Rozprávka o putovaní

Pohádka o putování nikdy nepatřila ke stálicím vysílání českých televizních stanic, dokonce ani v 80. letech, kdy mohli tvůrci programu ocenit pohádku jako výsledek československo - sovětské spolupráce. Svým temným pojetím navazuje na práce Hanse Christiana Andersena a připomíná, že pohádky kdysi hrály úlohu, kterou dnes má žánr fantasy - byly to dobrodružné a mravoučné příběhy určené často dospělému publiku. Nejen u nás, ale ani za hranicemi nebývá zvykem ukazovat v pohádkách utrpení a umírání - notabene jednoho z hlavních hrdinů. Scény morové epidemie vyvolávají u dospělého tíseň a dítě je může vnímat jako nefalšovaný horor. Snahu režiséra Mitty o filozofický přesah taky každý neocení. Na jednu stranu je nutné uznat, že snímek vyčnívá svou originalitou a vymezuje se vůči přesládlému disneyovskému světu, na druhou stranu ho těžce sráží přehnaná ruská lyričnost a emoční výlevy hlavní hrdinky, které působí rušivě. Film je zároveň podivně nedotažený: z chlapce se během putování stane dospělý muž, zatímco jeho sestra prochází příběhem, aniž by ji zub času jakkoli poznamenal... Celkový dojem: 55 %. (15.01.2014)

Jsem ráda, že jako svůj 1100. jubilejní film jsem ohodnotila právě tenhle. Svůj první vánoční dárek roku 2014, protože jsem se po mnoha a mnoha letech konečně dozvěděla z magazínu mf-dnes název horečně hledaného filmu. Jestli bych se na to nechala podívat své děti, nevím, ale vzhledem k tomu, že každé dítě má být připraveno na to, že život není procházka růžovým sadem, tak asi ano. Neboť tahle pohádka, která je vlastně takovou alegorií života, je o tom rychle přesvědčí. Překonáš jednu překážku, aby se ti do cesty postavila jiná, ještě mnohem horší než předchozí, unikneš smrti ohněm a na moři, abys vzápětí mohl zemřít hladem a když unikneš z vysoké věže, čeká tě ještě něco mnohem horšího - morová epidemie... A když unikneš i té, zjistíš, že to všechno jsi vlastně podstoupil úplně zbytečně nebo aspoň téměř zbytečně... Nevím, proč jsem si před léty zafixovala, že ty křídla v závěru znovu použili. Když jsem večer zavřela oči viděla jsem babu morovou a opět jsem se ujistila, že od Dědy Mráze nelze nikdy čekat nic dobrého. Jinak skvěle depresivní podobenství, které jsem záměrně nesledovala potmě. ;-) (06.01.2015)

Môj najväčší filmový zážitok z detstva. V telke to vtedy dávali možno tak 2-3 roky po vydaní a ja som pri nej ani nedýchal. Morová nákaza ma potom strašila ešte mesiac. Pravdepodobne aj tento film sa pričinil o to, že vo mne začala tlieť iskrička záujmu o drámu, horor, históriu a neskôr aj fantasy. Z každého je tu kúsok. Opätovne som sa k filmu dostal po takmer tridsiatich rokoch a aj keď na mňa už taký účinok nemal, stále ma dokázal zabaviť a udržať si vynikajúci filmový dojem. (13.05.2014)

Jé, konečně vím, jak se tenhle film jmenuje. Viděl jsem to jenom jednou asi tak v osmi letech a byl jsem z toho úplně vedle. Scéna s morovou babou je neskutečně strašidelná. A závěr zase je úžasně dojemný. Kéž by takovéhle filmy zase začali dávat. Update: Po hrozně dlouhé době jsem film viděl znovu a znovu jsem ocenil tu fůru myšlenek, narážek, o daru, který je prokletím, o nebezpečí ráje, který je vlastně pastí, o odvaze a touze vytrvat (u Marty nepolevující odhodlání najít svého bratra, u Orlanda vůle dotáhnout své nápady do konce a chránit ty, kteří to potřebují), to vše v jedinečné ponuré atmosféře středověkého světa, výtvarně nádherně zpracovaného. P. S. Proč filmaři nejsou schopní pochopit, že dítě není blbec a nemusí ho zásobovat rozjuchanými vyprávěnkami, kde se tupě zpívá, padá na hlavu a nesrozumitelně brebentí... (09.12.2007)

Název by se měl změnit na Horor o putování, neboť větší tragédii, byť s relativně dobrým koncem, jsem snad ještě neviděl. Upřímně, určitě se nepovažuju za příznivce našeho pana prezidenta, ale po zhlédnutí tohoto díla mu musím dát za pravdu, co se týče sankcí proti Rusku. Neboť národ vyrostlý na podobných pohádkách se určitě nezlomí kvůli nedostatku plesnivého sýra z Madety nebo paštik z Hamé. Možná ho to naopak zocelí, když jeho zdraví nebude podkopáváno podobnými jedovatinami. PS: Mnoho komentátorů tady si brousí svůj parůžek ostrovtipu na tom, že zatímco tu dívku hrála pořád stejná herečka, kluk nám v průběhu filmu vyrostl. Já bych si dovolil upozornit, že Taťjaně bylo v době natáčení 25 let, to jako měla být vystřídána za nějakou třicítku až čtyřicítku? PS II.: Zaujalo mě, jak má Děda Mráz stejný obleček i stejné zvyky jako Santa. Mnozí by řekli, že se Rusové opičili, nicméně je to přesně naopak. Kde jinde by mohl vzniknout zvyk lézt do domů komínem, než v zemi nespočetných zemljanek, kde se každá delší cesta mění v řadu neplánovaných návštěv? Mimochodem, na vynálezu zemljanky je také vidět, jaký pokrok lidstvo vykonalo na cestě od pravěkých lovců. Neboť ti když vykopali jámy, museli zvířata do nich chycená zabít, přenést jinam a tam upéct. Rusovi stačí napíchnout do komína rožeň a jen chvíli čekat. (31.12.2014)