WingsLotus35

Film Otakara Vávry, který byl natočen podle stejnojmenného románu Karla Čapka. I když se autor knižní předlohy samotného natáčení nedožil, spolupracoval s režisérem na sepisování scénáře, který byl napsán už roky před samotnou produkcí filmu. Vávra se ve filmu mistrovsky popral s Čapkovským vyprávěním příběhu, který je na zfilmování velmi obtížný. Hlavní postavu inženýra Prokopa zde ztvárnil tehdy začínající herec Karel Höger, který dokázal postavu Prokopa perfektně zahrát. Co se týče samotného příběhu, musel Vávra v románu značně škrtat, jelikož pasáže v něm jsou kolikrát příliš zdlouhavé, a do samotného filmu by se nevešly. Ve filmu chybí vykreslení vztahu Prokopa s Anči, které je v knize popisováno jako čisté a nevinné. Taktéž zde pokulhávají i scény s princeznou, která je rozpolcena na hranici dobra a zla, ale nakonec se zachová v knize správně, což ve filmu není. Jinak se film přes své nedostatky drží své knižní předlohy důvěryhodně. V čem ale zcela film vyniká je atmosféra, která je hustá tak že by se dala krájet, a udrží diváka pevně usazeného na židli až do konce filmu. Zfilmovat Karla Čapka není jednoduchou záležitostí, a tento film je - až po Bílé nemoci - perfektní adaptací Čapkovy tvorby, proto dávám plné hodnocení.

Film Jiřího Menzela na motivy stejnojmenné novely Bohumila Hrabala, který se zároveň podílel na scénáři. Do hlavní role, postavy Miloše Hrmy, byl obsazen známý československý zpěvák Václav Neckář, který byl ideální, ale zároveň trochu postavu zabíjející, volbou pro ztvárnění tohoto charakteru. Ačkoliv filmové adaptace známých knih mají často tu tendenci si dělat s předlohou co chtějí, nebo si jen vypůjčit jméno knihy a celý děj od základu překopat, toto je jedna z mála anomálií, kdy samotný autor spolupracuje s filmaři na jejím převedení na filmové plátno. Knižní předlohu jsem četl a musím uznat, že se adaptace věrně drží dějové linie, jak byla napsaná. Někdo, kdo taktéž četl knihu, by mohl namítat, že v knize si Miloš žíly podřezal a ve filmu si je teprve podřeže. Nebo také, že Miloš v knize umíral "víc procítěně" než ve filmu. To jsou ale právě ty odlišnosti, které z filmu i z knihy dělají dva zcela odlišné prvky, díky kterému stojí za to si přečíst knihu i zhlédnout film, a mít tak ucelený zážitek z jednoho stejného příběhu. Film v žádném případě nedělá ostudu svému knižnímu otci, naopak dává mu nový rozměr a větší abstraktnost, kdy se divák může sžít s dalšími postavami, které zde vystupují. Bohužel však film trpí na nedokreslení hlavní postavy Miloše Hrmy, kdy Neckář působí ve své roli docela prkenně a nevyjádřeně oproti knize. Nemá moc dialogů a když už nějaké má, trochu v nich pokulhává. To ale nemění nic na tom, že herec dokáže i přes tyto nedostatky působit přirozeně. Kniha se soustřeďuje na Milošovo nitro (což umocňuje vyprávění v -ich formě), a jeho potíže se s vlastním sexuálním životem. Kniha také vykresluje i silně znepokojivé dekadentní momenty, které nebudu zde raději prozrazovat, a mohou být nepochopeny, pokud čtenář nezhlédne film. Co ale z filmu dělá jedno z Magnum Opus československé kinematografie? Je to právě to vyprávění o druhé světové válce, kdy se stejně jako kniha zaměřuje na osudy obyčejných lidí v neválečných oblastech. Navíc dodává i jistou nadčasovost, kdy i po několika dekádách od jeho natočení dokáže vizualizovat život našich předků ve 20. století i současnému divákovi. I přes pár výše zmíněných nedostatků uděluji plné hodnocení, které si oprávněně zaslouží.