Réžia:
Otakar VávraKamera:
Josef IllíkHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Elo Romančík, Vladimír Šmeral, Soňa Valentová, Josef Kemr, Lola Skrbková, Jiřina Štěpničková, Marie Nademlejnská, Miriam Kantorková, Lubor Tokoš (viac)Obsahy(1)
Jeden z nejznámějších filmů Otakara Vávry vznikl podle stejnojmenného románu Václava Kaplického a podle dochovaných soudních zápisů z čarodějnických procesů z let 1678-1695. Inkvizitor Boblig, povolaný do města Šumperka, aby vyšetřil přestupek jedné žebračky, zkonstruuje proces, jehož metody zaručují doznání všech obžalovaných. Proti spořádaným a ušlechtilým občanům se náhle vynoří moc, která pod rouškou očišťování kraje od čarodějnic sleduje pouze vlastní obohacení a která neváhá pro tento cíl ničit všechny odpůrce a obětovat životy desítek nevinných lidí... Na scénáři s Vávrou spolupracovala i výrazná osobnost českého filmu Ester Krumbachová. Oba obohatili scénář neskrývanou analogií s politickými procesy 50. let, jejichž hrůza začala vycházet v 60. letech najevo. Film se tak v obecné podobě stal působivou výstrahou před zneužíváním neomezené moci nad životy lidí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (962)
Tak takle se křižuje pravá víra, rádoby právem, náboženským fanatismem podpořeným téměř lidovými báchorkami a jednou bláznivou knihou, lidskou hamižností a méněceností , strachem církve z vlastní kompromitace. A Otakar Vávra tomu samozřejmě neopomenul dodat silný podtext o člověku opuštěném Bohem. A je mi jedno, že tím podtrhoval své politické stanovisko, i přestože tehdejším režimem skutečně nebylo pochopeno. ()
Vynikající historické drama. - - - P.S. Ten film je natočen podle románu Václava Kaplického z roku 1963 a samozřejmě je jasné, že kniha jako taková je ovlivněna dobou vzniku a komunistickým nazíráním historie vůbec. Ale myslím, že i tak v jádru celkem věrně ukazuje, o co šlo v tzv. čarodějnickýck procesech v okolí Velkých Losin na Šumpersku, probíhajících koncem 17. století. (To už nějakých 200 let bylo po středověku!...) - Film tedy nevychází přímo z historických reálií, ale je ADAPTACÍ ROMÁNU! (Asi tak jako Amadeus Miloše Formana). Každopádně jej ve své době bylo možno chápat i jako skrytou narážku na porušování zákonosti komunistickým režimem od 50. let. Za normalizace byl film stažen z distribuce a uvolněn až koncem 80. let pouze pro filmové kluby! Tepve po >listopadu< se dostal opět do širšího povědomí... ()
Dobrý počinek Otakara Vávry. Ukázalo se, že obsadit do titulní role méně známého herce se někdy vyplácí. Elo Romančík v roli Lautnera podal výborný výkon. Všechny však předčil a zastínil vyšetřující soudce Boblig Vladimíra Šmerala, jehož herecký výkon byl velmi působivý. V menších rolích zaujali především oběti vykostruovaných procesů. Zejména brněnská herečka Lola Skrbková v roli žebračky Maryny, která svojí naivitou tyto procesy spustí. I ve zralém věku dokázala tato herečka skvěle sehrát tragickou roli, tak aby zaujala a rozloučila se tak důstojně se svojí filmovou kariérou. Po letech se začala vracet před kameru i soudně rehabilitovaná Jiřina Štěpničková, tentokrát v roli souzené Doroty Groerové. Devět let vězení sice vzalo herečce pověstnou krásu, ale její výkon poukázal na to, že herecké umění nezlomí ani komunistický kriminál. I přes působivost filmu, kterou zapřičinila především realističnost kamery Josefa Illíka, se tento film z hlediska historie Československé kinematografie trochu přeceňuje. V době vzniku, tedy po srpnu 68 byla jeho dvojsmyslnost evidentní. Dnes už tahle struna není tak citlivá. ()
Je tohle vůbec možné u nás natočit? Ano, kdysi to šlo. Film je přímo úžasnej. Postavy bezchybné. Nejvíce mě dostává pochopitelně pan Šmeral, který hraje inkvizitora tak zaníceně, že se bezesporu zařadil mezi nejodpornější filmové postavy všech dob. Slovo inkvizitora byl zákon. A co se týče doznání při mučení tak to je kapitola sama pro sebe. Vsuvky pana Lohnického a úvodní píseň pouze dokreslují bezchybný film. Hudba fascinující! 100% ()
Nepochybně jeden z vrcholů české kinematografie. S jistou pořádnou dávkou inkvizitorského nadání lze snímek vnímat i jako kritiku církevního tmářství. Je ostatně dobrou vlastností velkých filmových děl, že bývají otevřena interpretaci. Pro mě je však Kladivo na čarodejnice spíše filmem o (nejen) náboženské horlivosti, která dláždí cestu ďáblům, není-li usměrněna moudrostí (přesněji ctností zvanou "prudentia"). Je podobenstvím - současným i nadčasovým - o ďábelské moci a lidské bezmocnosti; o křehkosti našeho já, jež lze bolestí a strachem rozhlodat a zlomit a zbourat, a pak postavit znovu a jinak podle vůle mocných. Avšak také o odpouštějící lásce, která nesoudí jako inkviziční tribunály a člověku otevírá cestu právě tehdy, když selhal... a z Jidášů dělá Petry. ()
Galéria (106)
Zaujímavosti (48)
- Příliš se neví, že realita daleko předčila film i samotnou knihu Václava Kaplického. Procesy totiž nezačaly až v roce 1651 s inkvizitorem Jindřichem Františekem Bobligem, ale už v roce 1622 v Jeseníku. Přesné počty odsouzených nejsou známy. V roce 1636 začalo nejhorší období, které skončilo dokonce stavbou pecí na spalování hříšníků ve slezské Nise. Dr. Lorenz, který procesy započal, byl osobou daleko horší a nebezpečnější než olomoucký inkvizitor Boblig. Skutečný konec těchto hrůz nastal až v roce 1775, kdy se opět nišští občané pokusili rozpoutat čarodějnické procesy, tehdy ale vrchnost vše konečně správně vyhodnotila jako pouhé udavačství. (pornogrind)
- Vykonání popravy stětím hlavy či upálením vynášelo katům 11 zlatých a 40 krejcarů. (Trainspotter)
- V roce 2000 proběhl pokus o rehabilitaci děkana Kryštofa Aloise Lautnera odhalením pamětní desky na šumperské faře za přítomnosti olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera. Uvažovalo se i o Lautnerově svatořečení. (Trainspotter)
Reklama