Obsahy(1)
Patřil k nejmocnějším mužům komunistického aparátu až do večera 23. listopadu 1951, kdy si pro něj přišli. Ve vykonstruovaném politickém procesu se pak stal bezmocnou obětí teroru vlastní strany. Dramatický příběh vzestupu a pádu v dokumentárním portrétu M. Vadase... Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků. Hlavní dějovou linií je příběh Rudolfa Slánského, člověka oddaného komunistickému hnutí, straně, i přes únos jeho dcery v Moskvě v průběhu války, jenž se nikdy nevysvětlil. Slánský byl a zůstal obdivovatelem a přítelem Sovětského svazu, komunistických myšlenek a komunistické strany. Zapsal se do dějin jako podporovatel československé pomoci vznikajícímu státu Izrael, jako důsledný organizátor KSČ a nemilosrdný likvidátor opozice v Československu po roce 1945 a 1948. Spolu s Klementem Gottwaldem pozvali do Československa sovětské poradce, kterým dodali neformální autoritu až do té míry, že to byli oni, kteří určovali vývoj politických procesů, jež inscenovali. Rudolf Slánský, nejmocnější muž KSČ, se nakonec sám stal jejich obětí. (Česká televize)
(viac)Recenzie (35)
Osud čtyř policistů státní bezpečnosti kteří byli klíčoví pracovníci v procesu se Slánským. Antonín Prchal byl roce 1963 za svou účast na nezákonných praktikách StB odsouzen k šesti letům vězení, ale již následujícího roku propuštěn. Pod pseudonymem Ivan Gariš se v období normalizace prosadil jako autor špionážních a detektivních próz a filmových scénářů. Bohumil Doubek Jako vedoucí vyšetřování věděl o fyzickém i psychickém mučení a o porušování zákonů. Po skončení procesu se Slánským a spol. dostal odměnu 30 000 Kčs, Řád republiky a mimořádné povýšení na podplukovníka. 1957 byl odsouzen k 9 letům odnětí svobody, jeho bývalý spolu vyšetřovatel V. Kohoutek na 7 let za nezákonnosti při vyšetřování. Již několik měsíců po procesu byli oba propuštěni. B. Doubek poté nastoupil do kontrolního oddělení Čedoku. Zemřel v roce 1975. Karel Košťál V letech 1953-1956 zastával plukovník funkci náměstka ministra vnitra. V roce 1956 byl z funkce odvolán a přešel na ministerstvo těžkého strojírenství. V roce 1962 byl zatčen a v roce 1963 souzen a odsouzen, výše trestu není známá. Josef Čech se od roku 1966 stal náčelníkem 4. odboru Správy sledování a tam služebně přežil až do dubna 1968, kdy mu byly odňaty všechny vyznamenání. Je jasné, že jeho sesazení v roce 1966 na nižší pozici souviselo s vyšetřováním Hlavní vojenské prokuratury, která se zabývala nejkřiklavějšími případy násilí příslušníků Státní bezpečnosti v padesátých letech. Na jaře 1968 vojenská prokuratura opět zahájila vyšetřování těch nejbrutálnějších zločinů Státní bezpečnosti. Podle svědectví měl na svědomí životy minimálně čtyř lidí. Okupace v srpnu 1968 však znamenala definitivní konec nadějím, že budou tyto zločiny komunistickou justicí někdy rozkryty. Přestože byl Josef Čech na jaře 1968 z ministerstva vnitra vyhozen, nastupující normalizátoři na své nejvěrnější kádry nezapomněli. Od roku 1977 pracoval osm let jako noční hlídač v budově komunistické rozvědky. Zemřel v roce 1988, aniž byl za své zločiny jakkoli soudně potrestán. ()
Znovunalezené filmové záznamy z Procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským tvoří část dokumentu. 1) Výpovědní hodnota filmových záznamů je obrovská. Diváka jímá hrůza, když vidí, jak vysocí mafiáni deklamují prohlášení o své vině a používají k tomu neživý jazyk útočných politických úvodníků. Celé divadlo běží hladce, všichni přesně znají své role a mají je pečlivě secvičené včetně hlasové intonace a používané gestikulace. Není divu, že film komunisté utajili s vyjímkou pečlivě vybraného asi šestiminutového výňatku, který pak šel v kinech. Co možná neslyšeli posluchači rozhlasu, to filmový divák vidí jasně._____ 2) Chybí mi rozsáhlejší rozbor Slánského činnosti dříve, jeho organizační práce pro stranu až do jeho zatčení (v nejvyšší stranické funkci působil od roku 1945 a ještě tři a půl roku po únorovém převratu), jeho účast na činnosti neoficiální tzv. bezpečnostní pětky a jeho podíl na předchozích politických procesech. Jenom malá poznámka na konci mě z tohoto pohledu neuspokojuje._____ 3) Rovněž mi v dokumentu chybí toto: Stalin svou roztržku s Titem a izraelským státem řešil podle svého osvědčeného způsobu - inscenováním politických procesů, které měly (a taky tak úspěšně činily) zastrašit skutečnou i potenciální opozici a zdůraznit všem, kdo je hlavní kmotr._____ 4) Uvítal bych "pokračování" dokumentu, které by ukázalo: a) další postavy tohoto procesu a jejich osudy, b) další procesy (pokračovaly ještě několik let po smrti Stalina), c) pokusy o (nedůslednou) rehabilitaci a její výsledky, d) trestní řízení proti pracovníkům StB a dalším tvůrcům politických procesů, jejich odsouzení, jejich propuštění a další osudy. ()
Konecne se objevil nejaky dokument, ktery rozebira s mnoha zajimavymi detaily tento znamy politicky pripad, v nemz pravoverny Stalinista Gottwald zlikvidovat jeste vetsiho Stalinistu Stranskeho. Pobavila me jeho prezdivka Cistic podle jeho slov, ze nepratele odevsad vymete a vycisti. Na dokument velka stopaz mi nevadila. Dokument je ke shlednuti v archivu Ceske televize. ()
Príbeh Slánskeho je z kategórie "Keď revolúcia požiera svoje deti". Stalo sa do už za veľkej francúzskej, potom aj za októbrovej revolúcie, v noci dlhých nožov a neobišlo to ani stalinistické Československo. Dokument neponúka veľa nového, skôr je kvalitným zhrnutím zvukových a filmových záberov, celého toho procesu. Za najmrazivejšie niekto môže označiť vystúpenie Urválka presvedčeného, že skutočne odsudzuje zločincov. Avšak pre mňa mrazivejší je postoj verejnosti, ktorý sa dožadoval trestov smrti a týmto aj tlieskal. Manipulácia más nebola náročná v žiadnej dobe a už aj dnes v tzv. demokratickom zriadení vystupujú nový urválkovia a opäť sa to deje za všeobecnej mediálnej i spoločenskej podpory či dokonca aj bez povšimnutia. ()
,,Mám co jsem si zasloužil'' --- Proces se Slánským mne zajímal už dříve. Je krásným důkazem jak revoluce požírá své děti a naprosto ukázkovým příkladem v takovém našem lokálním měřítku co se dělo v Rusku za Stalina. Tam někteří neměli navíc ani ten zinsceovaný proces. Buď prostě těsně před svítáním zmizeli z domovů někam na Sibiř, nebo byli od výslechu odvedeni rovnou do sklepní místnůstky se žlábkem v podlaze a kohoutkem s hadicí na zdi. Já navíc četl knihu Hedy Margoliové - Kovályové - Na vlastní kůži. Nádherně tam popisuje tu upřímnou radost z poválečného budování i postupně se rozlézající stranický teror a strach. Její muž a zazní to i v dokumentu byl z těch, kteří byli opravdu obětováni a jeho jediným hříchem pokud se to tak dá říci bylo to, že byl v komunistické vládě. Což je ale logické, protože byl odborníkem na mezinárodní obchod. Tudíž jednak chtěl jistě vlasti prospět v poválečných časech svými znalostmi a pak o něj zcela jistě velmi stála sama strana. Kdo ví co v těch časech dělo, co se dělo zatčeným, plně na něj dolehne ta hnusná doba temna kultu osobností Stalina a Gottwalda. Když tak člověk kouká na Slánského, kterému asi muselo být jasné kam to všechno spěje, málem by ho bylo jednomu i líto. Ale to je ta chyba. A dobře, že to v závěru dokumentu zaznělo. On si takový konec zasloužil. Líto by mělo nám všem bt těm, kteří tam stáli obviněni nespravedlivě... Vojáků, letců, kněžích, sedláků, inteligence... Zkrátka všech kterých se komunisté báli, nebo které komunisté chtěli okrást a odstranit. Slánský byl jedním ze strůjců této nespravedlnosti. Stranické číslo 2, z hlediska vládnutí fakticky číslo 1. Jistě i on viděl rozsudky smrtí, žádosti o milost... jistě i on věděl, že dotyční nic neprovedli. Dalo by se to tedy nazvat božími mlýny ten jeho proces nebýt těch několika nevinných, které to semlelo s ním a pochopitelně i jejich rodin. Co mne hodně zaujalo byly výpovědi Josefy Slánské natáčené v roce 1993. Když člověk kouká na proces, je mu zle. Ne kvůli Slánskému, ale protože kouká na lidi od soudu, kteří vědí jak vše je a přesto se spravedlností v hubě sami odříkávají své řeči v tomto tyjátru. Co si asi říkali? Měli strach? Plnili povinnost vůči straně, která to nakázala? Naprosto, naprosto odporná doba. Dávám za 5 posledních větrníků. * * * * * ()
Galéria (15)
Fotka © Česká televize
Reklama