho nebol dopriaty. Film- Noir mal pre mňa vždy určité čaro, ale toto za vrchol žánru nepovažujem a už vôbec nie za vrchol Wellesovej alebo Hestonovej tvorby. Možno mi to fakt nesadlo a je to len dnešným dňom, ale okrem skvelej úvodnej jednozáberovky, je to všetko len hra svetla a tieňov nasadených na zápletku, ktorá je vo svojich vrcholoch až príliš ťažkopádna aby som z nej mal pocit, že sa pozerám na nestarnúcu klasiku. (13.01.2013)