Réžia:
Otakar VávraKamera:
Jiří MacákHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Jiří Bartoška, Vladimír Kratina, Ilona Svobodová, Jana Šulcová, Yvetta Kornová, Valerie Kaplanová, Libuše Geprtová, Boris Rösner, Jan Přeučil (viac)Obsahy(1)
"Na přelomu 10. a 11. století se v bratrovražedném boji mezi Přemyslovci a ostatními rody rozpadla boleslavská říše, ze sporů těžil především německý císař. Tehdy se zdálo, jakoby český stát i rod jeho knížat byly před zánikem..." Těmito slovy scénáře se začíná odvíjet příběh filmu Oldřich a Božena, jehož námětem se stala stejnojmenná divadelní hra Františka Hrubína. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (55)
Téma veľmi dôležité pre české povedomie nie len preto, že príbech zachytáva dramatické obdobie a okolnosti narodenia zjednotiteľa jadra Českého územia kniežaťa Břetislava. No príbech zachytáva i stred zo západu postupujúceho kresťanstva so staroslovanským, duchovným vyznaním, oslavujúcim súžitie s prírodou a počatie. Výborní Bartoška a Hanzlík. Trochu mi vadila ( podľa mňa ) prehnaná teatrálnosť v niektorých scénach. Film ma začal naozaj baviť až keď Oldřich prevzal iniciatívu nad svojou budúcnosťou a tým i budúcnosťou Přemyslovcov. ()
Podle mého je Oldřich a Božena nejlepší historickou látkou, kterou Otakar Vávra zpracoval. Místy dost brutální, pohanské a nahotu neskrývající. O tom všem byla doba rozpadu boleslavské říše končící narozením Oldřichova syna Břetislava I. Historicky přesné, herecky také vytříbené, zejména mnich v podání Jiřího Adamíry, nebo Juty, ženy Oldřicha, kterou zahrála Jana Šulcová. Kdyby snímek obsahoval černobílou kameru, delší záběry a pohanštější hudbu, tak bych se nebál s jistou dávkou nadsázky srovnání s Vláčilovou Marketou. ()
Tak tento snímek mě teda neuchvátil, co se týče historického hlediska, tak mi to přijde nepřesné (skoro jakoby se to odehrávalo v pravěku a ne v raném středověku). Herci místy přehrávali, v podstatě žádný herecký výkon mi neučaroval. Celé mi to připadalo jako v divadle, kulisy, kostýmy. Přemyslovce Oldřicha jsem si představoval úplně jinak - no prostě mi to nesedlo. Sorry. ()
"Co se to může zrodit z takové hrůzy" Pominu-li značnou ahistoričnost tohoto Vávrova snímku (scénář spojuje událost narození Oldřichova syna Břetislava, které se odehrálo cca 1002-04 s oslepením Oldřichova staršího bratra a spoluvládce Jaromíra, což se však odehrálo až o třicet let později), jedná o poměrně vydařené historické drama. Vávrovi se zde podařilo ztvárnit onu syrovou dobu ranného středověku, kdy se v Čechách ještě stále mísilo křesťanství s pohanstvím opravdu sugestivně (viz už třeba úvodní scéna pohanské slavnosti plodnosti u plápolajícího ohně). Je tu i hodně nahoty a to včetně naznačené nahoty mužské (viz koupající se Bartoška v potoce, kdy v proudu potoka lze tušit jeho mužské přirození). Možná ta scéna má vyjádřit kontrast Oldřichovi mužnosti vůči nemohoucností kleštěnce Jaromíra. Z hereckých výkonů zaujme zcela bez debaty Jiří Adamíra v roli podlého kněze/našeptávače. ()
V případě černobílého zpracováni a pojetí ve stylu Vláčil, bych snímek ohodnotil plným počtem. Nicméně i filmový historik Vávra dostává ze zúčastněných herců maximum. Ať již jde o dvojici Oldřich a Juta, či Adamírův našeptávající služebník boží. Pohanská, bratrovražedná doba o moci, ale také o její ztrátě, o hříchu a údělu žen z těchto časů. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (6)
- Jiří Bartoška vzpomínal na natáčení scény koupání v jezírku na podzim se slovy: "... když jsem vylezl, nebylo poznat, kdo je Oldřich a kdo je Božena." (sator)
- Natáčení probíhalo ve Valticích. (M.B)
- Otakar Vávra přikázal, že Juta (Jana Šulcová) musí být blond. Když se však odhalila, zařval: "Když jsem říkal blond , myslel jsem všude, tedy i dole." (sator)
Reklama