Poslední vlna

A chčije a chčije. V roce 1976 přišel Satan, o dva roky později se diváků dotkla Medúza a mezi nimi v roce 1977 je propláchl Weirův příspěvek do této mysteriózní vlny odstartované na počátku sedmdesátek Exorcistou. Patří mezi tyto klasiky nejen "zlem s lidskou tváří", ale především hutnou znepokojivou atmosférou, která stejně jako výše zmínění nahlodává "co kdyby přeci jen..." (24.04.2010)

S Weirom to mám ťažké. Má filmy, ktoré ma skoro unudili na smrť a tiež má také, ktoré si ma dokázali získať, hlavne v tej obsahovej rovine. To je aj tento prípad. Našlo by sa tu síce pár nudnejších miest, ktoré mi prišli ako zbytočné a len do počtu, ale celkovo snímok disponuje veľmi slušnou mysterióznou atmosférou na princípe nezodpovedaných otázok, ktoré sústavne dráždili moju zvedavosť. Samozrejme nemôžem zabudnúť ani na výborných hercov, ktorí tento pocit ešte umocnili. A na konci ako bonus sa divák dočká aj posolstva s veľkým myšlienkovým presahom. Spokojnosť. 75/100 (05.12.2016)

Kvalitní mysteriózní filmy se skutečně fascinující atmosférou začínám vnímat jako vzácné šafrány na filmovém poli a režisérů, kteří by natočili hned několik takových snímků, bude zřejmě velmi málo. K moderním americkým „klasikům“ Lynchovi a Nolanovi jsem si před časem zařadil do této skupiny nedoceněného britského filmového mága Nicolase Roega. Dnes definitivně mohu přidat i jednoho rodáka z Austrálie: Petera Weira. Poslední vlna sice u mě nedokázala vyvolat TO nadšení a tak velké zasažení, jaké ve mě před měsícem způsobil Weirův předchozí kousek Piknik na Hanging Rock a možná podobně jako u Friedkinova Vymítače ďábla mohu tady částečně doplácet i na to, že nejsem zrovna příliš věřícím člověkem a jistou víru k Bohu či nadpřirozeným sílám je asi u podobných filmů k plnému docenění potřeba. Snad i proto o něco víc než Poslední vlna mi sedl v mnoha ohledech podobný snímek Wernera Herzoga Kde sní zelení mravenci, kde střet moderního vzdělaného člověka s náboženskými mýty australských domorodců sledujeme přeci jen z pohledu Středoevropana a pro mě byl tento pohled logicky bližší a přístupnější, než ten od australského rodáka. To však nic nemění na tom, že přinést zajímavý zážitek plný magického nadpřirozena, pohlcující atmosféry, dechberoucí hudby i fascinujících, mrazivých vyústění se Weirovi v mém případě opět povedlo. Navíc čím dál víc k závěru se zmíněnými kvality Weirovi téměř dokonale povedlo i bouřit ve mě ty zmíněné bariéry.. takovou sílu ty závěrečné scény s bloudícím hlavním hrdinou, nacházejícím trpké poznání, mají. Richarda Chamberlaina jsem viděl poprvé a podal skutečně výkon hodný uznávaného herce. [85%] (02.08.2021)

Působivý magický snímek se snovými pasážemi, které nutí hlavního hrdinu, aby vypátral tíživé tajemství spojené s místními domorodci žijícími již několik generací ve velkoměstě. Magie, hrozba smrti, déšť, voda, noc, bouře, svatyně, moře. Doporučuji pokud možno sledovat večer, když do oken bijí kapky deště, pak je atmosféra dokonalá. Výborná kamera, skvělá hudba a bezchybný Chamberlain. Útok vody na dům a sestup do podzemí se mi líbily nejvíce, ale film samozřejmě funguje jako celek. Konfrontace naší civilizace s domorodou dopadá vítězně ve prospěch původních obyvatel, byť ta naše se snaží zničit vše, co minulost připomíná - lidovou slovesnost, rituály, tradice, tanec i kmenové právo. (27.09.2020)

Další Weirův atmosférický zážitek, který sice na Piknik na Hanging Rock nemá, ale mrazí z něj dost a člověk se u toho fakt bojí. Funguje vše, kamera, hudba, herecké výkony a to vše tvoří tu skvělou atmosféru. Ovšem, musíte se do toho dostat, jinak se budete nudit. Ale upřímně, já tohle podivné mysteriózno rád. A několik část mě naprosto dostalo, třeba začátek byl dost psycho. Jediný problém je v tom, že tohle prostě nemůžu doporučit každému, jelikož se do toho musíte dostat a pak už atmosféra působí sama, jinak se asi budete nudit. Já se ale nenudil snad ani chvíli a dávám plný počet. Ty jo, já to o procento zvedl. (12.04.2018)