Gallipoli

„Britské impérium pokrývá čtvrtinu zeměkoule a německé impérium se skládá z malé fabriky na klobásy v Tanganice. Myslím, že pokud jde o imperialismus, tak nás těžko někdo zprostí viny…“(kapitán Edmund Blackadder). Gallipoli. Kaňka v Churchillově CV (strategie nepodpořená taktikou aneb podcenění bojeschopnosti tureckých jednotek) a především bolestný šrám na australsko-novozélandské historii. Pod Weirovou taktovkou pak studie nespoutaného mladického idealismu, který se na frontě pod osudovou tíhou války hroutí jak domeček z karet. Autorův citlivý styl obohacený o jemný humor působí naléhavě i bez tlačení na pilu, za čímž stojí osobitá schopnost sdělit potřebné už jen pouhou konstrukcí příběhu. Kombinace Jarre, Strauss žádoucí, stejně jako vzpomínka na kvantum zbytečné zmařených životů kvůli "stezkám slávy" ambiciózních nadřízených v zázemí. Nasadit si na hlavu spodky, nacpat do nosních dírek dvě tužky a odpovídat na všechno „gugl“ se pak vlastně jeví jako docela rozumný počin.. (12.09.2012)

Osmnáctiletý australský mladík Archie trénuje na běžecké závody, ale táhne ho to do světa a konkrétně do první světové války, o které pořád čte v novinách a která dělá z australských vojáků v turecku velké hrdiny. Na závodech se seznámí se svým běžeckým soupeřem Frankem a rozhodnou se odjet do světa spolu, aby nakonec skončili v armádě oba, i když Frank se do toho zpočátku moc nehrne. Většinu času člověk sleduje příběh dvou kamarádů a krátké veselé epizodky z jejich cest po egyptských městech a vojenských výcvikových táborech a celé to je takové normální. Archie je velký naivní optimista a ve válce vidí něco velmi hrdinského za každých okolností, zatímco Frank narukoval spíš jen kvůli tomu, že ženským se líbí uniforma a ze stejného důvodu narukovali i Frankovi kámoši z domoviny. Kdo prošel středoškolským dějepisem ale ví, že válčení na Gallipoli nebylo pro australské vojáky zrovna nejpříznivější a celý film směřuje k tomu starému známému poselství o nesmyslných válkách. Člověk ví co čekat a režisér diváka zrovna dvakrát nenapíná a většinu času se prostě člověk dívá na tak trochu obyčejné válečné drama o kamarádech ve válce, které tak nějak plyne a člověk kouká a nenudí se, ale zároveň ani nevidí nic příliš extra. Zlom přijde ale ve chvíli, kdy jsou hlavní hrdinové nasazeni do ostré akce na Gallipoli a atmosféra se začíná dost hrotit. Pořád někde střílí z kanónů, občas někoho trefí i když jsou všichni ještě v táboře a jediný koho nepřešlo nadšení je Archie. A tohle nakonec vyústí v těch docela hustých posledních dvacet minut završených tou známou a slavnou poslední scénou, na kterou člověk nezapomene (já jsem na ni nezapomněla ani když jsem ten film viděla jako úplně mrňavá) a která to vytáhne nejmíň na čtyřku a kvůli které stojí za to Gallipoli vidět. Jo a taky občas tam pro mě úplně nepochopitelně hraje taková podivná synťáková hudba, ikdyž jindy tam je mnohem přiléhavější orchestrální hudba. A hlavní hrdinové jsou zábavní :). (10.01.2011)

Smutné drama o přátelství dvou kamarádů, kteří se potkali na běžeckých závodech v Austrálii a poté se vydávají na dobrodružnou, pro jednoho ale tragickou, cestu, která končí v zákopech na březích Gallipoli. Spíše než válečným snímkem je to silný příběh o přátelství a dlouhé cestě, ale jako protiválečný film je hodně působivý. Celkově mě to ale tak nějak nechytlo. Jsou určitě lepší protiválečné snímky. Líbilo se mi ale prostředí v Egyptě, až velmi skutečné. Výkony hlavní dvojice Gibson a Lee jsou asi to nejlepší, co mi film dal. Mezi 4* a 3*. (13.03.2010)

Dobrá půlka filmu je čistě příběh dvou kamarádů než narukují, pak pomalu (a vlastně nedlouze) dojde na australské angažmá -- "ANZAC Cove" -- v britském epic failu (aneb jak se Chruchill trochu přepočetl) zvaném kampaň Gallipoli; tragický pokus odříznout turky a vyřadit je z první světové. Přes nepříliš válčení a napůl vyloženě znamenitě nepadnoucí soundtrack (1980s sound...), to byl moc pěkný, poutavý a ve finále dojímavý film. (07.12.2018)

U režiséra bez slabých míst Petera Weira si odborná kritika i samotný divák cení mimo jiné toho, že ani po odchodu z rodné Austrálie neslevil ze svých osobitých představ a nároků a pokračoval v laťce, kterou si sám nastavil u protinožců. Bezmála třicet let staré protiválečné a tragicky laděné drama Gallipoli o „zbytečném“ masakru australských vojáků u tureckého pobřeží během první světové války upoutá svou čistotou i velkorysostí, podpořenou krásou filmové kamery (za ní se po boku jiného slavného Australana Russella Boyda učil dnes oscarový John Seale). Zlomový byl film nejen pro Weira, ale i představitele jedné z hlavních rolí – Mela Gibsona. Svůj vstup do Hollywoodu pak stvrdili následnou spoluprací, dramatem Rok nebezpečného života. (05.04.2010)