Země

Tak jsem se sebou zase jednou nechal (ne)pěkně vyběhnout. Navnadila mě, blbého hejla, anotace o zádumčivé samotářce zhnusené životem, která odejde do divočiny, aby si v ní řešila svoje rozhárané vnitřnosti. A opravdu to dlouho vypadalo slibně a jedna scéna byla dokonce vyloženě libová, to když přišel na návštěvu méďa Béďa, zatímco poustevnice kadila v kadibudce. A kdyby film skončil okamžikem její smrti hladem a zimou na zmrzlé podlaze jejího srubu, dám čtyři a přirovnám v komentáři tuhle fiktivní filmovou postavu k reálné postavě podobně zahynuvšího (i naivního) Christophera McCandlesse. Ale bohužel v tom okamžiku film neskončí, ale změní se v kýčovitě patetický, předvídatelně schématický, stereotypně šablonovitý, zkrátka v uslintaný a slzopudný (v mém případě zvratkopudný) červenoknihovní blábol a la Rosamunde Pilcher. Povrchní komerčárna s pečlivě vystajlovanými zálesáky, drze předstírající snad jakousi existenciální hloubku či co. Psát něco dál nemá smysl, jednu hvězdu zachraňují jen přírodní scenérie severní Severní Ameriky a to, že happyend není úplně stoprocentně happy. Jo a vlastně ještě taky to, že přítelce se to docela líbilo. (05.03.2021)

Malý, přesto neuvěřitelně silný film. O bolesti a ztrátě, se kterou smířit nejde se, ale také o naději a síle života, to vše zasazené do nadpozemsky krásných přírodních kulis. Přes pomalé tempo strhující osobní drama, plné emocí a smutku, kterým je film pohlcen stejně jako Edeeina duše. Nestydím se za slzy, protože jen málokterý film mě letos dostal tak moc. (20.08.2021)

Tiché drama z divoké přírody o vyrovnávání se ženy s bolavými ztrátami zavřením se do horské boudy bez elektřiny, vodovodu a vnitřní toalety. Přijde i medvěd. A zima bude tuhá. Nejde ale o survival thriller, větší roli než medvěd zde sehraje hodný, starostlivý soused zálesák… Komorní, poměrně nevýrazná jednohubka, kterou si známá (a skvělá) herečka Robin Wright zkusila filmovou režii. (03.04.2024)

Natočeno to bylo pěkně, což o to, ale většinou to takhle nefunguje (sama to v záchvatu deprese uznává). Většina žen v podobných případech použije půdu a konopné lano (i když jsem znal jednu, která použila předsíň a drát). Tahle se rozhodla "umřít na divočinu" a jen náhodou se jí to nepovedlo. Ovšem málo uvěřitelný není pro mě jen začátek, ale i konec: vyrovnaná žena středního věku. Teď už nemá koho, s nímž my si mohla trochu popovídat, samozřejmě jen trochu; třeba: to jsem ho picla mezi voči, tos nečekal, co? Já mám dřevo nadělané na dva roky, a co mi chybí na potravinách, dokoupím v kauflandu. Proto snad mi film přinesl více pochyb než optimismu, i když USA je zemí velkých možností: vydupat z horské půdy tak krásnou zelenimu na záhoně ozdobeným plůtkem, kterého si medvěd ani nevšimne, to je množné jen v této zaslíbene zemi. (12.01.2022)

Ženský film o psychické bolesti...s velmi silným finále! Robin Wright natočila ženský film se všemi jeho klady i zápory - první půle bylo v podstatě ženské drama o přežití v divočině - a to byly ony zápory - jako divák sleduji ženskou, která se vypraví žít do srubu daleko od civilizace a z kompetencí pro přežití neovládá naprosto nic - neumí lovit, neumí zahrádkařit, nezabezpečí se proti velkým šelmám, nemá dostatečné zásoby jídla na zimu, dokonce ani dřevo na zimu si nepřipraví...na to se mi fakt těžko dívalo a vysloveně jsem trpěl...jenže je jasné, že za takto radikálním rozhodnutím je cosi hlubšího, bolestnějšího...ovšem v druhé půli se snímek překlopí ke kladům žensky pojatého filmu, empatie, emoce, kdosi se objeví a hlavní hrdinka má najednou proč žít...a ten konec mne úplně odboural, normálně jsem si pobrečel... Zajímavý celovečerní režisérský debut známé herečky... (02.04.2021)