Réžia:
Jiří WeissScenár:
Jan OtčenášekKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Ivan Mistrík, Dana Smutná, Jiřina Šejbalová, František Smolík, Blanka Bohdanová, Eva Mrázová, Karla Chadimová, Vladimír Ráž, Miloš Nedbal, Anna Melíšková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Velice precizní postižení okupační atmosféry strachu, ovládající celou společnost. Hrdinkou je z transportu uprchlá židovská dívka, kterou mladičký student ukryje na půdě jednoho činžovního domu. Navzdory ohrožení i mládencově měšťácké rodině mezi nimi vyraší něžná láska. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (116)
Solidní válečná romance, výborně obsazená zvláště ve vedlejších rolích (Smolík, Bohdanová, Šejbalová), s občas ne úplně smysluplným chováním ústřední dvojice (snad za to mohla ta láska :-) ), všudypřítomným dusnem, kvalitním zvukem (nepříjemný ptačí zpěv), malou úlitbou režimu (tedy, možná filmu nevědomky vyčítám něco, co už třeba bylo v knižní předloze, kterou neznám) a s hodně vypjatým koncem, která si zaslouží silné 4*. ()
Ivan Mistrík a jeho slovenská intonace, Dana Smutná a její ahistorický vzhled a celá řada dalších zásadních rušivých elementů ničí tento platný příběh jako domeček z karet. Ta tam je Weissova reflexe neutěšené protektorátní reality, když tu máme na povrchu pozvolné tání, absurdně hysterické finále a Blanku Bohdanovou jak vystřiženou z Vlasty konce 50. let. Nemohu jinak a přece mě mrzí zánik v balastu chyb jinak výtečných studií Šejbalové a Smolíka. Inu, snad se lépe srovnám s televizním remakem. Až bude čas. ()
212. Po všech stránkách excelentní, naprosto dech beroucí, niterně bolestné, lidské drama, myslím, že je v české kinematografii opravdu jen velmi málo tvorby s tímto dílem jakkoliv porovnatelné, snad jen, rovněž vynikající film Vyšší princip, jen tato dvě díla z temného období Protektorátu mohou poskytnout divákovi opravdu věrohodnou ukázku společenských poměrů a jednotlivých lidských postojů v dusivé atmosféře obav a strachu z každodenních existenčních hrozeb, včetně smrtelného ohrožení života, dílo považuji zpracováním za zřejmě nepřekonatelné, už jen tím, že nejen samotní herci tu dobu, pro nás současníky nepředstavitelnou, prožili a jejich, i když rozdílné osobní zkušenosti, se do nich natrvalo vepsaly, pokusme se tedy alespoň vžít do tehdejší tíživé situace, jak bychom se asi zachovali v dílčích událostech děje my sami, možné osobní přístupy jsou v jednání jednotlivých postav velmi věrohodně ztvárněny, stačí se zamyslet, příběh důvodů k zamyšlení nabízí opravdu množství a jejich vážnost není rozhodně zanedbatelná, řada postojů najde určitě svoji morální paralelu i v současnosti. ()
*Ivan Mistrík*Ivan Mistrík*Ivan Mistrík*Ivan Mistrík*... ok je jasné, že mi padol do oka. Pavel s jeho šarmom a tvárou a vlasmi a vyhrnutou košeľou.... hlboký nádych... :)___ Dramatické a predsa správne živé, skutočné. Blondýnkine rozprávanie, ako si spálila chrbát a preto sa už nechcela hrbiť nad matikou, v čase keď vyhlasovali výstrahu o obmedzenom pohybe po tme, matkina úžasne praktická starosť o prežitie a blízku budúcnosť v kontraste s humanistickým zaľúbeným idealistom. Lament miesto vďačnosti mi bol nesympatický. Pavel znáša všetko sám, s nikým sa nedelí. Dedečkove ,,vždyť jsem se tě na nic neptal" pozitívne dojíma. V scéne tanca, s Hankinými rozpustenými vlasmi človek na chvíľku zabúda a nechá sa uniesť na vlne nádeje, do budúcnosti. Nedokončené holenie sa. Krv tuhne v žilách. Na dramatično stačilo často iba tak málo. ()
"Podívej, támhle je Proxima Centauri. Je to dvojhvězda. Otáčejí se kolem jediného gravitačního pole. Jedna kolem druhé." "Jako ty a já?" ____ Bravurní adaptace dnes již klasické novely české poválečné literatury Jana Otčenáška, která se zaslouženě zapsala do zlatého fondu československé kinematografie. Jde v podstatě o alternativní přepis ikonické divadelní hry Romeo a Julie od majstra Viléma Šejkspýra - akorát narativ, klauzule a ústřední aktéři jsou obměněni. Jiří Weiss pojal dané leitmotivy a dílčí periferie velmi specifickou interpretací, která z určitých hledisek, jmenovitě v rámci dobové výpovědi, emocionální sugesce, konotací neorealismu, dílčích aspektů a řemeslných složek fakticky bere dech. Skrze temporální drobnokresbu jednotlivých charakterů zkoumá až sisyfovskou beznaděj nejtemnější etapy v dějinách Československa, ale paradoxně i jistý optimismus okurkové sezóny, leč je minimální. Ivan Mistrík a Daniela Smutná tvoří milostný pár jak z řecké tragédie či z Rollandovy baladické novely 'Petr a Lucie', a divák s nimi sdílí až intimní empatie. Tím vzniká nesmírně autentická replika atmosféry protektorátní doby, respektive období heydrichiády, a v neposlední řadě určitě jedna z nejpůsobivějších kritik antisemitismu a nacistické ideologie - zcela nepřikrášlená, nekompromisní, neberoucí si jakýkoliv servítky.... Negací snímku je tak krom příliš dlouhé expozice - která spíš slouží jako naturalistická sociologická sonda a reflexe rozpoložení tehdejší společnosti, která se vztahem zaobírá sporadicky, k čemuž tedy slouží polovina druhá - absence určité narativní komplexnosti, páč samotný přepis předlohy na filmové plátno je velice zkratkovitý a striktně modifikovaný - ovšem závěr samotný závěr je tak emocionálně senzitivní, že odpustíte takřka všechny nedostatky. Pokud ale nevíte, jakou knihu z našeho domácího revíru vylosovat k matuřitní zkoušce, krom Čapka, Hrabala a Vančury si určitě vyberte tento ikonický příběh, a dejte všanc jeho neméně kvalitní filmové adaptaci.... VERDIKT: 8,8 judaistických morčat z 10 ____ "Víš, co bych chtěl? Vidět tě, když se směješ." "To už jsem asi zapomněla." [#46.LFŠ] ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (5)
- Ve filmu je zmíněna hvězda Proxima Centauri. Ta ovšem není z Evropy viditelná, natož tak z Prahy. Nachází se na jižní obloze. Pouhým okem je ale nepozorovatelná. (ČSFD)
- V roce 1960 na MFF v San Sebastianu (Španělsko) získla film Hlavní cenu - Zlatou mušli a cenu za Nejlepší režii (J Weiss). (M.B)
- Miloš Nedbal si zahrál ve filmu se svými žáky z DAMU Václavem Sloupem a Ladislavem Mrkvičkou. (M.B)
Reklama