Days of Betrayal II.
Réžia:
Otakar VávraKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Jiří Pleskot, Bohuš Pastorek, Gunnar Möller, Jaroslav Radimecký, Martin Gregor, Bořivoj Navrátil, Otakar Brousek st., Josef Langmiler, Rudolf Krátký (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Tento velkofilm Otakara Vávry předkládá podrobný záznam událostí, vedoucích k přijetí osudné, ponižující smlouvy, rozmluvy státních představitelů prý vycházejí ze zachovaných stenografických zápasů. Avšak zdánlivě objektivní pojetí je zcela poplatné ideologickým požadavkům - jedinou silou, která odmítala podřízení nacistickému Německu, se licoměrně stávají českoslovenští a sovětští komunisté. Dopad mnichovských událostí je sledován jak ve vládních kruzích (zvláště v protikladném přístupu poraženeckého Beneše a rozvážně bojovného Gottwalda), tak v osudech dělnických rodin a též u vojenských jednotek v příhraničních oblastech. Lid vedený komunistickou stranou se chtěl bránit, ale ničemná buržoazie jej zradila. Postižení vzhledu historických postav je přesvědčivé stejně jako napodobení způsobu mluvy, v gestech i chůzi, jen jazyková rovina není zcela domyšlena: zatímco Hitler vyřvává německy, francouzští a angličtí diplomaté mluví česky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (70)
Neštěstí se dovršilo. Pátá kolona sudeťáků se projevila jako bídná čeládka, Beneš jako nerozhodný padavka, agrárnící jako z neštěstí vlasti tyjící prasata - občas to tak vypadá i doslova. Naši vojáci zhrzeně opouštějí moderní pevnosti, zatnuvše dlaně v pěst a slibujíce rozhodnou odplatu. Ne, ten odchod je opravdu moc hezká scéna. Ještě k Dolfimu - Gunnar Möller není žádná máčka, ale zkušený německý herec, a tady, ač hrál jenom psychopatického paňďuláčka, se předvedl dost slušně a člověk se u toho i pěkně nasmál. Mussolini byl ovšem zprzněn neskonale, podobal se více praseti než ducemu. Každopádně i tenhle film se počítá a pan Vávra je režisér první třídy. ()
Woody opravdu tento film rozpitval do mrtě a svým způsobem má pravdu,ale já nehodnotím film pouze z politického hlediska.Vávra je něco víc než řemeslník,je jedním z pilířů našeho filmu a to jak tvůrce,tak profesor na FAMU a Woodyho jasné zaškatulkování Vávra=patolízal co leze do prdele náckům i komoušům jen aby točil se mě nelíbí.Za okupace nenatočil ani jeden německý film a dokonce měl kvůly nepřátelskému postoji zakázano točit a Rozina Sebranec měla být jeho poslední zakázkou pro Havla(pravda je že v té době to bylo s Němci už nakloněné,tak by jen idiot jim lezl do prdele) a s těmi komanči to je mnohem těžší-buď mohl emigrovat,netočit a nebo co udělal.Nejlepší by bylo to prostřední,ale pro člověka co žije filmem je to asi těžké.Tak natočil co natočil a vzniklo todle,solidní,řemeslné,propagandistické,monumentální dílo,které má k mistovým klasickým dílům hodně daleko.Ale i tak tohodle člověka si musíme vážit_________Druhý díl je prakticky totožný s tím prvním. Já je beru jako jeden film, rozdělen na dvě části. Po technické stránce film nema na dobu vzniku chybu. Bohužel se do něj dostala ona silná komunistická "pravda jak to bylo". Přesto Dny zrady ukazují z velké části ono těžké období našich a světových dějin docela realisticky. ()
A druhá část spiknutí vládců Evropy, kde je zdůrazněno chování komunistů jako jediné správné a zdůraznění, že Sovětrský Svaz je přítel jediný a ten nejlepší. Zákulisní dohody bez účasti zástupců Československa předkládá Československu diktát. Z toho vyplívá, že jediným připraveným na válku byl do jisté míry jen Hitler se svým Německem. Chamberlain (Jaroslav Radimecký) je zde vyobrazen jako člověk, který nemá rád odporu při vyjednávání, ale protože si uvědomuje slabost své země, schválí a prosadí všechny Hitlerovo nároky vůči Československu. Daladier (Martin Gregor) je sice postaven do trochu příznivějšího světla a dokonce se snad rozhodoval o možné pomoci, ale nakonec oba dva ve jménu uchování světového míru, připouštějí historickou a národnostní křivdu. Zřejmě jim oběma pozdě došlo, jak se to bude vyvíjet dále. Klement Gotwald (Bohuš Pastorek) je zde vyobrazen jako jediný zastánce prostého lidu, který se snažil organizovat nějaký odpor, dokonce jsem v něm občas spatřoval postavu Jana Žižky z Vávrových filmů 50. let. Lidový dobrák, který chce pouze blaho lidu a je ochoten obětovat vše, zvlášť když to nebude jeho. Za zmínku už snad jen stojí rozhořčení komunistických bojovníků, když se rozhodlo, že se územním nárokům Německa podrobí republika bez odporu. Ano to rozhořčení na neschopnost kapitalistického státu, který jde vždy proti lidem chápu. Bohužel komunistické zřízení neznamená lepší svět, jen je jinak upravený a lže se úplně všem. ()
První díl končí mobilizací, v druhém se postupně dostáváme k samotnému sjednání a podpisu Mnichovského diktátu, rovněž zde také vrcholí propagandistické snahy soudruhů o heroizaci komunistů, jakožto jediných správných a vševědoucích lidí. Scény jako vysídlování Čechů z pohraničí, opouštění pohraničních pevností, jsou dobře natočené a plné opravdu silných momentů. Herci předvádí dobré výkony, role jsou uvěřitelné a potěší zajímavé dobové výroky. Druhý díl mě osobně však už trochu nudil, nemá takový tah na bránu jako díl předchozí a vadila mi i již zmíněná stále větší propaganda. Korunu tomu dal úplný závěr, kdy se na obrazovce objeví výrok Klementa Gottwalda. To už bylo i na mě moc. Chápu, že se musel Otakar Vávra soudruhům nějak zalíbit, aby mu snímek pustili do kin, popřípadě v režim sám věřil, těžko říct, ale to už mi přišlo úplně ujetý a mimo. O trochu slabší, než Dny zrady I, ale dívat se na to dá. 5/10. ()
Galéria (4)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Karel Ješátko
Zaujímavosti (4)
- Obrněné transportéry, které míří k Frýdlantu, nejsou československé předválečné transportéry, ale původně německé Sdkfz 251, převzaté po válce Československou lidovou armádou jako OT 810. (Matej.Krajci)
- Ve scéně z bunkru můžeme vidět houfnice, ačkoli v té době nebyl do pevností dodán jediný kus. Makety pevnostních houfnic pro film jsou dodnes umístěny v muzeu Dobrošov. (KRYSIOPICE)
- Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1973. (orkadimenza)
Dny zrady, největší velkofilm Československa s rozpočtem (v přepočtu na dnešek) 400 milionů korun, rozdělený na dvě části, byť tak úzce propojené, že by to bylo lepší jako jeden opravdu dlouhý film. Má to svůj smysl - ten film v sobě má mnoho směšných detailů, neskrývanou agitaci komunistů a Gottwalda jako hrdinu, jenže díky funkční střihové skladbě se mi do toho povedlo dostat a prostě jsem jen se zájmem sledoval děj a pitomostí si tolik nevšímal. Buď to, nebo je druhá část skutečně lepší - a dávalo by to smysl, protože mimo její začátek a konec zde nejsou kecy KSČ a Gottwalda a na těžce přehrávajícího Gunnara Möllera se dá zvyknout, když tu je několikanásobně víckrát na scéně než v první části. Filmařsky to sice málokdy přinese cokoli zajímavého, ale tématem a atmosférou by to skutečně mohl být skvělý český velkofilm... který ale vznikl za normalizace a už to dává jasně najevo, jak moc to pohřbívá výsledek. Celou první část jsem s tím dlouho bojoval a měl jsem pocit, že sleduji cosi mezi parodií a mizernou televizní inscenací. Že tu bude KSČ bojovat za blaho světa a že Sovětský svaz bude za hrdiny, které kdyby tehdy Beneš požádal o pomoc, tak by všemu zabránili a snad ani válka by nebyla, jsem čekal. Ale že mě bude rozesmívat představitel Hitlera při každé druhé replice, to bych fakt neřekl. Jako sorry, ale když srovnám Gunnara Möllera a Wolfa Musera, který ztvárnil Hitlera v seriálu Muž u vysokého zámku, tak je Muset nesrovnatelně lepší. Z něj jde strach a je nepříjemné ho jen sledovat, zatímco Hitler v podání Möllera má asi čtyři herecké projevy - 1. Za chvíli dostanu infarkt, 2. Za chvíli dostanu záchvat, 3. Naštvaný ksicht, 4. Mám pokročilou demenci. Třeba v tom je záměr, který mi úplně nedochází, ale vždycky když se Hitler rozeřval, tak jsem se musel začít smát. A úplně nejlepší je detail na něj, když vidí nadšení po svém projevu a on se tváří, jak kdyby zapomněl kde je, kdo je, co se tu děje a kde má brýle, které nikdy nenosil. V nějakém Tromáckém filmu by vynikl líp. A co se týče té inscenovanosti, nejvíc bije do očí opět ve scénách z první části, kde při prvním záběru s Benešem vidíme, jak má spoustu práce a okukuje nějaké papíry na stole, ale vše to vypadá směšně a uměle. Takových míst je tam opravdu mraky, ale jak už jsem psal, přijde mi, že jsou hlavně v první části. V druhé se objevila i scéna, která mě vyloženě nadchla - je to ta s rodinnou večeří, kdy všichni netrpělivě čekají, jestli z rádia ohlásí válku či ne, jedni se bojí, druzí jsou optimističtí, do toho se s mezerami opakuje znělka zpráv v rozhlasu (což mě vždycky znepokojovalo, prostě má něco přijít a stále to nepřichází, tudíž se stal problém a nikdo mimo studio neví, jaký), pak přijde otec s tím, že jeden jejich syn byl zastřelen Němci a v tu chvíli se všichni dozví o mobilizaci. Sice mě štve, že ona rodina pak z dění zmizí (až na úplný závěr), ale přesto mi tahle scéna přišla nesmírně působivá - a naprosto upřímně. První části dám takové zmatené 2* se shrnutím Nevěděl jsem, jestli se mi to líbí nebo ne, přičemž označení "líbí" zde znamenalo "je to vtipný brak" - který mě ale zároveň upřímně bavil. a druhé částí dám čisté tři se shrnutím Nebýt vší té agitky, mohlo to být solidní a silné, ale takhle se to nevyhlo patetickému nacionalismu typickému pro normalizační válečné filmy, které nemůžou mít podle historie šťastný konec, ale aby v nich něco šťastného bylo, musí přijít štěstí z pocitu jednoty. 2*/3* () (menej) (viac)