Saturday
Réžia:
Václav WassermanScenár:
Josef NeubergKamera:
Ferdinand PečenkaHrajú:
Oldřich Nový, Adina Mandlová, František Hanus, Hana Vítová, Ladislav Boháč, Jiřina Štěpničková, Růžena Šlemrová, Bedřich Veverka, Nora Stallich (viac)Obsahy(1)
Společenská komedie o bohatém muži v nejlepších letech, pro kterého je manželská nevěra jen příjemným a pravidelným sportem. Mladá majitelka květinářství, které se její manžel zdá být obyčejně všední a příliš zaměstnaný, však přece jen dokáže odolat nabídkám zkušeného svůdce. Dobře napsaný příběh, jeden z nejzábavnějších filmů posledního roku okupace, který napsala Olga Scheinpflugová pod cizím jménem, poslední film Oldřicha Nového před jeho internací v koncentračním táboře, a také poslední český film Adiny Mandlové. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (49)
"Poslední" zajímavosti jsou na tomto filmu sice smutné, ale více zábavné, než celý film. Ten je v podstatě vážný, ale přece jen, jak je ve válečné kinematografii, tak s obvyklým koncem. Nevtipná pohádka. Usmál jsem se až s předposledním pohledem Oldřicha Nového. ()
Film o lidské nevěře a odpuštění. Komedie ,která mě nepřijde až tak moc komická. Adina je tu docela robusní. Nák mě ten film nepřirostl k srdci. ()
Jemně ironické až parodické romantické drama, to je film Sobota. Čistě melodramatický podklad zápletky se sice od samého počátku tváří seriózně a své hrdiny staví do mezních situací partnerských vztahů, ale s postupem času se lehký cynický podtón dere na světlo boží s vehementnější vynalézavostí a s uspokojením se prohrabuje ve svědomí a srdci. Představy se téměř vždy liší od reality a lidská duše s dychtivostí podléhá různým podobám pokušení. Obyčejná všednost touží po pohodlí a obdivu, citová osamělost zase po novém dobrodružství. Život může být hrou, získat lze královský trůn i zmar morálního očistce. Jak sladké je snít a jít představě ideálu naproti! Když někdo nahlédne do rozdaných karet, získává výhodu, či ho přepadnou obavy a zmatek. Hlavní postavou partnerských rozverných hrátek života je Helena Málková (velmi dobrá Hana Vítová), znuděná manželka v domácnosti. Každodenní život má ubíjející povinnosti, ve vyšších kruzích je možné dotknout se blahobytu a pocitu výjimečnosti, ale má také několik maskovacích vrstev a lpění na upřímnosti nabízí jen rozčarování a pocit trapnosti. Hlavní mužskou postavou je Richard Herbert (skvělý Oldřich Nový), továrník s náročným koníčkem zakrývání a sladkých smyšlenek. Život bez finanční starosti a osamělost vkládá veškerý důvtip a elegantní noblesu do her pohlazení a ukájení. Vhodně zvolené verše romantismu stále fungují, ženy jihnou a charismatičtí muži konají svůj povinný úkol. Důležitou postavou je Luisa Herbertová (velmi dobrá Adina Mandlová), Richardova trpělivá a trpící manželka. I blahosklonnost může najít odvahu a bojovat za vlastní představy o životě. Výraznou postavou je Jiří Valeš (dobrý Ladislav Boháč), Helenin rozumnější bratr a provozovatel květinářství. Čelem se staví zkáze, aby v žádném okamžiku neztratil naději na uspokojivé vyřešení. K důležitým postavám patří také Helenin pragmatický a tolerantní manžel a skromný úředník Petr Málek (dobrý František Hanus) a Herbertova bývalá milenka Karla Bartošová (zajímavá Jiřina Štěpničková) s vytrvalou snahou o zjednání celkové nápravy zapeklité situace, i když se vše bere jen jako osobní zadostiučinění. Z dalších rolí: kárající Richardova matka (příjemná Růžena Šlemrová), spolehlivý Herbertův šofér Jindřich (Bedřich Veverka), oddaný a stylový Richardův sluha Josef (vynikající Nora Stallich), či Herbertův nejbližší spolupracovník a právní zástupce John (příjemný Karel Dostal). Není nejšťastnější považovat Sobotu za drama, ironický i smířlivý nadhled je nepřehlédnutelný. Nevěra se může stát kořením života, pokud nejsme zastánci katolické výchovy. Sobota pobaví velmi příjemně a dost nečekaně. Ach, život! Jak tepe při vzestupech i pádech! Byť všichni chtějí nalézt především štěstí. ()
Já osobně jsem tento film vzala na milost hlavně pro Luisu, podváděnou ženu Oldřicha Nového (Adina Mandlová), v době natáčení byla těhotná a během natáčení o vytoužené dítě přišla, takže to pro ní zajisté nebyla ani romantika, ani komedie... ()
Ale ale? Že by i za slavné éry našich dědečků měli lidé v manželství problémy? Takových filmů moc není, natož aby tak naplno rozkrýval nitra žen týraných pobytem v domácnosti. Na tehdejší dobu nezvyklý snímek, který se nebojí vyslat nešťastnou manželku (Vítová) do spárů chlípného hnusníka (Nový). Nejde zde snad ani tak o děj, ten je snadno předvídatelný, ale spíše o spoustu velmi povedených samostatných scén (Nový-Mandlová). Ty dělají film chytrým, zajímavým a vtipným zároveň. Adina Mandlová a Oldřich Nový hrají své mistrovské party, na nich vše stojí, jimi film žije, nepostrádá napětí a svěžest. Přestože schéma příběhu a zejména postav není nijak originální, spíše banální, tvůrci díky hercům a nadšení pro věc dokázali z tématu vyždímat téměř maximum. 90% (10% za za výkon Mandlové, který jsem si fakt užil...). ()
První filmová role Jiřího Suchého, ale v titulcích jej nenajdete, byl součásti komparsu vystupujícího z tramvaje a pobyl na plátně jen několik sekund. ()
Jedná se o takový průměrný romantický snímek protektorátních let, ale za shlédnutí určitě stojí, už jenom kvůli perfektnímu výkonu herců jako Nový, Štěpničková a především Mandlová, která se tímto filmem rozloučila s hereckou kariérou v Československu (tehdy vlastně Protektorátu). Následovalo už pouze pár menších rolí v britských filmech a seriálech, ale nebylo to nic světoborného. Přesto si troufám říct, že Adina byla naši největší hvězdou minimálně protektorátních let. Žádná jiná žena před ní (a vůbec už ne po ní) neuměla být tak elegantní, nádherná, šarmantní a důstojná jako právě Mandlová, v tomto filmu už zralá žena. Kdo ví, kam až by to dotáhla, kdyby mohla ještě dále filmovat (jenže možná i tak je to dobré, vidět Adinu v budovatelských filmech by bylo pod její i diváckou důstojnost). Takže film za tři hvězdičky, ale z čistě osobních důvodů musím jednu přidat, nezlobte se na mě. ()
Pánovi továrnikovi Richardovi stojí nevera aj za 120 bielych ruží. Starosvetské komplimenty sú od Nového ako vždy očarujúce a zamotané situácie sú dotiahnuté až do úplného konca. Či už je to v dobre zariadenom hniezdočku lásky, od ktorého má skoro každý kľúč, alebo priamo doma s jeho manželkou. Len príbeh od polovice stráca dych a je dotvorený akoby na kolene, ale aspoň sa všetko skončí úspešne a k spokojnosti všetkých zúčastnených. ()
Další svůdnický film Nového. Tentokrát bohužel s menší dávkou elegance v porovnání s Kristiánem. Ovšem i tentokrát se projevil jako mistr svého "řemesla" a metal jednu větu za druhou, až jeho cíle padly na kolena a toužily po něm. Herecké obsazení je jedno z nejlepších, prostě dvojice Mandlová Vítová doplněná o Nového, to je prostě to nej. ()
Vcelku inteligentní filmeček s mnoha vtipnými momenty, kupodivu bez patiny kýčovitosti a naivity běžné u filmů té doby. Na druhou stranu také tragický, když si uvědomíme, že byl asi poslední, kdy se většina "zlatých" republikových herců mohla sejít na jednom place. Výborný František Hanus v roli manžela Hany Vítové. Tři a třičtvrtě hvězdičky. ()
Veľmi dobré herecké obsadenie, ale film zapadol do priemeru...65%. ()
Lehce moralizující drama o nevěře a záletnictví, kde jsem se nemohl zbavit celou dobu dojmu, že si postavy z filmu svůj osud více než zasloužily a tak jsem pomalu ztrácel zájem o děj a spíše se bavil u scén, kde byl Nový ženami přitlačen ke zdi. Nejedná se o nijak vyjímečný film, který se ve spoustě podobných prvorepublikových snímků naprosto ztratí. bb ()
Průměrné a dost nudné. Oldřich Nový v sevření tří ženských hvězd 30. a 40. let - Adiny Mandlové, Hany Vítové a Jiřiny Štěpničkové. Asi to byl účel, představit jako lákadlo pro milovníky filmu tyto dámy s Novým do jednoho filmu v ponuré atmésféře blířícího se konce války.První půlku jsem hodně proklímal, ale právě na poklidných a zdlouhavých úvodních částech byly tehdejší filmy často založeny. Pak se divák probudí právě ve chvíli, kdy se konečně "něco" děje a už oči nezavře. Tady bylo zlomem objevení bývalé Nového milenky v jeho "mládeneckém" bytě. A pak už se všechno urovnávalo, jak to ostatně tehdejší divák předpokládal, žádné překvapení. Vlastně ani to, že se nakonec dali dohromady Štěpničková s Boháčem... ()
Velmi jemná, inteligentní komedie s vynikajícím hereckým obsazením. Dříve jsem ten film moc nemusela, teď ho považuji za vůbec jeden z nejoriginálnějších filmu prvorepublikové kinematografie. Výborný je také hudební doprovod, který si vypůjčil pár prvků z Fričovy "Evy". Pravda, ani tato komická melodie nepřidává tomuto filmu příliš humoru. Toho tam je tak akorát - a spíše méně. To však nebránilo rozvinout inteligentní zápletku a povedený konec. Vyzdvihla bych roli Adiny Mandlové. Vezmeme-li v úvahu dobu a její stav, bylo to obdivuhodné, co na plátně předvedla. ()
Olda zde opět hraje svojí typickou roli svůdníka a lokálního inseminátora, nicméně tento film je velmi kvalitní, Václavu Wassermanovi se podařilo ze všech sůčastněných hereček dostat něco víc, hrají tu tak, jak jsem je v jiných filmech ještě neviděl. Mám na mysli Adinu Mandlovou, Jiřinu Štěpničkovou a Hanu Vítovou. ()
"Čím více lidí, tím se cítím osamělejší!" Sorry, Oldo, ale tahle romantika mne nebavila. ()
Takový průměrný film. Trochu smutný a je snad osudem, že v podstatě poslední československý film Adiny a pana Nového. Oba hrají tradičně dobře. P.S. : Adina Mandlová byla nejlepší a dobře to věděla. Skvělá herečka. ()
Zajímavý film, ani ne moc komedie. Byl jsem překvapen civilním herectvím většiny herců. ()
Ano, souhlasím s názorem, že se jedná o jistý druh polemiky s Kristiánem. Je to vlastně syrově zobrazený trojúhelník, s unuděnou paničkou bez odvahy k přiznání, pokryteckou paní továrníkovou milující svůj komfort a stárnoucím seladonem před hrobem. Nechybí ale ani pomstychtivá megera a až neuvěřitelně "krásný" rodinný přítel a bratr. Zobrazením vypočítavosti, sobectví a egoismu předznamenává tento počin dobu a jediné, co k němu nesedí, je sladký a až příliš snadný happyend (aby bylo protektorátní publikum potěšeno a šlo zase pěkně pracovat). Nicméně, na emoce je čas a herectví nedostává na frak, žádný zběsilý střih, klidné tempo, "prvorepubliková" nostalgie, či její poslední závan, jsou přítomny. Možná naposledy. ()
Všední snímek s romantickou zápletkou a ničím nevybočujícím závěrem příběhu. Takto mimo jiné hovoří oficiální texty distributorů a recenzí. Ano víceméně se k tomuto přikláním. Sobota je opravdu filmem, který má odlehčovat nelehkou dobu druhé světové války a nelehké žití obyvatelstva v ní. Děj, který se ve snímku odehrává je dnes již klasickým romantickým melodramatem okořeněný kapkou komediální příchuti. Nabízí se otázka: Je potřeba takový film vůbec vidět? Myslím si, že ano. Je určen sice hlavně pro příznivce herců a hereček Adiny Mandlové, Hany Vítové a Oldřicha Nového, ale nabízí mezi nimi přeci jen trochu více než jen obyčejný průměrný kinematografický počin, co se tohoto žánru týče. Samotný děj je předkládán dá se říci lahodně a dobře stravitelně. Má svůj logický řád a vlastně nikde nenudí. Nedostane Vás sice ničím na kolena a o velké emoční záchvěvy duše zde také nejde. Ale na druhou stranu dokáže svým pojetím zaujmout a dovolí Vám strávit hezkou hodinku a půl. Hlavní přínos vidím ve skutečnosti, že tvůrci ničím netlačí na pilu, nesnaží se býti za každou cenu vážní, ale přesto se jim podařilo dostat na plátno lehkou formou nějaké to poučné moudro a nějakou tu životní zkušenost. Samotný příběh spíše kontruje obecnému podvědomí, které dovolilo vzniknout jiným filmům, ve kterých hlavní hrdinové jdou pevně za svými cíly a za minulostí se neotáčejí. Zde jde naopak o velký okamžik usmíření a odpuštění na všech stranách (ačkoliv postavy také musí za svou vizí kráčet s hlavou vzhůru). Jak jsem ale podotknul, neodehrává se před námi žádné slzavé údolí plné nudných sladkobolných frází. Celý příběh se naopak nese v odlehčené formě a dotčený děj v něm dostává tímto poněkud jinou formu. A navíc co si budeme namlouvat; sledujeme hlavně protagonisty samotného snímku. A protože všichni výše zmínění hrají opět skvěle a jejich dialogy jsou čitelné a uvěřitelné, dovolí nám film režiséra Václava Wassermana splnit to co od něj divák může očekávat. Neurazí a dobře vyplní např. dlouhé deštivé dopoledne kdy čekáte na dobrý oběd. ()