Furiosa: Mad Max sága

// Výjimečný film. Furiosa sice nikdy nemohla trefit tu mimořádnou laťku nastavenou Zběsilou cestou, takový film se přihodí jednou za několik desítek let, něco mi ale říká, že se o to schválně Miller proto ani nesnažil a raději ten prequel pojal úplně jinak. Natočil vrstevnatý, kontextově bohatý, krásně vystupňovaný revenge opus, kde je sice míň, ale pořád nádherně prehledné a do posledního detailu promyšlené akce s obřími kulisami i skvělým designem a taky kamerou, která si tak strašně skvěle hraje s vyplňováním prostoru, zoomy a detaily na tváře herců, že z toho člověk konstantně sbírá bradu ze země. Nejvíc jsem ale stejně oceňoval to rozvádění mytologie a jak krásně Miller pracuje s trojúhelníkem postav Furiosa - Dementus - Immortan Joe. Jasně, za Zběsilou cestou už to zůstane navždy maličko ve stínu, je ale otázka, jestli právem. První Matrix se taky stal legendou, já ale vždycky budu mít o kus radši tu dvojku. 9,5/10 (22.05.2024)

Skvelá zostava v kine a film ktorý skvele vystihuje atmosféru hry ktorú som dal na plný počet achievementov aj na xboxe aj na playstation? Čo viac si priať...boli chvíle keď som si myslel že to u mňa prekoná Dunu časť druhú, trochu viac chýbalo zobrazenie 40 dňovej vojny v Pustine, Citadelu chránilo 972 bojovníkov ale ten masaker vyzeral na tak 3 dni, jediný nedostatok a tá dvojranová brokovnica ktorá skrátka neodmyslitelne patrila v hre k Maxovi....napriek tomu rok 2024 prekvapil už dvakrát viac ako príjemne 😃😉 (26.05.2024)

Zběsilou cestu jsem si tehdy v kině před devíti lety naprosto užíval a popravdě nevím, jestli jsem viděl nějaký akčnější film. Furiosa ve mně vzbudila velká očekávání právě kvůli tehdejšímu kinozážitku a také díky hlavní ženské představitelce. Po zhlédnutí musím říct, že jsem asi čekal trochu jiný film, nicméně to nemyslím v negativním slova smyslu. Furiosa je opět plná svěží akce s nápaditou choreografií - tomu vévodí zejména scény s cisternovou honičkou a konfrontací v dole - a snaží se skrze jakousi "biblickou rovinu" nebýt jen čirým akčním filmem. Překvapilo mě, že Anya Taylor-Joy přichází na scénu relativně pozdě, a filmu bych vytknul na můj vkus moc uplkaný závěr. Stále se však jedná o vysoce kvalitní audiovizuální podívanou, kterou by bylo hřích nezhlédnout na velkém plátně, kam dozajista patří. (05.06.2024)

Devět let stará písková divočina to u mě měla na čtyři hvězdy a kousek. Teď to jsou čtyři hvězdy bez kousku, ale radost mám obdobnou. Pokračování je ambicióznější, žánrově rozevřenější a asi i lépe pracuje s postavami, jinak jde ale znovu o nekompromisní audiovizuální nářez plný hřmotného hudebního doprovodu, ze řetězu utržené kreativity, propracovanosti zpustošeného světa, zdegenerovaných postav, vynikajících kaskadérských kousků a nespočtu nápadů. Kamera, wow! Před lety šlo zároveň o jednu velkou akční jízdu, teď se karty odkrývají postupně, přičemž po úvodní (skvělé) naháněné unesené dcerky tu máme skoro hodinku bez většího akčního svinčíku, i když pořád něco visí ve vzduchu. Mnohé nahradí (přeci jenom tempo v první polovině krapet drhne) vzápětí přehledně zkomponovaná akční scéna s naloženou cisternou o slušném počtu minut. A frčíme dál. Furiosa se odehrává na prostoru několika let, sledujeme střet dvou armád s bizarními a zvrácenými vůdci a celé se to skládá z pěti kapitol ze života okaté dračice, která vyrůstala obklopená násilím a šílenstvím. Přesto bych místy uvítal větší dravost a syrovost (minule to víc létalo, padalo, skákalo i bylo víc barevné, polonahé krasotinky se toho nebály nebo fanatické postavy se prostě jen šíleně řehtali), stejně tak bych lépe pracoval s naznačenou romancí. Prostě to celé tolik nedrtí smysly jako posledně... Z Chrise Hemswortha jsem úplně neucvrkával, Anya Taylor-Joy a její intenzivní upřené pohledy, to je jiná radost. (24.05.2024)

Dechberoucí festival perverzních nápadů Jirky Milera. Je prostě démon, anebo v předraqovém věku jede na nitru! Další pokračování jeho postapoporna s postiženými z australského automotoklubu je skvělou ukázkou toho, že i dnes, v dobách odporných digitálních mrdníků, může být film technicky dokonale moderní, a přitom stylem dokonale staroškolský. Už dlouho jsem neviděl něco tak nádherně natočeného, s krystalicky čistým obrazem, famózní kamerou, fantastickými exteriéry, mrazivou hudbou a třemi prdelemi úchylně perfektní až nádherně zvrácené analogové akce s minimem omalovánek. Jirka dokonce dokázal i další neuvěřitelnou věc, a sice, že filmu skoro neuškodil ani prkenný pozér Homothor, kterého Pan režisér dokonce donutil i párkrát nakrabatit čelo. Anebo to možná bude spíš tím, že toho Dementa, boha hromü, ve skutečnosti hrál skvělý velkobritský herec Mark Gatiss. Vcelku zajímavou markantou posledních dvou dílů se jeví to, že ústřední postava je tam de fuckto úplně k hovnu. Tudíž tak jako v předchozí Fůře na cestě zcela zbytečný Tomáš Tvrdýy jen tak celou hrací dobu nepodstatně čuměl jako tvrdé „y“, i tento díl by se klidně obešel bez obskurně odporné Aničky Krejčí – Radostné, která tu s očima na spáncích jen tak bezradně čumí každým po jiné mouše a sem tam prostě vystřelí jazyk a nějakou slupne, zatímco všichni ostatní mutanti, postapo potrati, animální hovada a jiné obludy parádně rozjebávají obskurní vehikly a vzájemně se brutálně koxují. No, rozhodně by jeden musel být řádně ozářený, aby uvěřil, že z takové zrůdičky by někdy mohl vyrůst seksy Theronovic Karlík! Ovšem to z mé strany není vůbec žádná výtka, byl jsem tou vizuálně dokonalou hn - hnn – hnnnnnn banalitou naprosto oblažen a uchvácen, až jsem měl po skončení chuť narazit volant i na vytuněnou dvouventilovou sekačku Stiga a s nějakým rozeným invalidou či retardem brutálně rozjezdit bankr na nejbližším golfovém potratišti. (28.05.2024)