Jan Hus

Vávrova „husitská“ trilogie je příkladným projevem české divadelnosti. Stejné tváře přebírají různé role a přizpůsobují odlišné historické osobnosti týmž ideálům. Revoluční kontinuita se v jevištní stylizaci téměř paroduje a efektní inscenace nevypovídají zbla o kořenech a smyslu – ani o poslání – reformačního odkazu, jehož pluralitu dezinterpretují s ohledem k zadavateli. Scény jsou pochopitelně sugestivní, herci hrají skvěle a divákovi se i po letech bouří krev v žilách a hnedle by sahal po cepu. V kulisách pozdně (věčně) středověké Prahy se jednotlivá dějinná místa vytrhují z proměňujícího se města jako velkolepá jeviště (odvahy, víry i zrady a útisku), vším hýbá s marionetovou elegancí všemocná masopustní stylizace a zpěv – a postavy? Jen pouhé masky… (22.12.2018)

Mě to tak nebavilo! Nejde ani tak o to, že by to bylo nějakým způsobem zlé či špatně natočené, ale bylo to prostě neskutečně nudné a filmu se nepodařilo ve mně cokoli probudit, čemuž se, vzhledem k tématu, upřímně divím. To, že je na film nahlíženo přes růžové brýle a je značně idealizován, byl jeden z menších problémů, aspoň kulisy jsou celkem pěkné. (09.11.2016)

Jan Hus je v podstatě tak trošku ztělesněním mě samotného, takže si mě snímek tématem určitě získal. Taková středověká konverzačka o tom, jakou cenu je člověk ochotný zaplatit za to, co považuje za pravdivé a správné. Zároveň zřejmě jeden z prvních historicky zaznamenaných velkých a významných bojů člověka proti zkorumpovanému systému, a to rovnou proti tomu nejvlivnějšímu své doby - proti církvi. Věčná škoda, že se takových odvážlivců nenašlo v naší historii více. Vždy na mistra 6.7. rád zavzpomínám při každoročním dni volna. Moc se mi líbily kostýmy i solidně přichystané kulisy a prostředí (na dobu vzniku filmu). Trošku problém jsem měl s hereckým projevem, kdy jsem měl pocit, že se herci chovají jako lidé z doby vzniku filmu (50. let), nikoli jako lidé z počátku 15. století. Samozřejmě se můžeme jen dohadovat, jak se chovali a jaké hodnoty lidé vyznávali ve středověku, neboť existují jen zevrubné záznamy, jejichž autenticitu již nikdo nikdy zaručeně nepotvrdí, nicméně jsem měl prostě pocit, že se v zúčastněných příliš otiskla povaha lidí a doby vzniku filmu namísto simulace středověkého života, ale to je obecně problém snad všech historických filmů. Každopádně se mi snímek docela zamlouval a ani dlouhá stopáž mi zásadně nepřekážela. Navíc jsem si rád doplnil ve vzdělání určité souvislosti spojené s tématem filmu a vedlejšími postavami - tedy pokud Vávra a Jirásek nekecali. Jinak je s podivem a politování hodné, že ani více než 600 let po Husovi, se situace ve světě dramaticky nezměnila. Lepší 3 kousky. (20.11.2019)

Scénář k téhle trilogii psaly stránky komunistických učebnic a režimních cenzorů,  historické povědomí drancuje způsobem možná mnohem horším než takový Major Zeman. Otázka je, jestli i navzdory tomu dokáže nabídnout nějaké alespoň filmové hodnoty. Tento první díl jich má velmi málo, až na pár momentů se tu tupé odříkávání povinných dialogů střídá s ještě tupějšími monology, dav se valí plátnem pouze aby se ukázala síla lidu, vše velmi statické, charaktery bez života o ikoně Husa nemluvě. Zahrané na objednávku. O nějakém přesahu nemůže být řeč, s tímhle by zkrátka ani jiný režisér nedokázal za takových podmínek víc udělat. Snad jen obraz středověku je v celé trilogii díky ladovskému technicoloru historii blíže než sychravá Vláčilova černobílá. (02.01.2006)

"Mohu volit jen mezi pravdou a lží." V polovině padesátých let začaly v barrandovských ateliérech vyrůstat nákladné repliky starých pražských staveb z dob pozdní gotiky. Režisér Otakar Vávra tehdy začal připravovat první díl své monumentální trilogie, která měla být připomínkou 540. výročí upálení Mistra Jana Husa. Megalomansky koncipované dílo - trilogie byla nejdražším projektem československé kinematografie (stála dvacet milionů československých korun) a byla pochopitelně silně přizpůsobena potřebám ideologického boje komunistické strany. Postavu Jana Husa tak lze vnímat dvojím způsobem: jako kněze a bojovníka za očistu církve i jako razantního sociálního reformátora, revolucionáře a vůdce vykořisťované chudiny. Druhý pohled pak odpovídá dobové mocenské vizi, propagované nechvalně proslulými ideology Nejedlým a Kopeckým, kteří postavu Husa vmanipulovali do role jakéhosi předchůdce komunistických myšlenek. Výpravný cyklus zachycuje bouřlivé období pražských bouří, vrcholících obviněním Mistra Jana Husa z kacířství a jeho následným potupným upálením. Další díly se pak soustřeďují na zobrazení vítězných husitských válek, završenými vítězstvím na pražském vrchu Vítkově. Trilogii dominují dvě postavy: betlémský kazatel Jan Hus a vojevůdce Jan Žižka. Obě tyto postavy ztělesnil přední člen činohry Národního divadla Zdeněk Štěpánek, jeden z nejvýznamnějších realistických umělců. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že obě postavy se liší charakterem i zevnějškem. Jde o postavy přímo protikladné, které nebylo jednoduché zobrazit, měl-li je představovat jediný herec. Štěpánkovi se to však podařilo. Právě jeho výkon přes všechnu vnější monumentalitu, rozsáhlé bojové scény s účastí armády a tisíce statistů, byl a je dominující hodnotou. Tento kontroverzní projekt dodnes rozdmýchává veřejné mínění. Je obdivován i zatracován, vyzdvihován i umlčován. Zůstává dílem, které je typickým otiskem své doby, nerozpakující se svévolně manipulovat s historickými fakty. Je však také dílem, které po vizuální, architektonické a hudební stránce nebylo a nebude překonáno. A v tom jistě tkví jeho nadčasovost. Můj komentář platí i v souvislosti s dalšími díly Jan Žižka a Proti všem. (20.01.2009)