Bez strachu

Jeff Bridges předvádí jeden ze svých parádních výkonu a ztvárnění přeživšího letecké katastrofy, hrdiny nebo šílence v jednom, je místy hodně nepochopitelné a je to menší ukázka, co dokáže trauma udělat s člověkem. Samotné chování psychiky zlomených postav mě příliš nebavilo, zvlášť proč jednají, tak jak jednají. Vlastně to není nijak zábavná podívaná a většinou jsem si říkal, proboha proč. Hlavní hrdina necítí strach po tom, čím si prošel a jedná za hranu vůči svému okolí, což ho nedělá příliš sympatickým člověkem. Weir si s dramatem pohrává, ale osobně mě nedokázal ničím zasáhnout. Poslední desetiminutovka nad uvědoměním si daru života, tenkou hranici smrti je však neskutečně působivá, ale takových scén ve filmu chybí.......5/10 (03.07.2017)

Veľmi netradičný film, minimálne aspoň podľa krátkej synopsie, ktorá môže sľubovať rozdielny, možno viac adrenalínový zážitok. Ide však o premyslenú psychologickú drámu, ktorá má síce dejový oblúk, ale ten sa sústreďuje najmä na vnútorný svet hlavnej postavy a reakcie jeho najbližšieho okolia na tento vnútorný vývin. Zaujímal by ma mimochodom názor refundovaného odborníka na to, čo Max prežíva a ako sa chová voči svojmu okoliu. Jeff Bridges sa do svojej postavy skutočne ponoril, napriek tomu nezatieňuje ani ostatných hercov, určite vám utkvejú v pamäti aj Isabela Rossellini alebo Tom Hulce, či aj Turturro. (11.07.2019)

Zpočátku se Fearless jeví hodně zajímavě a byl jsem velmi zvědavý, kam mě Peter Weir spolu s Jeffem Bridgesem zavedou, ovšem ve druhé půli jim bohužel začne docházet dech a žádnou z dějoých linií se nepodaří dotáhnout do nějakého uspokojivého konce. Celý film tak zůstává dlužen svému potenciálu a pro mě v součtu vyzněl poměrně podivně a prázdně. Pro fanoušky Jeffa Bridgese ovšem povinnost. (07.12.2013)

Co to bylo? Katastrofický snímek? Z časti. Zfilmovaný psychoprůvodce posttraumatickou stresovou poruchou? To taky. Ale především nikoliv nezajímavé skoro až filozofické pojednání o tom, jak moc jsou naše životy ovládány strachem, a že ten, kdo se najednou bát přestane, je pro ostatní za devianta. On neví, co se sebou, svět neví, co s ním. K něčemu tak musí zákonitě dojít... Peter Weir opět dokazuje, že on prostě točí standardní cestou hodně nestandardní filmy. Takové, které obsahují ono neuchopitelné "cosi", co se Vás dokáže dotknout někde uvnitř. P.S.: z vynikajícího výkonu Jeffa Bridgese by si měly vzít příklad všechny ty ubrečené primadony, co si stěžují, že dostávají jen samé nevýrazné role, kde nemají co hrát. (19.06.2011)

Mám rád, když režiséři mají svůj autorský rukopis, má ho nejen Ingmar Bergman, ale ovšem i Peter Weir. Přitom není dobré považovat jejich filmy za pouhé variace jednoho tématu. Přitom záleží hlavně na divákovi, které "podání" mu sedne více a které méně... Z jiné strany: jako kluk jsem po železném žebříku (nejspíš už tam není) vylezl na polorozbořenou věž lipnického hradu s tím, že se na horní plošině (2 x 2 m?) postavím. Zmožený strachem jsem vylezl nahoru, ale postavit se jsem už nedokázal... Peter Weir se snaží zobrazoval přechodové vztahy bytí a nebytí, života a smrti. Přitom předem není známo, kam tato situace směřuje, do čeho se vyvine. Jaké to jsou okovy, které nás poutají k životu. (24.04.2018)