Paralelní světy

Určitě to není film pro širší spektrum publika. Mě ale tento psychologický kus, plný zajímavých myšlenek, nenudil ani trochu. Paralelní světy mají diváka donutit přemýšlet nad složitějšími chvílemi v lidském životě, které zde mají jako na talíři. Lenka Vlasáková byla úchvatná a Karel Roden znovu potvrdil svoji hereckou genialitu. A Lenčiny polosny - polopředstavy jsou natočeny fakt parádně. (20.11.2012)

* architekt kryštof a překladatelka tereza jsou spolu svázáni ve vztahu, který nesedí ani jednomu z nich * je to film o vztazích, nepochopení, odlišnosti vnímání osobní spokojenosti postav a rozdílnosti mezi aktivními, nadřazenými /alfy/ a pasivními, nejistými /bety/ * lenka vlasáková nic nehraje - podle mě rodena evidentně /aspoň po dobu natáčení/ doopravdy miluje * jitka schneiderová hraje jen malou epizodu, ovšem roli alfy ztvárnila naprosto přesvědčivě, stejně jako marek daniel zvládnul roli bety * herecké výkony jsou vůbec velice přesvědčivé a přirozené * pracovní jednání obou architektů s klientem zřejmě vychází z přesně odpozorované reality, stejně jako způsob života a názory kryštofovy milenky i obou terezčiných kamarádů * londýn v terezině snu vypadá jako vyprahlá poušť * ve snových scénách je použit snový, postsynchronní dabing /něco jako ve filmu jablka stromů rajských jíme od chytilové/ * vize živých polodomů - polozvířat, které se natáčí ke slunci podle počasí * kryštofova snová scéna je svou atmosférou téměř srovnatelná se hřbitovní scénou z filmu easy rider * v závěru filmu jsme svědky změny terezy - bety v nezávislou alfu * (26.05.2004)

Film, v němž herci netlachají, ale HRAJÍ. Na scénáři s Petrem Václavem spolupracovala Marie Desplechin. Dvěma scénami sice příběh mírně upadá – Tereza (Lenka Vlasáková) překvapivě zrazuje nejlepší kamarádku Alenu (Petra Ernyeiová) a Kryštofovi (Karel Roden) se předpokládaně vyznává přítelkyně jeho kamaráda/ spolupracovníka Markéta (Jitka Schneiderová), ale v konfrontaci s těmito nadbytečnostmi je pak zase mírně ironické závěrečné setkání Terezy a opuštěného Michala (Marek Daniel). Neschopnost komunikace je patrná mezi všemi aktéry. Otevřený závěr se drží základní linie příběhu – představivosti. Takže: kam/ za kým asi kráčí Tereza? Výborná kamera Štěpána Kučery; obrazově dokonalé – snové, horečnaté výjevy. Ústřední dvojice Vlasáková – Roden působí velice přirozeně. (05.02.2009)

Vztahové drama, které se blíží skutečnosti, až z toho občas mrazí. A to díky preciznímu scénáři, kde není místo pro předvídatelné momenty a ohrané situace, úžasné herecké dvojici v hlavní roli a suverénní režii doslova propojené s dobře odvedenou kameramanskou prací. Pak je jedno, že film nemá gradaci, divák se v něm ztrácí a jeho otázky zůstávají nezodpovězené. Jde jen o vnější sledování rozpadu dlouholetého vztahu, v němž se zničeho nic objeví těžko definovatelná trhlina a ta sebou nese lavinu rozhodnutí, jež vedou k neefektně zdrcujícímu konci, v němž je však možná i naděje, chce-li v něm něco pozitivního divák najít. Více než desetiletá pauza P. Václava po tomto pozoruhodném snímku je jednou z největších nespravedlností a ostud naší kinematografie. (05.09.2012)

Kryštof (Karel Roden) a Tereza (Lenka Vlasáková) mají navenek téměř ukázkový vztah. Ale jenom navenek. Tereza se utápí v depresích, a Kryštof jí dvakrát nepomáhá. Když mu něco nesedí, utíká za svojí slovenskou milenkou. Kryštof pracuje jako architekt, a právě dokončuje významnou zakázku, nicméně klient s ní není stále spokojený, což Kryštofovi moc na klidu nepřidá ... Tak já nevím - českou kinematografii přestávám chápat. Většinou se v českých filmech řeší jen manželské krize (viz. všechny Hřebejkovy filmy) nebo drogy (a z toho plynoucí manželské krize). Filmů, které se výše zmíněnému nějak vymykají, se u nás moc netočí - a Paralelní světy také nejsou vyjímkou. Sice po herecké stránce není filmu co vytknout, ale ten pocit deprese a smutku který téměř teče z obrazovky moc nemusím. Uvidíme jestli dokáží čeští filmaři ještě někdy překvapit ... (22.02.2009)