Piknik na Hanging Rock

Na začiatku som sa opájal obrazovou poetikou, na konci tiež a uprostred asi hodinu unudený čakal či sa niečo stane. Hudba bola krásna: Bruce Smeaton a na Panovu flautu: Gheorghe Zamfir. Horor to nie je určite, skôr nejaká mysteriózna éterická balada, v ktorej kamera a hudba jednoznačne dominujú nad dejom. (22.03.2013)

Opravdu hodně zajímavý film, Peter Weir tady dokázal vtáhnout diváka do místa i času, ve kterém se fillm odehrává. Za pozornost stojí podmanivá režie, povedený soundtrack a hlavně nádherná kamera. Přesto má film trochu, vlastně hodně, nevyvážené tempo - první půlhodinu nuda a čekání, co přijde, druhou půlhodinu strhující tempo a mrazení v zádech, a pak už film jen tak dojíždí. Ale povedené drama to rozhodně je, hypnotické, tajemné a zvláštní. Nevím, jestli to je nebo není spoiler, každopádně následující radím přečíst až po shlédnutí filmu..................Ve skutečnosti se nic takového nikdy nestalo, film (i kniha, podle které byl natočen) je čirá mystifikace. Ale krásná. (03.02.2005)

Tak jsem hledal "dokonalý" horor. No, tohle úplně horor není, ale našel jsem něco, co mě fakt dostalo. Za poslední dobu to byly dva filmy - Emelie a Piknik na Hanging Rock. Tenhle film, ač má banální námět, je naprosto geniální. Dívčí internát jede na výlet k hoře, ale výlet nedopadne zrovna nejlépe. Je tu spousty věcí skvěle podáno, spousty vět, co dívky vyřknou a zní i maličko divně dostanou postupem času hlubší význam, ze kterého až mrazí. Chtěl bych vyzdvihnout i pár skvělých momentů, třeba papírkovou cestu, asi nejdokonalejší ztvárnění snu, co jsem kdy ve filmu viděl (jelikož sen tu skutečně vypadá jako sen) nebo taky "záchranou vodu" (ta scéna, ve které dívky překračují ten potůček a ta tlustá si v ní nechtěně namočí nohy - no, a jak to s ní dopadlo) a obecně tu chvíli, kdy jsou dívky úplně mimo. I když se tu nic moc nestane, celý film vás drží skvělá atmosféra a u mě se taky dostavil strach z neznáma. Nemáme vysvětlení, jelikož není. Nevíme, co se stalo, jak dopadly. Ačkoli si člověk myslí, že teď přijde ta část, ve které to začne nudit, přijde naprostý šok a posílení už tak skvěle vykreslené atmosféry. Mé milované podivnosti jsou zde taky a třeba nad rudým mrakem přemýšlím doteď. Opravdu, nečekal jsem, že se mi dostane tak skvělého filmového zážitku. Tohle po dopsání komentáře míří rovnou do mých oblíbených filmů, protože něco takového se opravdu jen tak nevidí... Btw, je to strašně intenzivní zážitek i po několika zhlédnutích, který žánr mysteriózního filmu opravdu povyšuje do nepředstavitelných výšin. Nadfilm, nepopsatelná záležitost, která se prostě musí vidět. 6* (14.01.2018)

Neobyčejný film, který pravděpodobně nepřipomíná nic, co jsem zatím viděl (námětem o nevysvětlitelném zmizení hlavních postav mi pouze vzdáleně připomněl vynikající ruský snímek Den v Jurjevu, v němž podobně záhadně zmizí matce její dospívající syn - budiž to zde zmíněno pro úplnost). Svým způsobem mě tahle podívaná vyloženě okouzlila - krásným soundtrackem, jedinečnými australskými lokacemi, symbolickým vyzněním a především nezapomenutelnou atmosférou, která se dá slovy jen těžko popsat. Film to samozřejmě není pro každého a některé netrpělivé diváky může nudit, protože se za celou dobu nedočkají toho, že by se tam "konečně něco začalo dít", ale to je čistě jejich problém, nikoli toho filmu. Jsem velmi rád, že jsem ho mohl vidět - film mě zaujal už samotným svým názvem - a osobně mi přijde vzrušující se domýšlet, jaké vysvětlení by asi ono tajemné zmizení mohlo mít. Výjimečný filmový zážitek, jaký se poštěstí jen jednou za čas. (18.11.2017)

Mám pocit, že tento film je z globálního aspektu principiálním bazírováním na mentalitě humánního nekompromisu. Laciné a bezúčelné pohrávání si s divákem, absence vypointovaného rozuzlení, svým způsobem egoistická masturbace. Zasněnost a přemítání o „vyšších“ transcendentních tématech se Weirovy poněkud nepovedlo stejně jako zdánlivě atraktivně mysteriózní téma. To už to lépe funguje u Antonioniho. Patrně nejsem pro tento film dostatečně citlivým divákem. (14.03.2006)