Srdce je osamělý lovec

„Říkali jsme mu o svých starostech... a byl vždycky tady, když jsme ho potřebovali...“ Sluchově postižený muž, pan Singer se srdíčkem na správném místě, si mě získal hned v první scéně s emocionálně silnou neverbální komunikací se svým rovněž postiženým přítelem. Postupné sledování postav z jeho okolí zbourává zdánlivou iluzi o relativně snadném životě muže, jenž se se svým handicapem již možná smířil a dokáže veškerou řeč dávno bez problémů odezírat ze rtů. Ale copak neexistují větší překážky k spokojenosti, než schopnost rozluštit samotné informace? Jak výstižný je ten název... srdce jako osamělý lovec, který hledá pochopení a marně loví nové pouto ve vztahu k „normálním“ lidem, více či méně uzavřeným ve svých předsudcích... S obrovským citem natočený film vznikl v době, kdy američtí tvůrci ještě neměli tendenci pateticky dojímat a ždímat ze svých diváků city na každém kroku a dokonce i snímek na velmi citlivé téma plyne jako zdánlivě obyčejná drama, jež s pozorným sledováním nenásilně ty silné, často i prochodné emoce skutečně probouzí a v pravou chvíli vyvolá. Alan Arkin se zhostil hlavní postavy báječně, velmi pozitivně mě překvapil a dokázal na mě ve své herecky náročné roli zapůsobit snad každým svým pohledem a gestem. 90% (10.01.2021)

Takový hloupý, hluchoněmý Honza páchá dobré skutky v království rasové nespravedlnosti a nerovných sociálních podmínek, za pomocí mnoha dalších, přeidealizovaných postav, za které by se nemusela stydět ani Božena Němcová, to vše v pohádkově předvídatelných situacích, jejichž poučný význam zhatil konec, ve kterém klíčové persony žily jen do své smrti, ochuzeny o synonyma slůvka "šťastně". Možná však došlo k úniku podstatného v momentech, kdy jsem opakovaně vsazovala vypadnuté sirky zpět do očí, aby mně nakonec nedal usnout ani předtitulkový dovětek, že veškerá podobnost se skutečností je čistě náhodná - k nevíře! (21.04.2013)

Pekný film vo svojej myšlienke, ale má jednu chybu. Nezdá sa vám, že je príliš dostať do dvoch hodín hluchonemých, mentáne postihnutého, alkoholika, opilca, chorého na rakovinu, problémy dospievania, rasizmus a ktovie ešte čo ? Táto tendenčná preplácanosť je kontraproduktívna. Niekedy je menej viac. (06.11.2013)

Tenhle snímek je zcela jistě o vhodném načasování a patřičné náladě a já měl to štěstí , že se mi do ní podařilo naprosto trefit. Také jsem si dával hodně načas. Jako obrovský životabudič na mě tento snímek zafungoval. Pokud prožíváte hektické období ( kdo vlastně ne v této době :o), tenhle snímek vás ( alespoň po dobu 123min ) v tom shonu (po)zastaví a vaše myšlenky začnou jentak volně klouzat a plynout. Kdybych měl popsat o čem, že samotný snímek je ( mimochodem, ten samotný název je více než výstižný ), vypůjčil bych si slova mladičké ženské představitelky Sandry Locke ( mimochodem dotyčná zde předvádí naprosto přirozený, nenucený herecký výkon ) popisující hluchoněmému Alanu Arkinovi ( o jehož hereckém výkonu myslím netřeba komentáře, tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná ) coby J. Singerovi Mozartovu symfonii (mimochodem jedná se o jeden z vrcholů celého snímku ). Je pomalý a vlažný jako staré paní, když jdou do kostela, ale zní jako slunce za horkého dne. Je jako voda tekoucí z kopce nebo jako listy, těsně než začne pršet, když fouká vítr. Především je to ale snímek o přátelství ( o tom, jak těžké je žít bez nich ), lidských předsudcích, cti, hrdosti a v neposlední řadě o tom, jak důležité (cenné) a "těžké" je naslouchat ( a tím rozhodně nemyslím sobě samému ) a nikoliv pouze žvanit. Samotný konec ( ikdyž rozhodně né povzbudivý ) mi tak nějak k celému snímku sedne a vychází jako " jediné možné ukončení ". ( ikdyž s ním člověk třeba nesouhlasí). NÁDHERNÝ zážitek, tady slova nestačí, to se musí vidět , " zažívat, cítit ". (09.11.2010)

Mám pocit, že ten film tady má tak úžasné hodnocení především proto, že ho tenkrát nadabovala česká dabérská špička a ten film díky tomu dabingu dostal naprosto jiný rozměr. Nejenom, že ze všech postav vyzařuje obrovská laskavost a dobrosrdečnost, ale ten příběh k tomu ještě naprosto perfektně sedí. Přesně vyjadřuje pocity obyčejných lidí v USA kolem roku 1968 a myslím si, že jednou by tenhle film mohl být vzorovým příkladem toho, jak lidé v té době přemýšleli. V dnešní době by divák plno názorů z tohoto filmu nepochopil (například debata o studiu na školách), což by ho mohlo odradit, ale postava hluchoněmého Johna Singera dokáže pořádně pohladit na duši (22.02.2016)