Poslední vlna

U mňa obrovské sklamanie. Námet je super, zo začiatku to výborne šlape ale už niekde po prvej tretine Weir dupne na brzdu a až do konca sa to nechytí. Prišlo mi to tak strašne nevzrušivé a nudné až som rozmýšľal či ten film náhodou nevyhral minimálne 20 cien v Cannes. Slabých 5/10 a suverénne najhorší Weirov film čo som videl. (01.05.2015)

Je mi jasné, že nejednoho diváka tenhle prapodivný film unudí k smrti, já ale pokaždé slastně vrním. Hodnocení je tedy čistě subjektivní, prostě mi tenhle mysteriózní thriller sedl jako prdel na hrnec. Snad to mohlo být ještě drobet lepší, ždibíček kratší, konec o fous méně rozjetý, v hudbě méně mdlých synťákových ploch, ale co - prostě nemohu nenasázet plný počet hvězd. Jedna * za úžasné, tísnivé katastrofické scény - led uprostřed pustiny, černý déšť, stromy prorážející okna. Druhá * za naprosto dokonalé využití Aboriginských mýtů. Třetí * za krásně, klasicky vygradovanou smyčku nezvratných událostí a scén na pomezí reality a snové halucinace, směřující až k epickému závěru. Čtvrtá * za kameru, práci se zvukem a domorodou hudbou, pátá * za sluncem sežehnuté, rudé australské krajinky. Můj soukromý mikrokosmos. (29.06.2011)

Divný film, který je nám tematicky celkem vzdálený, na druhou stranu je možné v něm najít něco, co se nám v současné době ztratilo. A to je propojení s přírodou a jejími mystérii. Pokud jsme ochotni do filmu proniknout, asi je možné v něm najít pořádnou hlubinu myšlenek, ale snímek to rozhodně nijak nezjednodušuje. (27.10.2015)

1. Živly: Už neporoučíme větru ani dešti, ale jsme rádi, když přírodní živly spolupracují. Někdy se ovšem chce nějaký živel prosadit na úkor ostatních, a pak tu máme hurikány, zemětřesení nebo tsunami (podle australských domorodců třetí). 2. Sny: Kdysi jsme snům rozuměli, pak se nám přestaly zdát, nyní se vracejí, ale už jim nerozumíme. 3. Mystika: Život bez mystiky, je jakoby bez šťávy, protože jen mystika dokáže propojit celý život (a snad i co bylo před ním a co bude po něm). Mystika ale může být maligní (černá) nebo benigní (bílá). Ta první může končit pádem do nevědomí (neurózy a psychózy), ta druhá může z nevědomí čerpat (a dovést člověka k duchovnímu klidu, což je beze sporu synonymum největšího štěstí)... Peter Weir pozoruhodně kombinuje tyto tři prvky na pozadí rozpadu původní australské kmenové kultury a jejích zákonů (decentralizovanou osou je zarputilost obhájců názoru, že nemůže existovat ve městech, protože - jinak řečeno - by město nebylo civilizované)... Voda dovede být hrozná, ale nepodceňujme ani ten vítr. (30.01.2016)

Působivý magický snímek se snovými pasážemi, které nutí hlavního hrdinu, aby vypátral tíživé tajemství spojené s místními domorodci žijícími již několik generací ve velkoměstě. Magie, hrozba smrti, déšť, voda, noc, bouře, svatyně, moře. Doporučuji pokud možno sledovat večer, když do oken bijí kapky deště, pak je atmosféra dokonalá. Výborná kamera, skvělá hudba a bezchybný Chamberlain. Útok vody na dům a sestup do podzemí se mi líbily nejvíce, ale film samozřejmě funguje jako celek. Konfrontace naší civilizace s domorodou dopadá vítězně ve prospěch původních obyvatel, byť ta naše se snaží zničit vše, co minulost připomíná - lidovou slovesnost, rituály, tradice, tanec i kmenové právo. (27.09.2020)