Kouř

,,Hele kotě vo co ti de? Jestli vo to, tak dem na to! ''. Kouř je opravdu úlet, ale geniální. Vorel do filmu obsadil většinu herců divadla Sklep i některé neherce, mezi něž počítám Lucii Zeďníčkovou. Tady mi ale kupodivu až tak nevadila. Vorel do filmu šikovně zapojil i svoji studentskou práci, kterou režíroval v roce 1985 pod názvem Ing. s Tomášem Hanákem v hlavní roli. Kouř byl natáčen v prostředí skutečně brutální fabriky, která děsí nejen svým zevnějškem, ale i vnitřní spletí chodeb, kamrdlíků, kanceláří, schodišť, skladů a vůbec všelikých prostor, kde by návštěvník ihned zabloudil. Na chodbách lze najít nástěnky, vařiče, popelníky a v květináčích živořící květiny, jejichž listy nikdy neviděly slunce. Jestli jsem z někoho ve filmu opravdu nemohl tak to byl Arnošt (Šimon Caban). Bohužel to to byla jeho životní role, protože lepší roli už nehrál, ale téhle se chopil s šarmem socialistického dýdžeje. Málokdo ovšem ví, že hlas mu zapůjčil a tudíž i onen nesmrtelný hit nazpíval Martin Zbrožek, který je také slušné zvíře .-)! Mimochodem zadání znělo tak, aby ona disco píseň byla napsána co nejodpudivější jak do hudby tak do textu. A ačkoliv ta snaha tam byla, málokterý skutečný ryze socialistický hit se může pochlubit takovou nesmrtelností jako tahle skladba :-)! Tady se pan Vorel dost seknul v záměru!.-). Mimochodem ač o film zatím nejeví zájem, píseň zná i mé potomstvo, které má o k filmům z devadesátek zatím bohužel předsudky, že je to něco prastarého, pixelovatého, naštěstí už barevného se zvukovous stopou...  Snad je stáří osvítí, kdybych já selhal v osvětě!  -- A nebyl by to Vorel, kdyby se nám filmem nepokoušel něco sdělit. Tak trochu ironizuje, tak trochu si hraje, reálně předvádí bizarní obludnost socialistického inženýrství, kterou je však zároveň fascinován. To že film vznikl ihned v roce 1990, kdy se leckdo teprve rozkoukával také vysoce hodnotím. Za mne je to rozhodně za pět vostrejch. * * * * * (21.05.2015)

Rozvedení Vorlova studentského filmu Ing. do celovečerní podoby dopadlo výborně. Konec totalitního věku je tu předveden v nejčernějších barvách, a už jen do krajnosti dovedená výprava zaručuje nevídanou zábavu. Do toho ještě svérázná taneční a pěvecká čísla – fakt mě překvapuje, že se z tohohle filmu nestal kult. A samozřejmě tu je ještě DJ Arnoštek, jedna z těch vpravdě nezapomenutelných filmových postav. Také Jaroslav Dušek jakoby ve všech svých nejlepších filmech hrál už jen variace na to, co předvedl v Kouři. (15.07.2020)

Někde jsem četl, že nemáme film, který by bilancoval s normalizací. A co Kouř? Tenhle jedinečný "muzikál", který ve zhuštěném prostředí jednoho industriálního komplexu nabízí refexi snad všech podstatných složek totality! Škoda, že tenhle Vorlův film tolik zapadl, protože mezi záplavou dementních kapitalistických satir to byl po všech stránkách dotažený projekt, který bez obtíží zpracoval normalizační morálku i estetiku a do filmového života účinně převedl poetiku divadla Sklep. Zároveň Vorel s pronikavostí tak typickou pro mistry sarkasmu rozkryl v nadšeném sametově-revolučním kódu tehdy takřka opomíjené tóny falešného divadla a v průběhu natáčení je inkorporoval do scénáře. Nelze přehlédnout jasnozřivost filmového finále, ve kterém se staré mísí podle podivně harmonického scénáře s novým a svině si náhle nasazují škrabošky s lidskou tváří. Obrozený vzduch továrny tak pořád nese silný zápach totalitního kouře. Nepříjemně prozíravé vidění budoucnosti. Promiňte, ale vedle Kouře působí (prý) poselství Pupenda jako laciné pásmo humoru pro celou rodinu. Film, na který by se nemělo zapomínat. Film, který by se měl PŘIPOMÍNAT! (27.01.2004)

Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka (05.01.2009)

Vcelku zdařila satira a nekonečně střeštěná komedie stočená až někom ke grotesknosti, plná záměrně přehrávajících herců a totálně psychoušských písní. Při tom všem šílenství kolem má ovšem kouř docela fajnový děj. Opomenout nelze ani značnou originalitu a tunu luxusních hlášek. Velmi příjemné překvapení, ale že bych stříkal blahem na všechny světové strany, to se zase říci nedá. [75 %] (31.10.2020)