Země

Rodinnou tragédií zdrcená žena utíká přežívat do srubu v (nádherně fotogenické) divočině – s její městskou nešikovností na hraně sebetrýzně až sebevraždy, jelikož si nedokáže naštípat dříví či ulovit potravu, a když jde v mrazu na záchod do kadibudky, nechává dokořán otevřené dveře do (ne)vytopené světnice. Ale přežije, především díky chápavému zálesákovi. Zatímco zpočátku mě spíš iritovala, ve druhé polovině už jsem s vnitřním vyrovnáváním (skvělé) Robin Wright souzněl, silný závěr dokonce vydoloval i hezké emoce. (01.12.2023)

Tak jsem se sebou zase jednou nechal (ne)pěkně vyběhnout. Navnadila mě, blbého hejla, anotace o zádumčivé samotářce zhnusené životem, která odejde do divočiny, aby si v ní řešila svoje rozhárané vnitřnosti. A opravdu to dlouho vypadalo slibně a jedna scéna byla dokonce vyloženě libová, to když přišel na návštěvu méďa Béďa, zatímco poustevnice kadila v kadibudce. A kdyby film skončil okamžikem její smrti hladem a zimou na zmrzlé podlaze jejího srubu, dám čtyři a přirovnám v komentáři tuhle fiktivní filmovou postavu k reálné postavě podobně zahynuvšího (i naivního) Christophera McCandlesse. Ale bohužel v tom okamžiku film neskončí, ale změní se v kýčovitě patetický, předvídatelně schématický, stereotypně šablonovitý, zkrátka v uslintaný a slzopudný (v mém případě zvratkopudný) červenoknihovní blábol a la Rosamunde Pilcher. Povrchní komerčárna s pečlivě vystajlovanými zálesáky, drze předstírající snad jakousi existenciální hloubku či co. Psát něco dál nemá smysl, jednu hvězdu zachraňují jen přírodní scenérie severní Severní Ameriky a to, že happyend není úplně stoprocentně happy. Jo a vlastně ještě taky to, že přítelce se to docela líbilo. (05.03.2021)

Natáčení v éře covidu nasměrovalo některé tvůrce správným směrem. Tentokrát odešla z civilizace Robin Wright. Její uprchlice do divočiny toho sice moc nenamluví, ale kdo něco zažil, ten jistě chápe. Hlavní roli si tak v klidu převzala matka příroda. Jen to umělé ždímání emocí na úplný závěr bylo už zbytečné. (29.06.2023)

Na môj vkus až príliš lyrické, no napriek jednoduchej zápletke to bolo skutočne emotívne (aj keď často skôr pod povrchom). Celý dej dopĺňajú prekrásne scenérie, na ktoré je radosť sa pozerať, hoci zima mi z toho bola už len na pohľad. Trápenie Edee dominovalo celému filmu, k čomu sa po čase pridal aj tajomný Miguel. Tamtá scéna keď Edee zišla z hôr do toho mestečka a navštívila Miguela, to boli riadne zimomriavky. Kiežby bol film viac extrovertný a epickejší, veľmi by to tomu celému pomohlo. Každopádne, určite lepšie ako velebený film Nomadland (ktorý sa nesie v podobnom štýle traumatickej depresie). (11.03.2021)

Po sérii comiksových filmov si Robin Wright strihla režisérskú veľkú premiéru a vytvorila silný komorný príbeh ženy, ktorá opustila svet ľudí a odsťahovala sa na chatu do horskej samoty. Citlivo poňatý snímok s množstvom úchvatných prírodných obrazov postupne obnažuje ženskú dušu. Táto cesta je tŕnistá a náročná. Záverečné vyvrcholenie tlačí slzu do očí a logicky dotvára celý príbeh. Pekný hĺbavý film. (23.05.2021)