Krakatit

Geniální a s každým zkouknutím, ještě víc. Halučinačně snová atmosféra, za kterou by se nemusel stydět ani Lynch a bezchybným obsazením, kde vedle rodáka z krPole;) je totálně uhrančivě hypnotický Jiří Plachý, jehož D´Hémon je opravdický...DÉMON. Naprosto to překonává předlohu, která je (jak si Čapka hodně! vážím) divná a skoro se nedá čísti. Míti z tohoto tak ost. Jajks, to by bylo!:) Proč Vávra neudělal Válku s Mloky a R.U.R.??? Proč???? Dobře, Mloci by byl finančně nároční, ale herdek...on by to nějak udělal. Jsem si tím jist. Nej koment Vercinix. (08.09.2019)

Trhavina sa dá urobiť z čohokoľvek, aj z ženského make-upu. Vzhľadom na rok výroby sa jedná o nadčasový film, ktorý má čo povedať aj dnes. Niektoré scény podmazané dosť depresívnou hudbou, možno trochu kazia dojem, ale záver a rozhovor na povoze s koňmi, pri ktorom už znie podstatne lepšia hudba, je nezabudnuteľným momentom. Možno niekomu, tak ako mne, pripomenie Wericha a jeho snahu o zmysluplnom využití Golemovej sily. 70%. (24.02.2012)

Nie som odborník českej dobovej kinematografie, ale mám pocit, že prvky, ktoré použil v tomto filme Otakar Vávra, boli v tunajších končinách priekopnícke. Za prvé sa jedná o vážne sci-fi, čiže žáner, ktorý je u nás zriedkavejší ako šafrán. Nehovoriac o prvej polovici storočia. Za druhé Vávra príbeh orámoval a v priebehu rozprávania začíname vďaka halucinogénnym obrazom tušiť, že nás režisér ťahá za nohu. Po vyzradení pointy zistíme, že sme sledovali úplne iný žáner, ako sci-fi. Trochu zamrzí naivita chovania hlavnej postavy, tá je ale vykompenzovaná onou pointou, ktorá ju postaví do iného svetla. Vávra sa zrejme inšpiroval vizuálom Metropolisu a spôsobom rozprávania v Kabinete dr. Caligariho. (20.10.2012)

Bezesporu jeden z nejlepších Vávrových filmů. Silně znepokojový snímek s nadčasových tématem zneužití jaderné energie vyvolává v divákovi pocit totálního zmaru a bezmoci, k čemuž dopomáhá fantastická kamera Václava Hanuše a hlavně dokonalá práce s hudbou Jiřího Srnky a celou zvukovou složkou. Otakar Vávra vlastně natočil film noir, který si světovou pozornost zaslouží i díky skvělým výkonům Karla Högera a tajemné Florence Marly. I přes své téměř sedmdesátileté stáří je Krakatit v dnešní jaderné době ještě více varující než v době premiéry. (19.08.2017)

Vzhledem k dosavadní zkušenosti českého filmu s Karlem Čapkem se podařilo Vávrovy dostat jeho téma zase do nové úrovně. Zatím na dnes nedochovaný Zlatý klíček (1922) sedá prach nepochopení o významu toho projektu ve své době, Loupežník (1931) se zatím dostal jen málo mezi lid a zůstává encyklopedickým heslem o jediné účasti Marie Hübnerové ve filmu vůbec. V 1937 se blýsklo na lepší časy, kdy se Haas chopil Bílé nemoci a Frič Hordubalů. Bílá nemoc se ale nelíbila nastupujícímu režimu a Hordubalové doplatili na Čapkovu hádku s Havlem. Takže teprve kombinace Čapkových povídek a Krakatitu v prvních poválečných letech přinesla první prakticky neproblematické adaptace Čapka na plátna kin. Deset let po jeho smrti. To, co následovalo, je už zase docela jiný příběh, ale osobně si velmi cením toho, že právě v této době se Vávra přidal k Fričově a Bielikově snaze na něj nezapomenout. (03.01.2013)