Réžia:
Václav VorlíčekScenár:
Václav NývltKamera:
Josef PávekHudba:
Karel SvobodaHrajú:
Petr Nárožný, Oldřich Kaiser, Eva Jakoubková, Jana Švandová, Ondřej Havelka, Bronislav Poloczek, Miroslav Zounar, Jitka Asterová, Bára Štěpánová (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Situační komedie Václava Vorlíčka vychází z životní reality roku 1985, ozvláštněné klíčovým pohádkovým motivem. Námět Václava Nývlta těží z častého nesplnitelného přání mnoha lidí, kteří by v nejrůznějších situacích ze všeho nejraději byli někým jiným. Dvěma hrdinům filmového příběhu - slušnému, leč sucharskému inženýru Zárubovi, a sňatkovému podvodníkovi Majerovi - se působením tajemných sil Měsíce toto přání splní. Oba muži si vymění podobu, což ovšem ostře kontrastuje s jejich nezměněnými charaktery a hlasy. Nepochopitelná záměna se přirozeně stává zdrojem mnoha komických zápletek a situací. Happy end pak ústí do typicky pohádkového spravedlivého potrestání darebáka a zadostiučinění, kterého se dostane poctivému člověku. Nenáročná komedie s morálním podtextem se opírá především o herecké výkony dvou odlišných komiků Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (103)
Tentokrát hodnotím trochu shovívavě. V detailech (dílčí situace, dialogy, vedlejší postavy, jako např. Havelkův Pešek) je scénář tragický, ale i z něho by býval mohl nějaký mladý a neklidný, hravý a na experimentování nadržený rejža udělat zhlédnutíhodnou bejkárnu. Ne tak komediový fabrikant Vorlíček, který invencí nikdy zrovna neoplýval a tady se mu evidnetně fakt moc nechtělo. Přitom syžet a "dramatický oblouk" vůbec nejsou špatné (tedy až na to, že hlavní komponenta happyendu, jíž je zatčení sobeckého příživníka, se sem, soudruzi od SNB prominou, jaksi nehodí), pár scén aspoň v rámci možného splnilo potenciál nějakého toho náboje, hlavně prvá setkávání, či spíše střetávání Nárožného s Kaisrem, jež dva mimochodem sledovat, jak se snaží hrát jeden druhého, je takový malý bonus pro sběratele. Vcelku to ale patří do subžánru "nudná komedie", což všudypřítomný pánský košilatý humor nezachrání a Švandové kozy teprve ne. Historicky hodnotná je hudba Karla Svobody s Elektrovoxem, protože nikdo jiný tak nedokáže zabít film ještě dřív, než vůbec začal, a v Já nejsem já máme aspiranta na nejbizarnější sračku, co kdy tento gigant spáchal. ()
Poněkud nezdařilá komedie o záměně osob v podání Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera, a co se z toho vyvrbilo. A když mluvím o záměně, tak si ti dva prohodí rovnou těla - podobně jako třeba v Podivném pátku, resp. remaku Mezi námi děvčaty. Jenže zatímco u těchto amerických filmů slouží ona výměna k nějakému pochopení se, posunu, tato česká komedie žel funguje jen pro princip samotný a nijak téma nerozvíjí. Petr Nárožný hraje poněkud usedlého šéfa v textilce, s konzervativními názory, který se ne a nemá ke svatbě se svou dívkou (hraje ji již zesnulá Eva Jakoubková). Zatímco Oldřich Kaiser představuje světoběžníka, který rád potěší a utěší ženy všeho věku, asi je mu jich líto či co, a není divu, že je hledán policií. Tato expozice trvá skoro víc jak třetinu filmu. Když pak dojde k prohození těl a duší, až na pár výjimek se zase nic tak veselého neděje (snad nejlepší je Nárožného proměna v milého chlípníka, který holky v textilce konečně dokáže plácnout po zadečku). Pak jde jen o narafičenou svatbu, vyvlečení se z policejního stíhání, a nakonec o pokus vše zvrátit zpět, což se odehraje trošičku křečovitě, ale budiž. Jenže filmu pak chybí dovětek, dohra, doznění. Žena se vrátí, padne manžílkovi kolem krku, a my ani nevíme, přineslo to něco jemu, jí, podvodníkovi? A co ty holky z textilky? Skutečně škoda, námět není špatný, ale takto podaný by vydal spíše na středometrážní film. A tak pro chlapa jedinou zajímavostí mohou být odhalené kozy Jany Švandové, a i když zde hraje Bára Štěpánová, tak ta dá na své bohatství jen jemně nahlédnout. ()
Ano, Vorlíček natočil lepší filmy, ale protože jsem tuto komedii viděl dnes poprvé, tak z čiré nostalgie to musím nadhodnotit. Nejenom kvůli Nárožnému a Kaiserovi, ale především kvůli vzpomínkám na krásné osmdesátky než jsem se oženil... Nárožný teď ve věku 86 let vypadá pořád dobře na rozdíl od Kaisera a žen, které ve filmu hrály ()
Václav Vorlíček natočil hodně praštěných komedií a některé z nich se mu velmi povedly, sám se na ně s chutí občas znovu podívám, ale tohle tedy ne. Film Já nejsem já jsem viděl jednou a už se na něj nikdy dívat nebudu. Občas je s podivem, jak se povede vytvořit něco tak nevtipného v rámci žánru komedie. Pokud bych neznal herectví Nárožného a Kaisera, také o nich bych si po tomhle filmu myslel, že jsou to nějací slabí ochotníci. No dost bylo vzpomínek na nepovedený film, jedna hvězda a sbohem. ()
Já nejsem já není zase tak dobrá komedie. Možná byl promarněn potenciál. Do hlavních rolí byli zcela správně obsazeni dva velcí komici Petr Nárožný a Oldřich Kaiser. Ovšem dlouho trvá než vůbec k proměně dojde, což je způsobeno tím, že filmaři chtěli, aby divák obě postavy důkladně poznal, seznámil se s jejich charaktery, čímž by se později mohl více smát následné proměně. Bohužel se však málo pracuje za prvé s faktem, že oběma zůstal jejich hlas. Některé následné postavy to ignorují, pouze Miroslav Zounar řekne, že "ten hlasi imitujete kvalitně". A dále bych očekával více humorných situací po změně. Jenže my sledujeme pouze záměr Majera oženit se se Zárubovou snoubenkou a prchnout před podvedenými partnerkami. Ale i s tím by se dalo pracovat lépe. Jenže mi to tak trochu připadá, jako by se filmaři nemohli shodnout nebo rozhodnout, zda film bude komedií nebo dramatem s přesahem do vnitřních pocitů člověka, který následně musí žít jinak a nově. Film zůstal tak nějak rozkročen mezi obojím a tím dost ztratil. ()
Galéria (5)
Fotka © Bontonfilm
Zaujímavosti (14)
- Václav Vorlíček tento film nemá rád. Natočil ho jako poděkování svému příteli Václavu Nývltovi za protlačení do výroby jednoho z Vorlíčkových snímků. (JT19)
- Zdalo sa, že hlavných protagonistov Nárožný (Kamil Záruba) a Kaiser (Oskar Majer) film zblíži a stanú sa z nich priatelia na život a na smrť, opak bol však pravdou. Neskôr nemali dôvod sa stretávať. (Raccoon.city)
- Obraz visící v bytě sestry hlavní představitelky se objevil i v seriálu Dynastie Nováků (1982) jako dárek k narozeninám. V obou případech u toho byl Oldřich Kaiser. (M.B)
Reklama