Klam

Od Desplechina som dosiaľ nič nevidel, ale mám taký dojem, že by chcel byť francúzskym Woodym Allenom. Minimálne podľa jeho novinky Klam. Tá je rozdelená na dvanásť kapitol, kde postavy (hlavný hrdina + jedna zo žien) neustále niečo preberajú, ale nakoniec máte dojem, že nič dôležité. Bohužiaľ dialógom chýba Allenovská britkosť a vtip a hlavný hrdina vám bude čím ďalej, tým viac nesympatický. Čo je chyba už len z toho hľadiska, že predstaviteľ sebestredného spisovateľa a profesora je celkom sympaťák. A síce ide o adaptáciu knihy, ale budeme si myslieť, že ide o adaptáciu divadelnej hry. (05.04.2022)

Když jsem se o tom filmu před časem dozvěděl, takřka mě to šokovalo, protože jsem si nedovedl představit, co kdo chce s tou útlou novelkou (první české vydání z r. 1993 má 144 stran) dělat, protože je to dle mého názoru látka veskrze nezfilmovatelná (a další můj údiv vyvolala skutečnost, že se toho chopili francouzští tvůrci a z knihy amerického autora udělali film ve francouzském znění; obálka Philipovy knihy přitom ve filmu nese původní anglický titul Deception, nikoli Tromperie; btw. ve filmu zazní i čeština, což působí lehce bizarně). Kniha je to totiž specifická, a to nejen v kontextu Rothovy bibliografie - napsaná je výlučně v dialozích a tak úsporně, jak je to je možné; není dokonce ani rozlišeno, kdo co pronáší (slovy samotného Philipa, "lákala ho možnost oprostit se od všeho toho expozičního tuku"), a z toho důvodu může trochu připomínat rozhlasovou hru (teprve v samém závěru se z toho stává "klasická" beletrie, když do textu vstoupí Philipova žárlivá manželka, která našla jeho zápisník a obviní ho z nevěry, zatímco on se brání tím, že četla čistou fikci, čímž znejistí nejen ji, ale i samotného čtenáře - odtud název "klam"). Film na mě v podstatě působil dojmem, že jeho jediným cílem a smyslem bylo k Rothovým replikám - které byly do filmu zahrnuty takřka kompletně - dodat pouze chybějící vizuální složku, takže veškerá ta literární hra s čtenářovou imaginací a Rothovou ironií zde byla zašlapána do země a nahrazena až nepříjemně konkrétními obrazy - Denis Podalydès a Léa Seydoux zde představují dvojici více než nesourodou, a každý záběr na jejich fyzickou blízkost ve mně vyvolával silnou nechuť, šíleně mě to nebavilo, a celou dobu jsem si jenom říkal - vážně použili z té knihy všechno, aniž by k tomu přidali sebemenší náznak vlastní invence? (za kterou fakt nepovažuji rozdělení filmu do kapitol, na rozdíl od knihy, která takto členěna není). Ostudně útrpná a dokonale zbytečná adaptace, kterou jsem vyloženě protrpěl. (18.09.2022)

Podivný úkaz, zejména v tom, že v roce 2021 se jedná o velice anachronickou záležitost. Tím nemyslím jenom absurdní "českou stopu", která je mimochodem vrcholní komedií: sofistikovaní francouzští intelektuálové vs. slití mafiáni a děvky z Toho Divokého Východu. A přitom se to samozřejmě až tolik neliší.... a jako divačka, tak nějak doufám, že si snímek celou dobu z postav tak nějak nadneseně utahuje, poněvadž jeho etarovina působí jako slepá skvrna v pohledu milující manželky na zestárlého seladona, co své tragikomické zahýbání  ani neumí moc dobře zakecat. Co koho po tom....  jenže pak - co mě potom, že se tento páreček postav se bere smrtelně vážně (a snaží se přidat Kafkovým povídkám pseudo-erotické kouzlo, páč to v tý Praze tak zkrátka mááme.) (03.01.2023)

Přečetl jsem několik knih Philipa Rotha. Klam mezi ně zrovna nepatří, nicméně dokázal jsem Rotha v tom filmu rozpoznat. Dokonce se domnívám, že se Francouzům podařilo přesně zachytit jeho styl a oblíbená témata. Denis Podalydès podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry a s Léou Seydoux vytváří uvěřitelný milenecký pár se vším dobrým i zlým, co k mileneckému páru patří. Nejlepší věta - "Mám pocit, jako bych neměla pičku. Jako bych si ji dnes zapomněla doma"...Tohle je autentický Roth :-) Slabé zdejší hodnocení přičítám jen velmi malému počtu lidí, již ten snímek viděli. (30.12.2023)

Literární předlohu bohužel neznám, nicméně v jejím filmovém zpracování mi připadá mnohem zajímavější a vrstevnatější postava spisovatelovy milenky než on samotný. Proto bych uvítala, kdyby se tvůrci snímku Tromperie primárně soustředili právě na ni. Sice by tak vznikl úplně jiný film, ale kdo ví, možná by byl lepší. Nehledě na to, že Léa Seydoux mě svým hereckým výkonem upoutala daleko víc než Denis Podalydès v roli poněkud chlípného pisálka. (60%) (19.07.2023)

Desplechin pokračuje v intelektuálně dráždivém stylu svých předchozích filmů. Vytváří sice jiný svět, než je ten Rothův, ale podobně jiskřivý, vtáhne diváka do víru vztahů hrdiny a ten si to ani neuvědomí. Krásně se na to dívá, lahodně se to poslouchá. Ale nakonec tomu trochu chybí hloubka a intenzita prožitku....(max.70%) (27.05.2022)

Francúzsky pokus o konverzačku v štýle Woodyho Allena, ktorý ale podľa môjho názoru nedopadol najlepšie. Aj keď ja osobne zbožňujem Leu Seydoux, tento snímok nedokázala ani ona potiahnuť tým správnym smerom. Jednoliaty dej, nie veľmi hlboké dialógy a celkovo nudné režisérske prevedenie tento film stiahlo do priemeru až podpriemeru. Škoda toho, ale u Desplechina som veľmi nečakal inú kvalitu. 45 % (08.09.2022)

Klam je neodškriepiteľne filmom s festivalovou príchuťou a artovým cítením. Potvrdzuje to konštrukcia dialógov, kamerový postup, aj abstrakcia deja. Do značnej miery vo mne vyvolal pocit umenia pre umenie, čo sa v tejto inštancii dá považovať za pochvalu len z polovice. Dôvodom je prílišné obsahové vákuum, ktoré sa skrýva za divácky ťažšie stráviteľný prístup. Stále však ide o nadpriemerný snímok. Nie, nie je pre každého. Nie je pre masy. Nie je pre bežného konzumného diváka, ako prevažná väčšina festivalových titulov. Náročnejší filmoví fanúšikovia si ale môžu prísť na svoje. Minimálne herecké schopnosti hlavnej dvojice zaujmú každého pozerajúceho. Viac tu (31.05.2022)