Poslední vlna

1. Živly: Už neporoučíme větru ani dešti, ale jsme rádi, když přírodní živly spolupracují. Někdy se ovšem chce nějaký živel prosadit na úkor ostatních, a pak tu máme hurikány, zemětřesení nebo tsunami (podle australských domorodců třetí). 2. Sny: Kdysi jsme snům rozuměli, pak se nám přestaly zdát, nyní se vracejí, ale už jim nerozumíme. 3. Mystika: Život bez mystiky, je jakoby bez šťávy, protože jen mystika dokáže propojit celý život (a snad i co bylo před ním a co bude po něm). Mystika ale může být maligní (černá) nebo benigní (bílá). Ta první může končit pádem do nevědomí (neurózy a psychózy), ta druhá může z nevědomí čerpat (a dovést člověka k duchovnímu klidu, což je beze sporu synonymum největšího štěstí)... Peter Weir pozoruhodně kombinuje tyto tři prvky na pozadí rozpadu původní australské kmenové kultury a jejích zákonů (decentralizovanou osou je zarputilost obhájců názoru, že nemůže existovat ve městech, protože - jinak řečeno - by město nebylo civilizované)... Voda dovede být hrozná, ale nepodceňujme ani ten vítr. (30.01.2016)

S Weirom to mám ťažké. Má filmy, ktoré ma skoro unudili na smrť a tiež má také, ktoré si ma dokázali získať, hlavne v tej obsahovej rovine. To je aj tento prípad. Našlo by sa tu síce pár nudnejších miest, ktoré mi prišli ako zbytočné a len do počtu, ale celkovo snímok disponuje veľmi slušnou mysterióznou atmosférou na princípe nezodpovedaných otázok, ktoré sústavne dráždili moju zvedavosť. Samozrejme nemôžem zabudnúť ani na výborných hercov, ktorí tento pocit ešte umocnili. A na konci ako bonus sa divák dočká aj posolstva s veľkým myšlienkovým presahom. Spokojnosť. 75/100 (05.12.2016)

U mňa obrovské sklamanie. Námet je super, zo začiatku to výborne šlape ale už niekde po prvej tretine Weir dupne na brzdu a až do konca sa to nechytí. Prišlo mi to tak strašne nevzrušivé a nudné až som rozmýšľal či ten film náhodou nevyhral minimálne 20 cien v Cannes. Slabých 5/10 a suverénne najhorší Weirov film čo som videl. (01.05.2015)

Další magicko-realistický skvost od Petera Weira. Stejně jako v předchozím Picnic at Hanging Rock, i zde mají hlavní roli tajemné síly prastarého australského kontinentu, tentokrát ale zosobněné nikoliv jeho přírodou, nýbrž jeho původními obyvateli. Troufám si tvrdit, že kdo dokáže vnitřně se zklidnit, zastavit myšlenky a nechat se bez předsudků a námitek unášet lehce zlověstným filmovým dějem, bude odměněn hlubokým zážitkem. Oba zmiňované filmy ve mně vyvolaly velkou touhu po dlouhé a důkladné návštěvě téhle zvláštní, odlehlé a čarokrásné země. (24.03.2013)

Další Weirův atmosférický zážitek, který sice na Piknik na Hanging Rock nemá, ale mrazí z něj dost a člověk se u toho fakt bojí. Funguje vše, kamera, hudba, herecké výkony a to vše tvoří tu skvělou atmosféru. Ovšem, musíte se do toho dostat, jinak se budete nudit. Ale upřímně, já tohle podivné mysteriózno rád. A několik část mě naprosto dostalo, třeba začátek byl dost psycho. Jediný problém je v tom, že tohle prostě nemůžu doporučit každému, jelikož se do toho musíte dostat a pak už atmosféra působí sama, jinak se asi budete nudit. Já se ale nenudil snad ani chvíli a dávám plný počet. Ty jo, já to o procento zvedl. (12.04.2018)