Dogville

Larse von Trier mě po Tanci v temnotách znovu dostal. Když jsem četl o filmu natočeného v jednom "velkém" interiéru, kde jsou domy (resp. jejich zdi) nakresleny na zemi křídou, myslel jsem si, že to bude pouze experiment bez smyslu. Pustil jsem film a hned první pohled kamery z ptačí perspektivy mě přesvědčil o něčem magickém okolo tohoto "průhledného světa". Rozdělení na kapitoly, epilog a hlas vypravěče mi připomínají divadlo. Okolo celého "městečka" je zeď, v noci černá ve dne svítivě modrobílá. Při mlze je všude mlha, když sněží sněží sníh. Je to neuvěřitelné jak to dokáže vtáhnout a za pár minut to budete považovat za něco opravdu výjimečného. Nevím proč, ale neexistence zdí a minimalizace např dolu a hory je opravdu zvláštní, ale přesto krásná. V člověku to může vyvolat pocit naprosté harmonie a sjednocení se s pohledem na takový svět a nebo naprostý opak a zavrhnutí tohoto filmu. Kamera je opět Larsem von Trierem používána naprosto odlišným způsobem než u jiných autorů. Přiblížení na osobu prožívající emocionální zkoušku je stejné jako v Tanci v temnotách. Film vyprávějící o městě kam přijde žena, která dostane šanci tu zůstat, pokud si jí lidé oblíbí. Nikdo nic nepotřebuje, ale postupně začne přibývat hodně práce a lidé začnou "pomocnice" čím dál více využívat. Vede to až ke znásilnění Nicol Kidmanové a postupnému "kdo chce at si zajezdí :". Film velmi silně ukazuje jak lidé začnou využívat lidi, když oni nemají na vybranou. Vydírání, lenost, krutost.... To vše se najde v tomto městečku. Lidé mohou být opravdové ... sviňe... Velmi jsem litoval Nicol Kidman a Toma, který jí stále říkal o nových a nových plánech jak ji osvobodit. Tom je snílek, který se nakonec nechal zmanipulovat a skončil jak skončil(jen řeknu, že skončil jak měl. Závěr jsem osobně velmi očekával a předem odhadl a myslím, že to není problém(a pokud ano asi jsem fakt sadista :)). Úžasné závěrečné nasvícení toho krásného a následně i špatného(" a pak jsem uviděla to trní okolo...."). Perfektní práce se světly a s mikrosvětem na pár metrech čtverečných. Herecké výkony hvězd různé zářivosti jsou skvělé, lidské a věrohodné. Skvělý film o tom jací lidé byli, jsou a budou .... PS: logika a myšlenky hlavní hrdinky byly chvílemi na hranici ignorance.... (06.02.2005)

Scénář: Lars von Trier .. Tento film zaujme v mnoha směrech. Už na první pohled vyniká výpravou. A ta je tak minimalistická, že v městečku nenajdete, kromě postelí, stolů či kostelní věže hmatatelné kulisy. Namalované stěny, ulice a domy popsané názvy jak na mapě, neviditelné dveře, dokonce i ten pes je jen štěkající symbol na podlaze. Zkrátka jako v divadle. A mezitím se pohybuje většinou jen šestnáct osob. Tahle jednoduchost je záměrná, má zdůraznit, že hlavním tématem bude jednání postav. Navíc je, díky tomuto postupu, při sledování jedné události možné na dálku sledovat dění v odlehlejší části městečka. Mnoho prostoru pro vyniknutí kamery zde taktéž není a tak kromě pohledu z ptačí perspektivy sledujeme neustále (až) roztřesené záběry postav, detailní záběry tváří apod. Tím nejpodstatnějším je tu ovšem příběh a jeho sdělení. Není sice tak propracovaný, jak by na více než dvouhodinovou stopáž mohl být, ale i tak má své působivé kouzlo. Grace, krásná, milá, obětavá a hodná žena v nesnázích se na útěku před gangstery dostane do zapadlého městečka Dogville. Obyvatelé jsou nejprve v rozpacích, ale pak projeví svoji lidskost a ženě pomohou. Jak kapitoly příběhu plynu, začnou obyvatelé projevovat i zbylé lidské vlastnosti a na plno ukáží svoji schopnost manipulace s někým v nesnázích doprovázených vydíráním, týráním či znásilňováním. Vždyť jsou to lidé a právě ta příležitost z každého dokáže dostat to nejlepší nebo to nejhorší. Hereckému obsazení bezkonkurenčně vévodí Nicole Kidman, ale slušnou šanci ukázat se má téměř každý z osazenstva a lze těžko říct, že by někdo zaostával. Z onoho davu nejvíce vyčnívá Paul Bettany, ale za vyzdvihnutí stojí taktéž neviditelný hlas vypravěče. Doporučuji dát snímku šanci - je to opravdu sugestivní zážitek. Cynicky krutý režisér a scénárista Lars von Trier sice klade spoustu překážek, které mnohý divák nepřeskočí a zůstane odrazen, ale také ochuzen o pořádnou dávku morality s depresivním nádechem. Dogville není z filmů, které mají zvednout náladu, spíše slouží jako nastavené zrcadlo každému jednotlivci a k úvaze o chování se k bližnímu svému. Jistě, snímek je možná předvídatelný, ale nebude to tím, že v každém z nás dřímá sadista - tím pádem nemá většina lidí problém si domyslet co bude následovat? Nevím jak by film zapůsobil, kdyby byl natočen klasickou formou, ale pokud někomu připadá vycucaný z prstu snad pro dostatečnému zasazení zpět do reality poslouží závěrečné titulky a jejich dobový fotografický podklad. No jo, vždyť Amerika je Amerika a lidé jsou pořád jen ..lidé ..a pořádné svině. 100%. (27.03.2006)

"Absolutní vítězství obsahu nad formou"? No to snad ne! Že by Lars Von Trier a spol. nesplašili prachy na takovou "formu" jakou by chtěli, pokud by to chtěli? Nebo musí ta správná a jedině správná "forma" být drahá, efektní a okázalá? Myslim, že právě TOHLE je TA správná forma, která mohla důstojně suportovat mimořádné poselství, jaké tenhle film nese. (28.04.2005)

Film o člověku. O tom, jaký je. O jeho kladech a především záporech. O lidské aroganci, strachu, nadutosti, sebeklamu, lži, pomstychtivosti. Městečko Dogville, ulice Elm street - noční můra každého z nás při pohledu do zrcadla. Film s morálním poselstvím, ale bez uspokojivého závěru. Někdo by řekl divadlo. I tak by se dal film možná stručně charakterizovat. Nicméně jisté prvky nedivadelnosti dělají z toho díla film. Především jsou to vynikající herecké výkony, které jsou přísně civilní a ze kterých je vidět pevná a nekompromisní ruka Larse von Triera, který si dal veliký pozor, aby někteří z herců nezacházeli při svých výkonech do teatrálnosti. Ostatně prostředí jednoho ateliéru a chudá dekorace, za kterou by se stydělo i chudé české oblastní divadlo, by k tomu mohly svádět. A propos dekorace. Buď došly těsně před natáčením Trierovi peníze, nebo to byl záměr. Samozřejmě že záměr. Proč tahat do ateliéru psa, když si ho můžu nakrestlit na zem. Ostatně nakreslený pes mi kost, na který zbyl kousek masa, nesežere. Proč shánět keře angreštu a zasvinit ateliér hlínou, když může Lauren Bacall okopávat tvrdou podlahu ateliéru ohraničenou bílou křídou. Na co pořizovat u domů stěny a dveře, když je můžou herci pantomimicky naznačit. Zvuky a jejich použití. Další genialita tohoto díla. Zatímco herci chodí po ateliéru, otevírají a zavírají neexistující dveře, zvuky jsou reálné - vrzající půda pod nohama, zaklapnutí zavíraných dveří, zvuk motyčky okopávající keře angreštu... Pro mě je tohle vynikající, ucelené, krutě reálné, formou chudé, ale obsahově dokonalé filmové dílo. Šup s ním do topky ;-) (11.11.2010)

Ako natočiť "kontroverzný intelektuálsky film inovatívnym postupom" ? To vezmete výborný scenár, výborných hercov a necháte ich to hrať na prerastenom javisku s divadelnými kulisami. Potom to natočíte tak, aby to vyzeralo ako (veľmi podarená) generálka nafilmovaná štýlom televízneho spravodajstva, podivne to nastriháte a máte film nad ktorým budú kritici a pseudointelektuáli debatovať dlhé hodiny. Môže to však mať malý problém, a síce nebude to fungovať ako film, ale ako generálka nafilmovaná štýlom televízneho spravodajstva, podivne nastrihaná, nad ktorou budú kritici a pseudointelektuáli debatovať dlhé hodiny. Jednak si nie som istý, či toto je podstatou filmového umenia a jednak som presvedčený, že so stopážou cca dve hodiny a s normálnou výpravou pre žáner dráma by to odo mňa dostalo plný počet a možno pár Oscarov k tomu. Pretože jediná scéna v Dogville, ktorá si IMHO také hodnotenie zaslúži sa celá odohráva v aute, teda pôsobí ako film, nie ako divadlo. Za tú si tiež Dogville odo mňa vyslúžilo tretiu hviezdičku. 6/10 (21.11.2005)